U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
LEPENÉ DESKY
Kategorie: Dílna | Autor: Jan Přemysl Kroupa, Griesheim, SRN
MATERIÁL
Ve stavebních supermarketech se dnes již běžně dostanou koupit lepené desky pro výrobu nábytku nebo polic. Nevýhodou je jejich poměrně vysoká cena a strojní zpracování, při kterém materiál vykazuje drobné vady – praskliny nebo vyštípané suky. Lepené desky lze ovšem vyrobit vlastními silami poměrně snadno, levně a ve velmi dobré kvalitě. Je však třeba při výrobě dodržet některá základní technologická pravidla:
1. Používáme zásadně řádně vyschlé řezivo, nejlépe přímo ze sušičky, ale i na volném vzduchu vysušený materiál je bez problémů použitelný.
2. Slepujeme pouze jeden druh dřeva.
3. Použijeme lepidlo, vyplňující mezery, nejlépe se hodí lepidla na lepení laminátových podlah.
4. Nařežeme pouze tolik latí, kolik stačíme bezprostředně zpracovat. Při výrobě prvotřídního materiálu je třeba počítat až s 30 % odpadem.
5. Stažení pomocí jäklových profilů nemá za úkol dosáhnout rovinnosti desek, ale má za úkol udržet latě v rovině při stahování stolařskými svěrkami. Z toho důvodu se musí latě v příčném směru pohybovat. Proto stahujeme pouze rukou pomocí křídlových matic.
6. Při lepení latí volíme vždy šířku desek menší, než je délka hoblovacího válce, neboť po zaschnutí lepidla desky srovnáme na protahovačce do konečné síly.
7. Před vlastním lepením srovnáme jednotlivé latě podle let tak, aby se dřevo později nekroutilo.
Než se pustíme do lepení desek, je třeba vyrobit čtyři stahovací zařízení sestávající ze dvou jäklových profilů délky 1000 mm, spojených vzájemně šrouby s křídlovými maticemi. Při této délce jsme schopni vyrobit desky o celkové šířce 800 mm nebo ivíce desek najednou, například 4×200 mm. Prkna či fošny rozřežeme podélně na latě o šířce do 74 mm, nejvýhodnější je šířka 54 mm. Nařezané latě vytřídíme co do kvality. Vypadlé suky, barevné vady dřeva, popřípadě jiná poškození vyřízneme. Je proto výhodné lepit desky v různých délkách. Tím se zvýší výtěžnost materiálu. Latě po stranách protáhneme na protahovačce na konečnou šířku, nejvýše 70 mm. Výhodná je šířka 50 mm, protože nám umožňuje zhotovit desky o šířce jak v šedesátinném, tak i metrickém modulu. Ruční, ani strojní hoblování nezkoušejme. Styčné plochy vytvářejí po slepení vlasové spáry, což znehodnocuje výsledný materiál, který pak lze použít pouze na natíraný, předem kitovaný nábytek. Nejlépe je použít protahovačku s vlastním posunem. Nemámeli takovýto stroj k dispozici, požádejme místního truhláře, nebo protahujme po menších třískách několikrát, přičemž rychlost posunu musí být pokud možno konstantní. Desky lepíme tak, že jednotlivé latě poskládáme podle let do připravených svěrek. Lepidlo naneseme na úzkou stranu latě a tuto postavíme na úzkou stranu (na stojato) zpátky. Tím se zabrání ztečení lepidla. Po skončení lepení latě obrátíme naležato, na horní stranu přiložíme druhý ocelový profil a stáhneme rukou pomocí křídlových matic. Ze strany stáhneme budoucí desky stolařskými svěrkami tak, aby po celé délce spár vystoupilo lepidlo. Nejlépe je začít stahovat desky ze středu k okrajům, nakonec stahujeme tam, kde latě k sobě řádně nedolehly. Takto zhotovené polotovary opracujeme až příští den. Při lepení latě nesrovnáváme do roviny, to udělá za nás později protažení desky naplocho. Nepoužijeme-li hodně prohnuté latě, vystačí zhoblovat desky postupně o 2 mm po každé straně. Tak získáme z řeziva o síle 24 mm desky o síle až 20 mm. Zhotovené desky se i při větších šířkách nedeformují, nepraskají a udržují při řádném skladování v suchu po dlouhou dobu svůj tvar. A ještě jeden tip na závěr: vhodným složením latí lze docílit velmi pěkné a efektní kresby dřeva, popřípadě vytvořit plochy zcela bez suků, vhodné pro vyřezávané motivy.
