U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Roubená kůlna
Kategorie: Stavení | Autor: rab
STAVÍME
Na venkovských dvorech a zahradách se často setkáváme s nevzhlednými drobnými hospodářskými objekty, kterým obvykle říkáme kůlny.
Jsou postavené ze všeho, “co dům dal”, počínaje zbytky prken a umakartovými deskami, starými plechy a asfaltovanou lepenkou konče. Tyto stavbičky spolehlivě kazí dojem i z té nejpečlivěji udržované zahrádky. Přitom náprava nemusí být nikterak složitá. Je možné se inspirovat starými roubenými konstrukcemi a vlastnoručně si postavit “malou roubenku”. Materiálem budou neopracované rovné kmeny (kuláče), nejlépe smrku, průměru okolo 15 až 20 cm (měří se uprostřed kmene). Borovice moc vhodná není, neboť “pláče” – pouští hodně pryskyřice, modřín je zase poměrně těžký pro ruční manipulaci. Kuláče můžeme zbavit kůry pomocí pořízu, ale není to nezbytně nutné. Rozměry kůlny zvolíme takové, abychom pro její stavbu nemuseli žádat o stavební povolení, tedy ne více jak 16 m 2 . Doporučujeme půdorys o rozměrech 3×4, 3×5 nebo 4×4 m, při výšce stěn 2 m. Pro stavbu rozměrů 3x4x2 m budeme potřebovat asi 4,5 m 3 dřeva, což při průměrné ceně kulatiny 2500 Kč/m 3 znamená, že hlavní materiál nás vyjde zhruba na 11 tisíc korun. Dalším materiálem je tzv. tyčovina, slabší smrkové kmeny do průměru 10 cm, v počtu 10 kusů délky 2,5 m, které použijeme jako krokve pro konstrukci střechy (hambalkového krovu), a 5 kusů délky 1,5 m na tzv. hambalky, vodorovné prvky spojující krokve. Tyčovina se obvykle prodává za cenu kolem 900 Kč/m 3 . Potom ještě několik střešních latí (v množství podle druhu zvolené krytiny), širší prkna na zakrytí štítů a výrobu dveří a samozřejmě lehkou střešní krytinu (nejlépe šedé eternitové pravoúhlé šablony; také je možné experimentovat a vyrobit rákosové došky, dřevěné šindele nebo střechu pokrýt ohoblovanými širšími prkny kladenými vodorovně stupňovitě přes sebe). Vlastní roubená konstrukce je velmi jednoduchá. Zvolíme “archaický” typ, kdy konce kmenů v rozích stavby přesahují, tzv. přesahující zhlaví nároží. V místech křížení přesahů na kmenech vždy zvrchu i zespodu vyřízneme pilou a upravíme sekerou zářezy, pomocí nichž kmeny vzájemně zafixujeme. Přestože nepoužijeme žádné hřebíky ani kolíky, překvapí nás, jak je konstrukce stabilní. V místech dveří budou samozřejmě kmeny přerušeny, až na prahový a vrchní překladový kuláč, a zajištěny dvěma stojkami (tvořícími zároveň rám dveří), zapuštěnými nahoře a dole do připravených zářezů. Okna zhotovíme obdobně, avšak v menších rozměrech, nebo je pouze vyřízneme jako větší štěrbinu mezi dvěma vodorovnými kmeny. Stavbu stěn zakončíme položením kmenů na obou delších stranách. Na ně připevníme v metrových vzdálenostech pomocí zářezů (a zde i velkých hřebíků) jednotlivé krovové sestavy, předem připravené spojením vždy dvou krokví a jednoho hambalku. Zpevnění krovu dokončíme montáží střešních latí.
_________________
Kolna, kůlna
Označení objektu určeného k uložení zemědělského a jiného nářadí, strojů, vozů, saní, palivového dříví či krmiva. Kůlna se přistavovala k chalupám, u větších usedlostí ke stodolám či chlévům a od 18. století s růstem zemědělského inventáře se často budovala jako samostatný objekt, dotvářející půdorys dvora, který se v té době začal v některých oblastech uzavírat. Kůlny jsou někde kombinovány s jinými prostorami, obvykle se sýpkou budovanou v podstřeší nebo jako patro nad kůlnou, někdy s pavlačí. V nejmenších hospodářstvích zajišťovala kůlna funkci stodůlky i dřevníku, jak vyplývá například ze žádosti Josefa Chalupáře z Helkovic roku 1855: “…a chci tuto kůlnu tak poříditi, abych mohl moje dříví tam uložiti a po žních moje obilí vymlátiti…” Kůlny bývaly z provozních důvodů otevřené, polootevřené, uzavřené nebo průjezdné a stavěly se od nejjednodušších forem s volnými, nebo výpletem chráněnými boky, přes roubené, hrázděné, bedněné a zděné stěny, někdy s bohatě zdobeným štítovým průčelím. Příklady různých starších konstrukcí roubených i bedněných kůlen lze dodnes nalézt většinou v podhorských oblastech.
