Viděli jsme cestou XXIII.

Projeli jsme údolím v kraji pod Ještědem nedaleko Liberce, a přivezli několik obrázků dřevěných chalup.

Chalupa – radost pohledět

První chaloupka je velmi pěkně rekonstruovaná. V první řadě lze obdivovat okna, která jsou buď původní, nebo velmi přesnou kopií původních, včetně profilovaných obložek ostění. Famózní výplně jsou zřejmě z podjímaného skla. Jde o tradiční postup, kdy se vyfoukne skleněný válec, oddělí se dno a nátrubek, sklo se rozstřihne a rozloží. Tabulky jsou tenoučké a ne zcela rovné. Do křídel se netmelí, ale kolíkují. Členění oken příčlemi připomíná křesťanský kříž, jde tedy zřejmě o chalupu z konce devatenáctého nebo počátku dvacátého století. Pěkná je i figura oken. Dvě dvojice, kdy ta horní ustupuje pod tlakem sešikmení střechy, jsou v ose ještě doplněny okénkem s obloukem, osvětlujícím půdičku.

Za rekonstrukci této malé chalupy si majitelé zaslouží od pana architekta jedničku. Citlivě je upravena stavba i její okolí.

Ozdobná lišta, která lemuje okraj štítu a dělicí lištu, je bezpochyby také nově vyřezaná lupénkovou pilkou. Ta původní musela být už jistě popraskaná. Krytina vypadá na umělý šindel, barevně velmi vhodný. Vzorně zděné komíny s ním ladí a jsou pro ochranu před nepohodou opatřeny tzv. bubáky. Přístavek je relativně robustní, ale stříška organicky navazuje na střechu chalupy, takže to nevadí.

Stěny jsou zřejmě roubené. Ale protože tato konstrukce ve spárách zcela netěsní, zvolili majitelé v chladném údolí ještě „kožich“. Tady je z prken, skládaných na polodrážku, do níž je po seschnutí vložena ještě lišta. Je možné, že jde o řešení původní, ale prkna vypadají nová. U chalupy je pěkný laťkový plot s tradičními žulovými sloupky.

Příliš výrazná barevnost

Toto je roubené stavení s podstávkou, která je také obedněna. Zřejmě proto, že se roubilo ze surového dříví, které po čase vyschne a popraská. A praskliny lidi zneklidňují a znervózňují, protože v nich mohou hnízdit vosy, sršni i další hmyz. Mají radši, když je vše hladké, zde tedy zakapotované. Podstávka, vynášející patro, je příjemná i proto, že zvětšuje prostor horního podlaží. Když má tloušťku 20 centimetrů, je horní patro o 40 centimetrů širší i delší. Pokud má chalupa půdorys šest krát dvanáct metrů, zvětší se celkový vnitřní prostor o 7,2 m2. Barevnost podstávek je inspirována barvou obložek oken. Ve velké ploše však nepůsobí příjemně, volil bych tmavší tón, více do hněda. Určitě však ne tak tmavý, jako je štít.

Štít by měl mít svislé bednění, anebo být členěn tak, jako domy v okolí. Tedy horní třetina deštěna svisle a spodek jako „klas“ nebo „prší“.

Štít je barevně laděn ke krytině, ale ta bude brzy zralá na výměnu. Původně byla na střeše možná břidlice, jak je v tomto kraji zvykem, a její náhrada vlnitým eternitem s karcinogenním azbestem nebyla nejšťastnější. V klidu neškodí, ale při rekonstrukci jsou azbestová vlákna při vdechnutí nebezpečná. Dramatické je i uskladnění krytiny na speciální skládku, které je drahé. Vhodná by asi byla náhrada novými eternitovými šablonami bez azbestu, ale pozor, při jeho dnešní barevné úpravě akrylem není povrch slinutý jako dříve a při dešti pouští barvu. Přípustný by byl i bonnský šindel.

Námětky, mírně zvolňující spád střechy, jsou prospěšné. Dolní konce trámů totiž často uhnívají a výměna krátkého námětku bez ohrožení stability krovu je mnohem levnější než nový krov.

TEXT: ING. ARCH. KAREL DOUBNER
FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ

Viděli jsme cestou XXIII.