Statek vyměnili za loď
Když se Dana a Honza se svými dětmi chystají na „chatu“, nemíří autem do středočeských lesů ani do východočeských hor, ale do přístavu v pražských Holešovicích. Tady na ně totiž čeká Lukrecie, kanálová a říční loď typu „dutchbarge“ (čti dačbárdž).
Loď na řece – no řekněte, není to romantické? A to jsme kousek za Prahou. Na bocích lodě visí tak zvané balóny, správně fendry, aby loď nenarazila při přistávání bokem na břeh nebo na stěnu zdymadla
Modrobílá, patnáct metrů dlouhá loď s pohodlně zařízeným interiérem se pro rodinu stává na víkendy chatou na vodě, se kterou vyrážejí po Vltavě nejčastěji směrem na Mělník.
Vzhůru na vodu
Pozvání na prohlídku a projížďku jsme rádi přijali a v dohodnutý den vyrazili do holešovické maríny. Po nalodění odrážíme od břehu a vyplouváme směrem k podbabskému zdymadlu a dál až k Roztokám. Dana mi nejdřív ukazuje loď a pak si sedáme na zadní palubě ke kávě a povídání. Honza se v kormidelně před námi věnuje řízení, děvčata, sedmiletá Anička a čtrnáctiletá Verunka, chystají v kuchyňce melounové občerstvení.
Z přední paluby je krásný výhled dopředu na řeku, teď se ale pohledy otočily na fotografa
Pohled na míjející břehy a okolí je z vodní hladiny úplně jiný, než jak ho známe z pevniny. Kolem nás je ještě město, ale uprostřed řeky ruch na pevnině ani nevnímáme. Obklopuje nás šumící voda a tichý hukot lodního motoru, vítr nám čechrá vlasy.
Dana se svěřuje: „Mám na lodi ráda ten pocit svobody, uvolnění, relaxaci. I když plujeme po Vltavě v Praze, je tu krásný klid. Nebo když jsme uprostřed přehrady, vyhodíme kotvu a kolem nás je jen voda.“
Rodina je spolu
„Na lodi trávíme hodně času, ale ne každý víkend, děti mají i jiné aktivity. Dcery se plaví rády, někdy se přidají i naši dva dospělí synové. Verunka už zvládá na lodi různé práce, třeba ve zdymadlech, při vyplouvání a přistávání,“ chválí matka dceru. O tom jsme se cestou přesvědčili několikrát, v podbabském zdymadle a u přístaviště poblíž Roztok. Verunka jako zkušený plavčík zdatně sekundovala svému tátovi.
Před námi je zdymadlo v Podbabě. Tady se kormidelníkovi budou další šikovné ruce určitě hodit
„Hledali jsme nějakou aktivitu, která spojí celou rodinu,“ pokračuje hostitelka a očima kontroluje nejmladší dceru, zda má na sobě plovací vestu. „Odplujeme někam lodí, zakotvíme, vezmeme kola a jedeme na výlet. Je to fajn, protože to baví všechny.“
Ze statku na loď
Proč loď a ne chalupa? „Měli jsme na rekreaci zrekonstruovaný statek. Když se narodila nejmladší dcera, museli jsme vyřešit bydlení. Prodali jsme panelákový byt i statek a pořídili si domek za Prahou,“ vysvětluje Dana.
„Poprvé jsme řídili loď o dovolené na kanálech ve Francii. V té době začal manžel s partou dalších podobně nadšených lidí se stavbou lodí na zakázku. A byla to láska,“ směje se Dana. „Pak jsme si pořídili loď i my. Máme ji dva roky, o víkendech jezdíme většinou směrem na sever. Rádi plujeme do Nelahozevsi, je tam pěkný přístav. U Litoměřic jsme objevili nádherné Žernosecké jezero. Jde o upravený bývalý lom, s ostrůvky. Loni jsme tam trávili krásnou dovolenou,“ s nadšením vzpomíná hostitelka. „Na lodi máme veškeré pohodlí, i když se zkazí počasí. A na údržbu je loď méně náročná než chalupa se zahradou, máme víc času na další aktivity.“
Pohodlí na vodě
Patnáct metrů dlouhá a přes tři a půl metru široká loď nabízí na třiceti pěti metrech čtverečních obytného prostoru pohodlné a komfortní bydlení. Je to rodinná loď pro čtyři až šest lidí, o výtlaku 30 tun, celoročně obyvatelná. Má zateplení, dvojitá vakuovaná okna, ústřední topení na naftu i bojler na teplou vodu. V podpalubí jsou zabudované nádrže na tisíc litrů pitné vody a na stejné množství splašků a sedmsetpadesátilitrová nádrž na naftu. Potřebnou elektřinu vyrábí lodní motor nebo baterie.
I na lodi je posezení jako na zahradě. A výhled se neustále mění
Ze zadní paluby s příjemným posezením se vstupuje do kormidelny, které vládne Honza. Odtud se po schodech dostaneme do podpalubí. Vpravo je vstup do hygienického zázemí s WC, umyvadlem a sprchovým koutem a před námi obýváček s kuchyňským koutem. Vzadu jsou dveře do ložnice.
Ze zadní paluby lze kolem kabiny kormidelníka také projít na přední palubu, odkud chvíli pozorujeme řeku, mosty a krajinu před námi. K dispozici je ještě horní paluba (nad pokojem a ložnicí), kde se dá báječně opalovat, jak nám předvádí Anička.
Pohled do prostorné obytné kajuty. Rohová lavice a stůl se mohou změnit ve dvoulůžko. Za otevřenými dveřmi je vidět ložnice s nerozloženými lůžky
Interiér lodi – podlahy, obklady stěn a stropů i nábytek – jsou provedeny ve světlém dubu, takže působí prostorně. Vybavení je promyšlené, aby minimum nábytku poskytlo vše potřebné. Děvčata mi v ložnici ukazují, jak se dá dvou a půl lůžko rozložit na spací plochu pro čtyři, v nouzi i pro šest spáčů. Stejně tak rohovou jídelní lavici a stůl lze proměnit na dvoulůžko. Úložné prostory, částečně zapuštěné do boků lodě, mnoho podlahové plochy také nezabírají.
Je těžké řídit loď?
Opouštím ženskou část posádky a jdu za Honzou do kormidelny vyzvědět některé technické detaily. Tak tedy: loď má osm, deset a dvanáct milimetrů silný ocelový korpus a díky speciální konstrukci je prakticky nepotopitelná. „Jako Titanik,“ směje se Honza. O pohyb se stará dieselový motor o síle 120 koní.
Honza v kormidelně nahlíží do mapy Vltavy
„Je těžké řídit loď?“ Ptám se při pohledu na mahagonové kormidlo a řadu páček a budíků na desce před ním. „Je to snazší než auto, jen při zatáčení musíte počítat se setrvačností,“ odpovídá kormidelník. „Pluje se pomalu, rychlostí 15 km za hodinu.
Na vodě platí jiné zákony, a ty jsou mnohem přísnější než silniční. Musíte se umět orientovat v mapách, znát všechny značky na vodě, vědět, kdo má kdy přednost, znát zvukové povely houkačkou, kterými říkáte: Pozor, předjíždím tě zleva, zprava. Také tvar a barva bójí mají svůj význam. Mimochodem, na vodě můžete potkat i říční policii,“ vysvětluje Honza. „Teď je na řece klid, ale čím víc bychom se blížili k Labi, tím víc by doprava houstla.“
Cestování po vodě
Honza mi ukazuje vodní mapu, kam všude se dá s lodí plout. „Z Prahy na jih po Vltavě můžu se svou lodí až ke Slapům, menší lodě až do Českých Budějovic. Nebo po Vltavě na sever k Mělníku a pak po Labi. Na východ do Pardubic a na západ se po Labi dostanete do celé Evropy: přes Děčín třeba do Berlína, Hamburku, do Polska, do Francie. V Německu a ve Francii se dá jezdit po kanálech. Na dvacetimetrové lodi můžete na palubě s malým jeřábem mít i auto, kola a malý člun – pak jste při cestování naprosto soběstační. A strávit na lodi třeba i půl roku života.
Na lodi nemusíte šidit ani hygienu
Také je možné si nechat loď přepravit na nějaké jezero nebo přehradu a tam strávit dovolenou,“ vypočítává všechny možnosti náš hostitel. „Plout se dá i za tmy, loď má samozřejmě reflektory nebo lodní navigaci s radarem.“
Jak se stát kapitánem
„Co musí udělat člověk pro to, aby mohl na podobné lodi brázdit naše či cizí řeky nebo kanály?“ zajímá mě. „Uděláte si za pár tisíc korun průkaz vůdce malého plavidla. Je mezinárodní,“ zasvěcuje mě Honza.
„Loď si můžete půjčovat nebo si ji koupit. Pro svou potřebujete mít kotviště, buď u vlastního pozemku – za stání na vodě nic neplatíte, nebo mít pronajaté kotviště v přístavu. V každém veřejném přístavu je možné zdarma zastavit. Jen když chcete zůstat déle a napojit se na elektřinu a vodu, zaplatíte poplatek. Jednou za čtyři roky jdete s lodí na technickou kontrolu.“
Právě jsme podpluli lávku nad ramenem Vltavy
Snažím se porovnat finanční náročnost víkendů či dovolených na chatě nebo chalupě a na lodi. „Investice do vlastní lodi je dva a půl až čtyři milióny korun za střední velikost. Spotřeba nafty záleží na tom, jak daleko cestujete. Průměrná spotřeba na motohodinu (spotřeba ať jedete nebo stojíte s puštěným motorem) jsou čtyři litry nafty.“ Tak si to vynásobte. A naplnit tisícilitrovou nádrž vodou, která vydrží pět až sedm dní, přijde na padesát až sto korun.
Honza je také členem APL (Asociace lodního průmyslu), která se snaží pomoci všem kolem vody a o vytvoření rozumného legislativního prostředí.
Plány na cestu
Společně jako rodina byli zatím nejdál na Žernoseckém jezeru, Honza s posádkou dojel až do Hamburku. „Letos v létě plánujeme plavbu do Drážďan,“ těší se Dana s dcerami. A kapitán, vlastně vůdce malého plavidla, pozoruje s klidnou tváří řeku a zkušenou rukou otáčí loď na zpáteční cestu ku Praze.
TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: PAVEL VESELÝ
Statek vyměnili za loď
