U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Když ZAHRADA jde s kopce
Kategorie: Zahrada | Autor: Gabriela Kliková
JAK VYZRÁT NA POLOHU
STYL
V minulém čísle jsme si řekli, jak vyzrát na podnebí v případě, že na naši větrnou hůrku fouká ze všech stran, a dnes se zaměříme na zahradu, která je situována v příliš velkém svahu. Pokud z ní chceme mít nějaký užitek, pak musíme ctít i určitá pravidla. Se zahradami ve snahu se setkáváme nejen v horách a podhůří, ale i v relativně nízko položených pahorkatinách. Zimy zde bývají delší a tužší než v nížinách, na jaře se zde často vyskytují pozdní mrazíky. Velmi ovšem záleží na tom, zda je pozemek obrácen k jihu nebo k severu.
Zahrady na jižních a jihozápadních svazích bývají v létě teplé a suché. Při silnějších srážkách je nebezpečí, že náhlý příval vody vyplaví živiny a odnese vrchní vrstvu půdy do údolí. Čím kolměji dopadají sluneční paprsky na povrch, tím silněji se půda zahřívá. Předností příkřejších svahů je to, že časně zjara přijímají velké množství slunečního záření, takže tady začíná jaro mnohdy až o 14 dní dříve, než na rovinatém pozemku. Strmé jižní svahy jsou vynikajícím stanovištěm pro pěstování vinné révy a ovocných dřevin, tady se sklízí nejsladší ovoce, protože plody v době dozrávání jsou optimálně vystavené slunci. Severní svahy jsou na tom v tomto smyslu hůř. Zejména na podzim, v zimě a na jaře, kdy na ně slunce dopadá jen několik málo hodin a ještě ve špatném úhlu. Většinu dne leží tyto svahy ve stínu. Ale v červnu stojí slunce tak vysoko, že rozdíly v osvětlení jižních, východních, západních a severních svahů nejsou téměř žádné. V letní polovině roku proto není na mírnějších severních svazích žádným problémem například pěstování zeleniny, protože tyto pozemky mívají většinou humózní půdu dostatečně zásobenou vláhou. Na velmi příkrých svazích je však vhodné vybudovat terasy. Naproti tomu jižní svahy jsou pro pěstování zeleniny méně vhodné, protože bývají příliš často suché a kamenité. Ovšem i tady nám může pomoci terasování. Východní a západní svahy mívají obvykle klady a zápory obou extrémních poloh, ale v mírnější podobě. Noční mrazy zde nebývají ani časté ani tak silné.
Způsob pěstování
Choulostivější druhy zeleniny, které bývají ohroženy pozdními jarními mrazíky, není dobré na jaře okopávat. Nakypřená půda totiž zabraňuje pronikání tepla ze spodních vrstev půdy a teplota vzduchu pak snadno klesne pod bod mrazu. V takovém případě je lepší místo kypření zalít zeleninové záhony vlažnou vodou. Ani mulčování půdy se v těchto případech nedoporučuje. Vrstva nastýlky totiž dobře izoluje půdu, ze které pak teplo nemůže vyzařovat, a tak se vzduch a nadzemní části rostlin velmi rychle zchlazují. Na jaře a na podzim navíc vrstva nastýlky brání prohřívání půdy slunečními paprsky. Avšak v létě je právě tohle žádoucí. Pod nastýlkou zůstává zem nepřehřátá, je jen příjemně chladnější a také tak rychle nevysychá.
Výběr stanoviště
Dalším úkazem, kterého je třeba si povšimnout a dále využít ve prospěch pěstovaných rostlin, je výběr vhodného stanoviště. Víme, že teplo pohlcené povrchem půdy během dne se v noci zase vyzařuje do ovzduší. A jistě jsme si povšimli, že k extrémně nízkým teplotám dochází za jasných nocí, kdy se povrch půdy prudce ochladí. Když je v noci zatažená obloha, mraky působí jako peřina a teplo se vyzařuje pomaleji. K pomalejšímu uvolňování tepla dochází také pod stromy a v oblasti živých plotů, které mají podobný ochranný efekt jako podmračená obloha. Také zdi, které byly přes den vystaveny slunečním paprskům, vyzařují dlouho teplo. A tak pro choulostivější rostliny volíme právě taková místa a pak můžeme i v drsnějších podmínkách pěstovat třeba meruňky či jiné vysloveně teplomilné dřeviny.
PŘÍKLAD ŘEŠENÍ SVAŽITÉ ZAHRADY
(1) Zděný plot na severní straně zahrady zabraňuje chladnému vzduchu stékat do údolí. Dolní hranice je úmyslně ponechána bez oplocení, aby se studený vzduch nezadržoval amohl z pozemku volně odcházet pryč.
(2) Malý skleník je postaven tak, aby byl chráněn před chladným vzduchem zděným plotem.
(3) Hustý živý plot ohraničuje zahradu z východní strany, protože v zimě vane studený vítr většinou od východu.
(4) Všechny ovocné stromy jsou vysázené na horní polovině svahu, protože studený vzduch se hromadí v údolí a vytváří se tady kotlina s nebezpečnými pozdními jarními ačasnými podzimními mrazíky.
(5) Zeleninové záhony jsou situovány na dolní polovinu svahu. To proto, že na úpatích prudkých svahů bývá mocnější orniční vrstva. I v drsnějších podmínkách se dají s úspěchem dopěstovat choulostivější teplomilné druhy zeleniny, jako jsou například okurky nebo cukety. Musejí se však vysazovat později jako předpěstované sazenice a ke konci léta zakrývat netkanou textilií nebo porofólií jako ochrana před nočními mrazíky. Příliš strmé svahy raději zterasujeme. Usnadňuje to práci a zároveň se tím brání vyplavování živin.
(6) Horní okraj zeleninového záhonu je místem, kde se obvykle ještě vyskytuje nebezpečí mrazů, ale začíná přílišné sucho. Takové stanoviště je vhodné využít kpěstování bobulovin.
(7) Pokud se zahrada vyskytuje ve velmi drsném klimatu, dají se úspěšně pěstovat choulostivé druhy ovocných dřevin pouze u jižní stěny domu nebo garáže. Sem tedy dáme meruňky nebo broskve nebo choulostivější odrůdy hrušní, nejlépe ve tvaru palmety nebo kordonu. Tady jsou pak chráněny před severním studeným větrem azároveň využívají teplo a světlo vyzařované zdí.
(8) Před stromy se dobře daří bylinám, aromatickým rostlinám, různým letničkám atrvalkám.
(9) V letním období bývá na jižním svahu příliš horko, a proto je vhodné terasu zastínit vhodným listnatým stromem. Může být nejen okrasný, ale osvědčuje se například ijabloň, která je nejen zdobná, ale díky ovoci navíc užitečná.
(10) Stěna domu je v tomto případě porostlá pnoucí rostlinou. K tomu se nejlépe hodí plamének, ale i popínavá růže, loubinec nebo zimolez. Jejich listy vypařují vodu a tím se vzduch příjemně ochlazuje.
(11) I v té nejokrasnější zahradě je třeba najít místo na kompost. Abychom ho neměli stále na očích, je v tomto případě chráněn zakryt živým plotem a navíc vhodně zastíněn korunou ovocného stromu.
(12) Malá vodní nádrž v nejnižším místě svažité zahrady má kromě nesporného estetického přínosu také praktický význam. Voda za slunných dnů jímá teplo a v noci ho zase vyzařuje, takže chladný vzduch, který stéká do údolí, ohřívá.
(13) Odolnější druhy trvalek a okrasných dřevin se mohou sázet na libovolná místa ve svahu, ovšem za předpokladu, že do daných podmínek vybereme vhodné odrůdy.
Umíme si poradit
Pokud budete záhony ve své svažité zahrádce rýt, což jistě zanedlouho budete, protože je zapotřebí připravit je pro novou výsadbu, doporučuje se vždy začínat od shora a pokračovat směrem dolů. Tím splavenou úrodnou půdu zase vrátíme nahoru. A když takový příkrý záhon chceme osázet květinami, jako zábrany proti splavování nám mohou posloužit v pruzích vysázené nízké kobercovité rostliny, které nám hlínu zpevní a doslova podrží.
TEPLO V PŮDĚ
Nezapomínejme využívat všech přírodních zákonitostí, které se nám nabízejí. Půda je schopna absorbovat tepelnou energii a čím více ji přes den načerpá, tím více se zmenšuje nebezpečí nočních mrazů, protože zem v noci teplo zase vyzařuje. Vlhká půda se sice přes den a také na jaře pomaleji prohřívá, dokáže však teplo déle udržet, a proto v noci a na podzim neprochladne tak brzy jako půda suchá. Ta se zase naopak rychle prohřívá, ale stejně rychle vychladne. Proto je nebezpečí nočních mrazů na jaře a na podzim vždy větší na půdách suchých než vlhkých. Těžké půdy, které jsou málo provzdušněné, jsou dobře tepelně vodivé, protože dokáží čerpat teplo z hlubších vrstev.
