U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Nebezpečné extrémy
Kategorie: Aktuálně | Autor: EN
Poruchy při stravování nemusejí být vždy jen otázkou nedomyšleného podceňování správné výživy, ale mohou být ipsychického původu. V tomto směru existují dva protipóly – někdo je nepřirozeně hubený, druhý zase obézní. Oba problémy postihují nejen dospělé, ale i děti a mladé lidi. Pro obě skupiny je jídlo něčím, co kompenzuje jejich nevyrovnaný psychický stav. Zastavme se nejdříve u těch extrémně hubených. Zvláště mladý člověk chce vypadat pěkně (a to se zdaleka netýká jen dívek), ve štíhlosti vidí prostředek k dosažení cíle svého štěstí, chce vypadat jako idol z filmu nebo nějaké reklamy. Drastické diety nebo programové “nejedení”, kterým řada mladých lidí propadne, mohou však někdy končit dosti dramaticky. Statistiky uvádějí, že ve vyspělých zemích Evropy již každý sedmý člověk trpí sebevyhladověním. Je to z toho důvodu, že většina lidí nemá o fyziologickém principu hubnutí ani potuchy. Domnívají se, že při hladovění se nejdříve spaluje tělesný tuk. Nevědí však, že tělo hledá požadovaný zdroj energie nejprve samo v sobě, ve svých tkáních. Jenom jeden příklad za všechny – například chybějící cukr nahradí glokóza ze zásob v játrech. Teprve až později přijde na řadu tuk. Při dlouhodobém hladovění se dokonce mohou různé tělesné orgány zmenšovat a scvrkávat, protože pro nutný výdej energie tělo samo sebe doslova vysává. Následné poruchy tělesných funkcí se dříve či později dostaví: bolesti břicha, křeče, zácpa, vyrážky, celkově špatná pokožka, poruchy srdeční činnosti, zvýšená kazivost zubů atd. Neméně závažné problémy přináší obezita, která je však o to zrádnější, že přichází většinou velmi pomalu a nenápadně. Její důsledky jsou stejně nebezpečné jako v předešlém extrému – cévní a srdeční komplikace, deformace kloubů a páteře, tělo se rychle unaví, a tak bychom mohli jmenovat dále. Vzhledem k tomu, že obezita postihuje často i děti, přidávají se k těmto problémům ještě pocity méněcennosti z posměchu vrstevníků a trvalý stres. Odborníci se shodují na tom, že příčinou obou zmíněných poruch bývá rodinné zázemí, protože stravovací zvyklosti dospělých mají velký vliv na vztah dětí k jídlu. Hraje zde však roli i výchova, která se stravováním zdánlivě vůbec nesouvisí. Bylo totiž zjištěno, že rodiče obou skupin takto postižených mladých lidí většinou nedávají svým potomkům dostatek prostoru k seberealizaci a neúnosně jim dirigují život. A tak se dítě nebo dospívající nezdravě upne k tomu jedinému co sám může alespoň zčásti ovlivnit – k jídlu. Někdo z nich zvolí hladovku pro štíhlou linii, jiný se zoufale přejídá. Oba extrémy jsou nebezpečné a následků obou z nich se člověk jen těžko zbavuje.
