U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
KAMENY nejen pro radost
Kategorie: Víkend | Autor: Helena Čechová
HOBBY
Většina služebních cest je pro nás dobrodružstvím. Často se totiž vydáváme zcela do neznáma, protože tipy na zajímavé rozhovory získáváme, odkud se dá. V malém redakčním kolektivu bychom mohli sami jen těžko objevit všechny ty krásné chaty, chalupy a hlavně lidi s jejich zajímavými koníčky a nevšedními zájmy. Takové informace totiž nejsou uvedeny ani v telefonním seznamu, ani na Internetu. Zato naštěstí spolehlivě funguje jakási tichá pošta. Od ucha k uchu se nesou zprávy o tom, že tam či onde je k vidění a slyšení něco zajímavého. Mnohé z těchto zpráv se dostanou i k našemu redakčnímu uchu a bývají často od vás, milí čtenáři, za což vám po právu patří dík. Právě tak to bylo i v dnešním případě.
Chalupě manželů Kozákových je už víc než sto padesát let, jim oběma dohromady teprve sto šest. Od počátku co jsou spolu, si chtěli pořídit víkendové stavení, které by bylo na přijatelný dosah domovských Českých Budějovic. Objížděli, hledali, ale nic z toho, co viděli, nebylo ono. Až po letech dostali od příbuzného tip, že na úpatí Šumavy, na Javornické vrchovině, v místě, kterému se říká Podlesí, je na prodej objekt sice v dost zuboženém stavu, zato v krásném prostředí. Jeli se podívat a byla ruka v rukávu. S velkým překvapením teprve později zjistili, že tohle stavení kdysi patřilo příbuznému paní Kozákové, a navíc se dozvěděli, že se jedná o chalupu, ve které se odehrává děj Klostermannovy knihy Ecce homo. Díky tomu, že Kozákovi objekt koupili, mohl novopečený majitel začít velice vážně rozvíjet a realizovat svůj celoživotní zájem. Inženýra Pavla Kozáka odjakživa zajímaly neprobádané věci, o kterých se říká, že jsou kdesi mezi nebem a zemí. Četl knihy Dänikena a Součka a vždycky chtěl přijít na kloub tomu (zjednodušeně řečeno), proč je někde lidem dobře a naopak někde se necítí ve své kůži. Když pracoval jako projektant v Hydroprojektu, setkal se s proutkaři. Občas se totiž muselo i tímto způsobem hledat, kudy například vede vodovodní potrubí. Zkusil to a ejhle, ono mu to také šlo. O svých schopnostech do té doby nevěděl. “Jsem přesvědčen o tom, že všechny věci kolem nás mají duchovní náboj. Že jsou nabité energií, to samozřejmě nevidíme, nemůžeme to dokázat tím, že si na ni sáhneme, ale přesto ji cítíme. Někdo víc, jiný méně, to záleží na míře senzibility člověka. Jsou místa příznivá a méně příznivá, jsou dokonce místa, která člověka dokáží dokonale odrovnat. Věřím v energeticky pozitivní prostředí a vím také, jak ho najít či vytvořit.” Na zahradě chalupy i kus za ní v lese, který k ní patří, spatřujeme desítky kamenů. Nejsou to kameny ledajaké. Od nepaměti se takovým říká megality. Lidé se na ty nejznámější jezdí dívat tu na jeden z baleárských ostrovů Menorku, tu do Anglie. Na četných místech je však najdeme i u nás. Naši předkové je, už v době před Kelty, stavěli na místa, o nichž věděli, že vyzařují silnou energii. Kameny pak tuto sílu nasají, koncentrují a umocňují, mohou mít pozitivní vliv na naši psychickou i tělesnou kondici. Najít takové body a takové kameny může pouze člověk obdařený výraznou senzibilitou. Protože pan Kozák k takovým patří, našel si místa kolem své chalupy, kam kameny zasadil. A protože chce přijít na kloub podstatě jejich pozitivních účinků, má zde hned několik podob umístění megalitů. “Napřed jsem si pomocí virgule zmapoval místa na svém pozemku, která mají silný energetický náboj a kam by bylo vhodné kameny umístit. Potom jsem po okolí začal ty kameny hledat. Opět pomocí virgule. Ony totiž v sobě už musejí určitou krystalickou schopnost také mít, aby mohly energii přijmout a dále ji produkovat. Vím, že mnozí lidé vůbec nechápou, o čem právě hovořím a nemusejí tomu věřit. Já ale, díky svým skromným schopnostem, jsem si ověřil, že tuto moc kameny mají. V zahradě mám obyčejný menhir, který člověka dokáže nabít novou energií a umí pomoci i při léčbě některých nemocí. V lese jsem si našel místo pro postavení tauly, což je klasický megalit s plošným kamenem nahoře. Má stejné účinky, ale jsou mnohem silnější. Mám zde také řadu vytvořenou ze sedmi kamenů. Ta zase vyzařuje svou energii v přímce. A nakonec tu mám i kruh, který tvoří dvanáct kamenů. V jejich středu je energie nejsilnější, ale zároveň dokáží vysílat ochrannou, tedy pozitivní energii do velké vzdálenosti kolem sebe. Když jsem pro tento kruh našel to správné místo a vybrané kameny zde umístil, s napětím jsem sledoval, co se bude dít. Měl jsem ohromnou radost, když jsem, zase pomocí virgule, zjistil, že v průběhu jednoho týdne postoupil vliv jejich energie asi o osm metrů. Během dalších dnů se nakonec jejich působení zastavilo v kruhu o průměru tři sta metrů. Na celé této ploše tak byly například vyrušeny geopatogenní zóny. Do středu kruhu, kterému se také říká kromlech, chodím zejména tehdy, když se potřebuji opravdu rychle pracovně vzchopit a takzvaně si dobít baterie.” Kdo nevěří, ať tam běží, kdo nechce běžet, ten ať o tom doma na kanapi mudruje, a kdo ani o to nemá zájem, ten ať to vypustí z hlavy. Stejně by nic nevymyslel, protože jsou věci mezi nebem a zemí. K nim patří i to, (s parafrází na Werichovu písničku), že jeden chalupář dělá to a ten zas ono, a všichni dohromady tvoří tu neopakovatelnou mozaiku lidského konání a bytí.
