U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
DĚLENÍ klenutých PROSTOR
Kategorie: Stavba | Autor: Jan Pešta
Klenuté prostory jsou z architektonického hlediska velice atraktivní. Místnosti s klenbami, ať již jde o síně, bývalé černé kuchyně či chlévy, mohou být opravdovou ozdobou interiéru chalupy. Aby mohl jejich prostorový účinek správně vyznít, je však zapotřebí troška architektonického citu.
Ideální je, když klenutou místnost není třeba nijak dělit. Když ale potřebujeme směstnat několik odlišných funkcí do jediné velké prostory, nezbyde nám nic jiného, než zaklenutou místnost rozdělit příčkami. Dělalo se to tak v iminulosti – ovšem s různými výsledky, které vždy závisely na citu stavebníků. Pokud máme možnost výběru, měli bychom dělit jen místnost prostorově a půdorysně jednoduchou, s tvarově co možná nejjednodušší klenbou. Prostory klenuté valeně je možné dělit kolmo k vrcholnici klenby. Nutné je brát ohled na tvar a polohu výsečí, aby nedošlo k jejich “přeříznutí”. Zásadně je ale třeba vyvarovat se dělení valeně zaklenuté místnosti příčkou rovnoběžnou s vrcholnicí klenby – tím by vznikly dvě nehezké protáhlé prostory s tvarově zdeformovanou klenbou. Jednodušší práci budeme mít s místnostmi, zaklenutými segmentovými valenými klenbami do traverz (tzv. stájovými klenbami). V zásadě postačí, když novou příčku povedeme v ose některé z traverz, případně kolmo na ně. Prostorový účinek místnosti a klenby tím nijak neutrpí. Naopak místnosti s plackovými klenbami budou tvrdším oříškem. Jediné logicky možné dělení plackami klenutých prostor je příčkami, vedenými pod pasy. Jakékoliv jiné řešení vyzní vždy hrubou degradací a estetickým znehodnocením prostoru. Drobné prostory, které vznikly oddělením z větších klenutých místností, někdy působí nepříjemným převýšeným dojmem. Proto je možné nově vzniklou místnost opticky snížit, například zavěšením podhledu pod klenbu a vhodnou úpravou povrchu stěn. Podhled také umožní skrýt nepravidelně odříznuté části klenby, které nikdy nepůsobí hezky. Nové příčky by měly být pokud možno lehké konstrukce, snadno odstranitelné, aby nedošlo ke zbytečnému zničení podstatných částí starých konstrukcí při jejich vybourávání v budoucnosti. Na závěr ale zopakuji ještě jednou základní architektonické pravidlo: Nejvhodnější je, když se do dělení klenutých místností nebudeme vůbec pouštět.
