U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
KLENBY v proměnách času
Kategorie: Stavba | Autor: Jan Pešta
ARCHITEKT
Ve starších venkovských stavbách se kromě místností plochostropých můžeme setkat také s klenutými prostorami. Připomeneme si základní rozdělení tvarů kleneb – mimo jiné proto, že vesnické stavby se svým způsobem odlišují od slohové historické architektury. Podle vzhledu kleneb se navíc můžeme dozvědět leccos zajímavého o stavbě a jejím historickém vývoji.
Nejstarší klenby na našich venkovských stavbách nebyly kamenné či cihelné, ale dřevěné, sroubené z mohutných povalů. Vysoké obytné místnosti s valenými roubenými klenbami (jizby) byly zřejmě běžné po celé období středověku. Do dnešního dne se sice na venkově žádné nezachovaly, známe je však z historických vyobrazení a z fragmentů, dochovaných v městském prostředí. V některých oblastech (například na Vlašimsku, Klatovsku či na Opavsku) přežívala tradice roubených kleneb dlouho do 18. století, ovšem již jen na hospodářských stavbách. Ve zmíněných regionech můžeme dodnes objevit několik zajímavých špýchárků s roubenými klenbami. První opravdu zděné klenuté prostory na venkově (pominemeli sklepy vytesané do skalního podloží, které známe již ze 13. století) pocházejí až z období pozdního středověku, ze 16. století. Na některých pozdně gotických a renesančních domech a sýpkách v jižních a jihozápadních Čechách se ojediněle dochovaly jednoduché valené klenby, které mají půlkruhový, parabolický, nebo vzácněji hrotitý tvar. Nejstarší klenby mají často na spodním líci otisky prken bednění. Ještě méně se klenby objevují na lidových stavbách z období baroka. Klenby ze 17. a 18. století mají v podstatě stejný charakter, jako klenby ze staršího období. Pravý rozmach klenebního umění nastal na vesnici až s příchodem klasicismu, tedy v závěru 18. století. Původně převýšené valené klenby se nyní stavěly stále plošší, jejich profil získával eliptický tvar. Dosud výhradně používané trojboké výseče vystřídaly výseče pětiboké. Kromě valených kleneb se ale objevily i jiné klenební typy. Mezi nimi zaujímají prvořadé místo zejména klenby plackové. Českou placku (která se objevuje již v barokní slohové architektuře) si můžeme představit jako část plochy koule nebo elipsoidu nad čtvercovým či obdélným půdorysem. České placce se na první pohled podobá tzv. pruská placka (nebo pruská klenba ) – plocha vzniklá posouváním jedné křivky (elipsy či segmentu kružnice) po druhé, tzv. řídící křivce. Klasicistní zedníci si brzy osvojili umění plackových kleneb a během první poloviny 19. století zaklenuli na českém venkově snad vše, co se dalo. Zprvu to byly jen chlévy, posléze přibyly síně a nakonec došlo v některých oblastech i na obytné světnice. Chlévy se často klenuly jako dvoulodní (vzácně i trojlodní). Virtuózní zedničtí mistři klenuli plackové klenby bez šalování, “od ruky”. Nad jejich umem, dovedností a dokonalostí díla zůstává dodnes rozum stát. Nejkrásnější plackami klenuté prostory nalezneme na venkovských stavbách v regionech s vyspělou klasicistní kulturou – na Českolipsku a v některých oblastech jižních Čech, zejména na Horažďovicku, Strakonicku a na Písecku. Jak získávali řemeslníci více zkušeností, odvažovali se klenout stále rozlehlejší prostory a jejich klenby byly stále plošší, “smělejší”. Tento fakt se dá využít jako vcelku spolehlivé datovací pravidlo. Zatímco plackové klenby na vesnických stavbách ze 30. let 19. století mají ještě půlkruhová či půleliptická čela, kolem poloviny 19. století se už jejich tvar zplošťuje a v 70. letech mají plackové klenby již jen segmentová čela (samozřejmě, že vždy záleží na kulturní vyspělosti regionu). Také stále oblíbené a používané klenby valené se v průběhu 19. století zplošťují až do výsledného segmentového tvaru. Kolem poloviny 19. století se objevují i další inovace, které na vesnici přišly z městského prostředí. Nejprve to byly ploché segmentové valené klenby, sklenuté do pasů. Také pasy měly nejprve tvar půleliptický, později se začaly snižovat a asi v 80. letech 19. století byly již i pasy segmentové. Současně přišla na venkov další novinka, ploché segmentové valené klenby, svedené do válcovaných traverz či kolejnic. Protože tyto klenby se nejčastěji používaly v hospodářských prostorách, říká se jim někdy také stájové klenby . Obdobou stájových kleneb pro náročnější obytné interiéry byly téměř ploché zrcadlové klenby, zaklenuté do traverz. Jejich obliba byla značná a můžeme se s nimi setkat na všech druzích staveb, počínaje pražskými činžovními domy z přelomu 19. a 20. století a konče krkonošskými chaloupkami. Tyto klenby, které vlastně připomínají již spíše rovné kazetové stropy, uzavírají na venkově více než 300 let trvající období vývoje klenebního umění.
