U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
START DO NOVÉ ETAPY
Kategorie: Aktuálně | Autor: HČ
O čem jsme psali
ARCHIV
V putování naší třicetiletou časopiseckou historií jsme se dostali až k těm nejčerstvějším dějinám. Jak se na našich stránkách promítlo poslední převratné desetiletí? Ještě v roce 1989 měl náš časopis velice skromnou úpravu, s pouhými čtyřmi barevnými stranami obálky. Nebyly peníze, nebyl kvalitní papír, nebyla odpovídající tiskařská technika. To, co jsme obdivovali na západních časopisech, na které se stály dlouhé fronty před prodejnami zahraniční literatury, na sebe stále ještě nechávalo čekat. Teprve v roce 1991 se začalo blýskat na časy, protože alespoň polovina stránek časopisu se barevně rozsvítila, tráva už byla zelená a střechy červené, byť na papíře, jehož kvalita spíš připomínala čtvrtku na školní výkresy. V obsahu se už začíná objevovat i prezentace výrobků, po kterých jsme dosud mohli jen mlsně pošilhávat nebo si je dopřát za těžko a často pokoutně sehnané tuzexové bony. Třeba taková krbová kamna. Článek o nich měl příznačný titulek: Nová doba, nové ceny, nová topidla . Ano inové ceny přišly, a tak se u výrobků přestaly v časopise uvádět, protože začínalo platit to, co platí dodnes – každý prodejce si určuje ceny vlastní a není čeho se chytit. Na novou dobu reagovala redakce i četnými rozhovory s odborníky. Například zde byl uveřejněn rozhovor s všem jistě dobře známým MUDr. Janem Cimickým na téma polistopadových změn, které mnohé lidi zastihly psychicky nepřipravené. Z rozhovoru vybíráme následující názory: Začínáme pociťovat únavu z informační exploze. Reagujeme podrážděně na některé názory našich přátel a kolegů a s rozmrzelostí zjišťujeme, že nedokážeme vzít osud do vlastních rukou. Dlouhé roky jsme žili v jiných podmínkách, s jinými problémy. Většinou se však jednalo o problémy zcela malicherné, které neřešily existenci rodiny, volbu nové profese nebo otázku politického názoru. Nyní už nemůžeme spoléhat na to, že “něco nějak dopadne”. Lidé se budou muset třeba i ve svých padesáti letech znovu učit jednat s lidmi, mnozí budou muset změnit i svou profesi. Někteří se budou jen těžce vyrovnávat s rozdíly ve společenském postavení is “vrstvou”, do které se díky tradici rodiny, majetku nebo schopnostem budou moci zařadit. Hodnoty, které tu existovaly v podobě chaty a auta, klesají. Pro ty, pro které byl majetek druhých trnem v oku, jistě bude problémem změnit svůj názor na možnosti poctivé práce, která může přinést těm schopným i dvojnásobný majetek. Taková dvojnásobná závist se pak samozřejmě stává nemocí. Na stránkách ze začátku devadesátých let se dozvídáme, že náš časopis tehdy četlo přes sto tisíc čtenářů a že přes sedm set tisíc domácností vlastnilo tzv. druhé bydlení, tedy chatu nebo chalupu. Velmi silné čtenářské zázemí, dá se říci, ale přesto členům redakce nedávaly některé problémy spát. Změnila se doba, objevily se nové skutečnosti, na které časopis musel reagovat. Jak dál? – tak se jmenoval redakční článek, z něhož vyjímáme: Mnozí z nás budou v dohledné době měnit svá zaměstnání. Více úsilí v práci bude znamenat více a kvalitněji odpočívat – třeba na chatě a chalupě. Počítáme například i s tím, že rozsáhlé, speciální a odborné práce nebude možné a ani vhodné dělat svépomocí. Na druhé straně relativně rychlý nárůst dovozu a výroby skutečně kvalitních ručních nářadí a přípravků, ve světě obvyklých, bude rozšiřovat možnost vlastní seberealizace při “kutilství”, ovšem na vyšší úrovni. Zároveň je již dnes (rozumějme v roce 1990) jasné, že se bude obecně měnit vztah k chatám a chalupám. Koho by před deseti lety napadlo, že budou cestovní kanceláře mít oddělení, zabývající se pronájmem soukromých chat a chalup? Kdo tušil, když si kupoval chalupu na Šumavě, na konci světa, za kterým byl drátěný plot nabitý elektřinou, že okolí jeho zapadlé chalupy se stane “promenádou” turistů? Koho přitom napadlo, že do obchodu bude blíže “za čáru” než do Jednoty? Tu a tam probleskla i jistá obava o to, jak to vůbec s naším chatařením a chalupařením v budoucnu dopadne. Otevřel se nám svět a s tím se naplno rozvinula léty potlačovaná touha podívat se tam, kam jsme dříve jezdili jen prstem po mapě. Nezalíbí se nám cestování natolik, že přestaneme mít zájem o trávení dovolené na své zahrádce? Jednu dobu to tak dokonce mohlo vypadat. Okenice mnohých chalup zůstaly zavřené i přes prázdniny, protože majitelé trávili dovolenou kdesi u moře. Ale všechno chce svůj čas. Přestože v evropském měřítku stále patříme k zemím, jejichž obyvatelé vyjíždějí za hranice nejčastěji, zdá se, že zájem o zahraniční dovolené trochu opadl a my se zase pokorně vracíme na naše chaty a chalupy. Jistě v tom hrají roli ifinance, protože doma je dovolená nejlevnější. Ale nemalou zásluhu na tom má jistě i poznání, přiznejme si to, že jitra přece jen voní nejkrásněji vždycky u té naší venkovské usedlosti.