Okolo Chvojna

České středohoří patří mezi regiony proslulé svojí lidovou architekturou. Nacházíme desítky vesnic s mnoha krásnými domy – většinou patrovými domy: roubenými, hrázděnými i zděnými.

Malebná, dramaticky členěná krajina severozápadní části Středohoří

Většina ze známých staveb i vesnic, včetně nejmladšího českého skanzenu Zubrnice nedaleko Ústí nad Labem, ovšem leží východně od hlubokého kaňonovitého údolí Labe, ať již na Litoměřicku, Úštěcku, nebo okolo Benešova nad Ploučnicí.

Z hlediska lidové architektury je překvapivě málo známý a nedostatečně doceněný region na levém břehu Labe. Téměř neznámá a neprobádaná je nejmenší severozápadní část Středohoří – vrchovina na levém břehu mezi Ústím, Jílovým a Děčínem, doslova za humny severočeské metropole. Přestože řada vesnic v minulém období prošla devastací, můžeme zde objevit mnohé skvosty lidového stavitelství.

Stopy Slovanů i Germánů

Vrchovina v severozápadní části Středohoří, vymezená na západě údolím Klíšského potoka, na severu údolím Jílovského potoka a na jihovýchodě kaňonem Labe, postrádá městská centra. Přirozeným – i když poněkud excentricky umístěným – střediskem oblasti je Velké Chvojno. Okolo něj (a také kolem sousedního Lučního Chvojna) je kotlina vymezená věncem strmých vulkanických vrchů, jíž dominuje hora Blansko (544 m) se zříceninou stejnojmenného hradu. Jihovýchodní část regionu má dramaticky modelovaný terén, rozčleněný hlubokými roklemi jednotlivých potoků – přítoků Labe. Podobně jako v jiných částech Středohoří (na Litoměřicku, Lounsku, Teplicku či okolo Bíliny) i v této oblasti bylo nejstarší osídlení slovanské. Již od 14. století zde ale probíhala také vnější kolonizace, spojená s germanizací. Tomu odpovídá i půdorysná podoba vesnických sídel.

Arnultovice - hrázděný dům č. e. 100 na horním konci vesnice

V členitém terénu blíže k údolí Labe převažují velmi drobné osady s nepravidelným půdorysem (často s původními českými jmény), naproti tomu v kotlině okolo Chvojna nacházíme návesní vsi s pravidelným půdorysem a paprsčitě nebo rovnoběžně vyměřenou zemědělskou půdou (plužinou). Kromě Velkého Chvojna k nim patří třeba Luční Chvojno, Mnichov, Arnultovice či Radešín. Jejich jména už mnohdy ukazují na středověkou německou kolonizaci, která převrstvila původní osídlení (třeba pro Arnultovice známe i starší slovanské jméno Komonín).

Lidová architektura severozápadní části Středohoří tvoří přechod mezi venkovským stavitelstvím známější pravobřežní části Středohoří a východního Krušnohoří. Daleko více než na pravém břehu Labe zde byla zastoupena architektura hrázděná. Dochované domy mají zděné, nejčastěji kamenné, přízemky, jen výjimečně s roubenými světnicemi (Lysá). Patra jsou postavena střídmou hrázděnou technologií, bez výraznějších zdobných prvků. Štíty mají podobu jednoduše bedněných lomenic, často ve vrcholu skládaných klasovitě, někdy je spodní část štítů také hrázděná.

Hrázděný Radešín

Zdaleka nejlépe dochovanou vesnicí v severozápadní části Středohoří je Radešín, ležící na severním úpatí stejnojmenné hory (550,3 m) na náhorní planině odvodňované Nestěmickým potokem. Vesnice vrcholně středověkého původu je písemnými prameny doložena od roku 1406. Od roku 1590 patřil Radešín k chlumeckému panství. Je typickým příkladem vrcholně středověké kolonizační vesnice. Zástavba je soustředěna po obvodu vřetenové návsi. Na jednotlivé usedlosti navazovaly pravidelně rozměřené rovnoběžné pásy zemědělské půdy – plužiny.

Radešín - náves s domy čp. 11 a 124

Ve vsi se dochoval hodnotný celek hrázděné lidové architektury. Velmi malebná je zejména skupina domů čp. 11 a 5 a také čp. 12 na severní straně návsi. Dům čp. 11 má zděné přízemí, patro je v celém rozsahu hrázděné. Také štít je ve spodní části hrázděný, horní část je skládaná do podoby jednoduché lomenice. Naproti přes dvůr stojí dům čp. 5 – původně snad hospodářské stavení nebo výměnek. Také toto stavení má zděné přízemí a hrázděné patro. Dvůr uzavírá pilířová stodola, do zahrady ze dvora vede klenutá brána. Sousední dům čp. 12 má opět zděné přízemí a hrázděné patro s jednoduchým hrázděným štítem.

Stará krčma pod hradem Blansko na kresbě K. Seiferta z roku 1929 nám ukazuje typ lidové architektury v severozápadní části Středohoří. Dům s roubenou světnicí a jednoduchou podstávkou má střídmě konstrukčně řešené hrázděné patro s jednoduchým bedněným štítem

Částečně hrázděný je i dům čp. 1 na dolním konci návsi (s eternitovým štítem) a snad i čp. 13, navenek omítnutý. Pod vesnicí u potoka stojí dům čp. 17 (patřící již k sousednímu Libovu), opět patrové stavení se zděným přízemkem a hrázděným patrem. U domu čp. 14 je částečně hrázděná stodola.

Radešín (resp. severní strana návsi) si navzdory dílčím modernizacím uchoval celkově příznivý vzhled a mezi vesnicemi severozápadní části Středohoří patří – zatím – k architektonicky nejhodnotnějším.

Arnultovice a okolí

Pouhé dva kilometry severozápadně od Radešína leží Arnultovice. Také ony jsou sídlem vrcholně středověkého původu – zdejší kostel Všech Svatých se připomíná roku 1352. Ve středověku se pro ves současně užívalo jméno Arnoldova ves (Arnoldi villa), odvozené od německého jména Arnold, a české jméno Komonín (Komonyn, Comonyn).

Arnultovice - chalupa bez čp. (dříve čp. 33) s hrázděným patrem

Arnultovice jsou půdorysem podobné Radešínu, i když jsou znatelně větší (náves protáhle obdélníkového tvaru s gotickým kostelem uprostřed dosahuje délky téměř 500 m). Také zde se dochovalo několik pěkných hrázděných domů. Mezi nimi vyniká především dům č. e. 100 v horní části návsi. Přízemí je zděné, patro hrázděné, s jednoduchým bedněným štítem. Hrázděné patro má také autenticky dochovaná, bohužel však ohrožená chalupa dříve čp. 33 (nyní bez čísla) nad kostelem a chalupy čp. 20 a č. e. 19 na dolním konci vesnice.

Další pěkné hrázděné domy nacházíme i v okolních vesnicích a osadách. Například v malebné vísce Lysá, rozkládající se v dramaticky kopcovitém terénu s dalekými výhledy vysoko nad údolí Lužeckého potoka, stojí dům č. e. 179 (dříve čp. 6) s roubenou omítanou světnicí. Hrázděné patro je podpíráno jednoduchou podstávkou.

Žežice - hrázděný dům čp. 24

Dva hrázděné domy nalezneme také v Žežicích, rozložených na mimořádně prudkém svahu údolí Pekelského potoka. Hodnotný je zejména dům čp. 24 s hrázděným patrem a bedněným štítem. Rovněž dům čp. 12 na horní (severní) straně návsi má v zadní části zachované hrázděné patro, přední část byla přezděna asi v období první republiky. V osadě Mlýniště v údolí pod Žezicemi vyniká především patrový dům č. e. 54 se zděným přízemím, hrázděným patrem a jednoduchým bedněným štítem.

Architektura zděná

Kromě hrázděných domů se ovšem v několika vesnicích dochovaly i mladší stavby zděné. Vesměs jsou to střídmé patrové domy ze druhé poloviny 19. a první třetiny 20. století, některé se střídmým průčelím. Najdeme je třeba v Libnově, Lysé nebo Žežicích. Kolorit vesnic doplňují křížky a další drobné sakrální památky.

Severozápadní část Středohoří mezi Ústím a Děčínem byla podstatně hůře zasažena novodobým vývojem než třeba pravobřežní strana Středohoří na Litoměřicku, Verneřicku nebo v okolí Benešova nad Ploučnicí. Přesto zde pozorný poutník nalezne nejeden zajímavý hrázděný dům. Odměnou mu budou nejen malebná zákoutí vesnic, ale i nevšední a turisticky málo navštěvovaná krajina s kouzlem dávno zašlých časů.

TEXT A FOTO: ING. ARCH. JAN PEŠTA

Okolo Chvojna