U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
NADOSMRTI DOBRÝ
Kategorie: Z kuchyně | Autor: Hana Dvořáčková
Kvůli jakési ptákovině na sebe kdysi moje matka se svým bratrem, tedy mým strýcem, zanevřeli. Maminka je už dávno po smrti, ale strejda v sobě tu pomyslnou křivdu pořád nosí. Máme chalupy hned vedle sebe a chodit kolem plotu, za kterým se stále někdo mračí, to se mi už nechtělo dál snášet. Proč si tím kazit víkendy, proč přiživovat nějaké staré bolístky, o jejichž příčinách jako další generace nemám ani páru? A tak jsme se s manželem usnesli, že uděláme za starými rodinnými sváry velkou tečku. “Jdi za ním ale sama,” řekl tehdy můj muž s odůvodněním, že se do toho nechce plést a také proto, že prý žena zlomí strýce daleko lépe. A tak jsem se zhluboka nadechla a zaťukala na dveře. “Strejďulko, zakopejme tu válečnou sekeru. Co bylo bylo a žijme tak, jak příbuzní a navíc sousedé mají žít. Nadosmrti dobrý.” Plácli jsme si na to a já, abych to plácnutí stvrdila, přidala jsem ještě vstřícnou nabídku: “Hele strejdo, ty se pořád tak hezky staráš o všechny hroby. Teď se blíží Dušičky, ostříhej si tedy z našeho plotu nějaké větve tisů. Budou tam vypadat moc pěkně a dlouho vydrží.” Strýc asi na tu podanou ruku dlouho čekal a poprvé jsem viděla, že se dokáže i usmát. Za týden jsme přijeli na chalupu. Zazimovat, vypnout vodu a dojít i na místní hřbitůvek. Mysleli jsme si, že tam půjdeme s naším usmířeným strýcem. Opak byl pravdou. Z vedlejší chalupy čišelo zlověstné ticho. Zaťukali jsme. “Strýčku! Tak jsme tady!” “Mohl jsem si myslet, že seš stejná jako byla Máňa, ne-li horší!” ozvalo se z útrob chalupy. Místo podané ruky mi škvírou mezi dveřmi strýcův podvraťák Beník podával mrtvého králíka a já jen tiše zírala. Až posléze jsem se od sousedů dozvěděla, že strýc si větve z našich tisů opravdu ořezal, ale kromě toho, že je dal na hrob, přidal je ještě jako zelenou podestýlku svým dvaceti angorákům. Měl je nadevše rád, tak jim chtěl dopřát. Králíci se do jednoho jehličím z tisů otrá-vili. A tak jsou rodinné vztahy tam, kde byly, možná ještě dál. Protože ať byla moje máma v očích strýce jaká byla, k trávení nevinných zvířátek by se jistě nikdy nesnížila…
