Zahradní technika

Dobromyslný zahradník Čapkovy doby vystačil na přípravu záhonů a vysazování keřů s rýčem, motykou a hráběmi, do korun stromů, aby je prořezal ruční pilkou, šplhal po žebříku. Mozolnatým dlaním hrubé dřevěné násady tehdy nevadily. Dnes k tomuhle užitečnému hobby používáme ergonomicky vypiplané nůžky a pilky, s kterými dosáhneme do koruny i ze země. Dřinu i záda šetří desítky důmyslných elektrických i motorových pomocníků – od sekaček trávy a motorových pil až po módní drtiče zahradního odpadu, který nám kompostéry promění ve “výživu” pro zelené oázy, chránící nás před hlukem a smogem z okolí…

Nic nového než pily, nůžky, rýče a sekery se od Čapkových dob zatím nepodařilo nikomu vymyslet. Technici však na nich uplatnili dokonalejší materiály, ergonomická a měkká držadla a rukojeti, takže s nimi mohou pracovat i ženy a senioři bez obav z mozolů a bolavých zad. Na fyzicky náročnější práce máme mechanizaci. Větší živé ploty opečováváme už většinou jen elektrickým plotostřihem. Dřinu s kosou a hráběmi nahrazují elektrické a motorové sekačky, na větších plochách i motorové kosy, nebo křovinořezy. Touha po zdravém “anglickém” trávníku k nám přinesla kdysi jen ve staré Anglii známé provzdušňovače a vertikutátory. Podzimní úklid zahrady, cestiček a verand místo hráběmi a košťaty zvládneme rychleji zahradními vysavači. Díky velkosériové výrobě je zahradní technika cenově dostupnější, i nejlevnější kategorie “hobby” převzala chytré funkce od profesionálních strojů pro farmáře. Ekologické benzinové čtyřtakty už tolik neřvou, jsou lehčí a některé se startují jen stisknutím tlačítka. S litrem naturalu za hodinu dokážeme nadělat tolik práce, jaká při ruční dřině trvala celý den.

Zahradní nůžky a pily
K prořezávání keřů a ovocných stromů a jejich “výchovnému řezu”, k prosvětlování korun ovocných stromů i okrasných keřů nabízejí výrobci nože, pilky a nůžky, s kterými je radost pracovat. Laserem kalené a téměř nezničitelné listy mají břity, které netrhají vlákna živého dřeva a čistý řez se tak rychle zahojí. Vy-užitím pák a převodů znásobují střižnou sílu. Rukojeti jsou přizpůsobeny dlani leváků i praváků, nejrůznější chrániče chrání ruce i prsty uživatele. Díky teleskopickým násadám s nimi dosáhneme do korun stromů bez nebezpečného balancování na štaflích a žebřících. Nejsou nůžky jako nůžky Tenčí živé větve a výhonky až do 20 mm stříháme obvykle nůžkami dvoučepelovými. Obě ostré čepele působí v místě řezu proti sobě a pahýl větve nepoškozují rozdrcením. Ke stříhání starých a tuhých větví jsou naopak lepší nůžky kovadlinkové, které ostrou čepel vtlačují do větve v místě podpíraném plochou čelistí – kovadlinkou. Nejlepší jsou ale nůžky se srpovitými čelistmi, umožňující tzv. “klouzavý střih”, živé dřevo nejméně poškozující. Značkové zahradní nůžky umožňují přesné seřízení vůle čelistí, povlečených obvykle černě zbarvenou nepřilnavou “teflonovou” vrstvou. Rukojeti z konstrukčních plastů jsou tvarovány doslova na míru dlaním i prstům a nabízejí se obvykle ve třech velikostech S, M a L. Novinkou je použití otočné rukojeti s převodem, která svíráním prstů směrem k dlani při každém střihu násobí sílu střihu. Násobením síly umožňují dvouruční pákové nůžky s délkami ramen od 60 do 90 cm stříhat větve s průměrem od 25 do 50 mm. Čepele jsou buď univerzální nebo specializované – např. pro borovici a víno se doporučuje vlnovitý tvar, pro exotické traviny a břečťan jsou vhodnější nůžky kovadlinkové. Bez štaflí až do koruny Pokud pilou či nůžkami potřebujeme dosáhnout až do koruny stromů, vyplatí se teleskopické násady, které se povolením objímky dají prodloužit například ze 160 cm až na 300 cm. Jsou obvykle součástí stavebnice, které kraluje nůžkový houseník. Jeho čelisti se svírají násobným kladkostrojem s lankem nebo řetízkem a dokážou přestřihnout větve do 30 mm až do výšky sedmi metrů (pokud stavebnice nabízí tak dlouhé hliníkové nebo laminátové tyče). K řezu dochází stažením objímky klouzající po násadě, nebo zatažením za lanko v místě koncové kuličky.

Stavebnice ručního nářadí
Rýče, lopaty, vidle a motyky na rytí a kypření záhonů, stejně jako univerzální, švédské a vějířovité hrábě dostávají nejnověji společnou násadu. Bez ohledu zda jsou ze dřeva či z kovu, jsou ergonomicky tvarovány tak, aby padly do ruky. Prakticky se nedají zlomit jako staré dřevěné násady. Patentní spojka “na zacvaknutí” umožňuje fixovat vybraný nástroj. Může to být rýč z nerezavějící oceli pro hrubé rytí a obracení půdy, nebo o něco širší rýč s duroplastovým povrchem, který je vhodnější ke kypření, překopávání a vyhazování půdy. Nebo rycí vidle šetřící kořenový systém v záhonech. V garáži či zahradním domku se násady i výměnné nářadí dají uložit do nástěnného držáku, aby nepřekážely a byly vždy na svém místě. Ve stavebnicích najdeme například radličkový kultivátor ke kypření a provzdušňování záhonu, okopávací motyčku, hrabicový kyp- řič s párem koleček, určený k odstraňování mechu, plevele a zplstnatělé trávy aj. Zmodernizovalo se i drobné zahradnické nářadí, s nímž jsme byli zvyklí na záhonku při práci klečet. Buď má ergonomicky tvarované rukojeti z omyvatelného vyztuženého polyamidu, nebo se lopatky, kul- tivátory, hrábě, vidle a motyčky dají upevnit na krátkou hliníkovou násadu. Jedině s tímto moderním nářadím přestane platit Čapkova představa zahrádkáře, o kterém tvrdí v “Zahradníkově roku”, že “jest obyčejně nahoře zakončen zadkem, nohy a ruce má rozkročené, hlavu někde mezi koleny a podobá se pasoucí se klisně…”

Elektrické motyčky
Při zakládání zahrady nebo větších pěstitelských záhonů v těžších půdách napoprvé pomůže jen orba s pluhem vybaveným malotraktorem, na předzahrádkách si dřinu ulehčíme jen moderními rýči a rycími vidlemi s ergonomicky zakřivenou násadou a obloukovým držadlem. Na zahrádkářských výstavách leckde nabízejí tyčové ruční kultivátory poháněné elektrickou vrtačkou. Nenechte se napálit! Zubovité nože se do pevnější půdy nedostanou ani při sebesilnějším přitlačování, výsledkem je dřina a obvykle i přetížením spálená vrtačka. Serióznějším pomocníkem jsou tzv. “elektrické motyčky”, jaké nabízejí AL-KO a Flymo. Flymo svým talířem s hroty ovšem dokáže jen rozdrtit větší hroudy, prokypřit a urovnat záhonovou půdu – na víc jeho motorek o 300 W nestačí. Lépe je na tom pohledná elektrická motyčka AL-KO se čtyřmi hvězdicovými rotačními noži, které kypří půdu v šířce 16 cm. Prokypřit půdu a promíchat s novou zeminou či kompostem a hnojivy až do hloubky 18 cm dokáže až těžší elektrická motyčka od Gardeny. Kopinaté nože poháněné elektromotorem o příkonu 600 W se po zapnutí spínače samy zahrábnou do půdy a udržují podle odporu tah potřebný k dopřednému pohybu. Prokypření 100 m2 trvá asi 3 ho-diny. Většího výkonu dosáhneme jen adaptérem, jaký dodává např. Mountfield k některým typům motorových křovinořezů, nebo použitím malých motorových kultivátorů. Malé zahradní kultivátory Říká se jim rotavátory a kypří půdu několika nožovými hvězdicemi, jejichž záběr je táhne vpřed rychlostí pomalé chůze. Zeminu prokypří do hloubky 15 až 20 cm a smíchají ji obvykle s kompostem či chlévskou mrvou. Šířku záběru lze měnit počtem montovaných nožových hvězdic, obvykle od 24 do 85 cm. Zahradní kultivátory vystačí s výkonem kolem 3,5 kW, hmotnost se pohybuje od 20 do 55 kg a za hodinu opracují plochu od 500 do 800 m2. K přejezdu mezi zpracovávanými plochami slouží buď vpředu letmo upevněné kolo, nebo pár kol vzadu. Nejmenší jednoúčelové kultivátory jsou jednorychlostní a při práci je vedeme rozvidlenými řidítky. Hloubka propracování půdy se řídí změnou výškového nebo úhlového nastavení ostruhy.

Vertikutátor pro zelený trávník
Zbytky pokosené trávy, plevel a mech dokážou během vegetace vytvořit na trávníku skrytou, avšak vodě a vzduchu nepropustnou vrstvu. Kořínky nemohou dýchat, stvoly nezakoření do hloubky, hledají cestu k záchraně rozrůstáním do plochy a nažloutlá travní plsť houstne a otevírá cestu plísňovým a houbovým chorobám. Odstranit se dá vertikutačními hráběmi se srpovitými noži. To je ale nekonečná dřina.
Pozor na rozdíl mezi provzdušňovačem a vertikutátorem. Na trhu jsou dvoukolové i čtyřkolové elektrické a motorové provzdušňovače. Na první pohled jsou k nerozeznání od travních sekaček: tlačíme je ručně před sebou, co z trávníku vyhrnou, končí v odnímatelném koši. Nástrojem jednodušších a levnějších provzdušňovačů je rychle se otáčející rotor s pérovými drápky, vzdálenými od sebe 1 až 2 cm. Pročesávají trávu a plsť vhazují do sběrného koše umístěného vzadu jako u sekaček, u některých modelů nezvykle i vpředu. Zahradu přejíždíme v souběžných pruzích. Nástrojem vertikutátorů je rotor s řadou ocelových kotoučů s tzv. vlčími zuby, které se podle výšky nastavení zařezávají několik milimetrů (v případě potřeby až 3 cm) do půdy. Vyhrnují mech, plsť a plazivý plevel, navíc prořezávají a nakypřují půdu, aby lépe přijímala vláhu, živiny a vzduch. Předpokladem správného zásahu je možnost jemného nastavení hloubky záběru podle druhu trávníku, půdy a její vlhkosti. Levnější modely to umožňují ve třech až sedmi stupních po několika milimetrech nahoru i dolů od roviny pojezdových kol, komfortnější to dokážou stlačením páčky nebo otáčením točítka plynule. Nastavení “nahoru” (polohy +) až do několika centimetrů dá vertikutátorům další užitečnou funkci – přejížděním zbaví na podzim trávník spadaného listí!
Malé dvoukolové elektrické či akumulátorové provzdušňovače se šířkou záběru do 40 cm se hodí pouze pro předzahrádky a jen u některých typů je umožněno připojení sběrného vaku. Novinkou roku je tyčový provzdušňovač Brill, napájený 24 V akumulátorem zavěšeným na řemínku, jehož náboj umožňuje pracovat celou hodinu. Teleskopicky prodloužitelná tyč šetří záda od ohýbání a díky akumulátoru na rameni je sám mimořádně lehký – pouhých 2,7 kg. Akumulátor se ale dá využít k napájení šesti užitečných pomocníků – strunové a vřetenové sekačky, plotostřihu, prořezávací pilky nebo kartáčů.

Čtyřkoloví pomocníci
Trávníky s rozlohou nad 1000 m2 vyžadují vertikutátor s benzinovým motorem, který za hodinu plné práce spotřebuje necelý litr naturalu. Zkušení uživatelé obují pořádné vysoké boty a odpojí koš, protože bioodpadu se vyhrabe neuvěřitelné množství a vyprazdňování a zapínání a vypínání motoru by zdržovalo. Hnědou záplavu pak shrábnou širokými hráběmi a odvezou kolečkem, nebo ji odstraní přejížděním motorovou rotační sekačkou, která ji do svého koše patřičně “zahustí”. Nesmíme však zapomenout, že vertikutace je jen prvním krokem k “anglickému” trávníku. Hned po ní musí následovat přihnojení, lehké zapískování a dosev vypálených nebo jinak nemocných míst.

Kam nemůže sekačka
Do přerostlé trávy na chalupářských loukách, nebo na stráně s divokým porostem a křovinami se dostaneme jen s křovinořezem. Se strunovou hlavou nebo s plastovým vyžínacím nožovým kotoučem vyžíná trávník i přerostlou trávu, a to až těsně ke zdi nebo k plotu. S řeznými kotouči pak prořezává mlází, křoví a likviduje kopřiviště. S menšími a snadno startovatelnými benzinovými motorky hmotnost křovinořezů klesla ke 4 až 5 kilogramům, a tím klesla i jejich cena podle výkonu a vybavení na 7 až 12 tisíc korun. Pracovat s nimi může i žena, protože kromě nastartování motorku křovinořezy nepotřebují žádnou údržbu.

S motorem za zády
Křovinořez si zavěsíte řemenem přes rameno na bok a držadlem na trubce kýváte před sebou při pomalé chůzi sem a tam v šíři jeden až dva metry. Manipulaci usnadňují rozvidlená a obvykle na vaší postavu seřiditelná držadla. Pravá rukojeť má plynovou páku, vypínač motoru a nejnověji i pojistku proti nechtěnému přidání plynu. Lehké křovinořezy s mo-torky o výkonu kolem 0,7 – 0,9 kW jsou vybaveny systémem okamžitého startu a vyzbrojeny antivibračními systémy, zabraňujícími přenášení vibrací na paže a páteř. Ob-vykle je převážíme mezi domovem a chatou, proto vybereme typ, který lze několika pohyby rozložit na tyč s hlavou a motorovou část s držadly, takže se vejde do zavazadlového prostoru automobilu. Malé benzinové motory jsou zkonstruovány tak, aby mohly pracovat v jakémkoliv náklonu, mají minimální spotřebu (nejvýše 0,5 litru benzinu Natural za hodinu) a tlumič výfuku s katalyzátorem. K nastartování i po delší přestávce stačí opravdu jen zatáhnout za startovací šňůru.

Nezapomeňte měnit kotouče!
Při sekání trávy není nutno pracovat na plný plyn. Nakloněnou hlavu vyžínače držíme nízko nad zemí, sečou jen konce strun. Brzo přijdeme na to, že víření vzduchu vyvolané rotující strunou se dá využít i k očištění plochy od postříhané trávy. Stačí poněkud zdviženou hlavou obloukem kývat před sebou sem a tam v roz-kmitu jeden až dva metry. Nakloněním kotouče šikmo se tráva a porost budou skládat do řádku, což ulehčí jejich shrabování nebo sběr.
Houští a husté křoví sekáme kotoučem se třemi velkými zuby, čtyřzubý kotouč je univerzálnější a hodí se jak pro vysokou trávu a mlází, tak k likvidaci kopřiv a bodláků. Pro nejzatvrzelejší tvrdou a suchou trávu, kopřivy a rákos je výhodnější použít osmizubý kotouč.

TEXT: Jan Tůma
FOTO: Archiv firem

Zahradní technika