U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Pekelné řemeslo
Kategorie: Víkend | Autor: rab
HOBBY
Za “pekelné” obvykle považujeme řemeslo kovářské, zpracování kovů pomocí ohně za vysokých teplot. Ale že takovým řemeslem může být i hrnčířství, napadne málokoho.
Proč také, když představa o vzniku hrnku nebo džbánu je spíše spojena s poklidným vytáčením baňatých tvarů na hrnčířském kruhu. Výpal pracně vytvarované hrnčířské hlíny je jenom nezbytným zakončením celé procedury. Může však být také pekelným dramatem, na jehož průběhu závisí výsledek několikaměsíční trpělivé práce. Jednu letní neděli se zdálo, že peklo má sídlo nedaleko Domažlic, ve vísce jménem Osvračín. Ve starém místním mlýně se ozýval hukot pecí, v pekelném horku šlehaly plameny, z kádí se valil čmoud a prskala vařící se voda. Peklo však nezažívali nějací hříšníci, nýbrž keramické nádoby, od těch nejmenších po obrovské, tenké i baňaté, s povrchem hladkým i bohatě zdobeným, šedivě zakouřené i barevně glazované. Hlavními pekelníky byli Jaroslav Chnapko se svou ženou Silvestrou, asistovali další členové rodiny a blízcí přátelé. “Tato procedura se koná dvakrát nebo třikrát do roka, obvykle přes léto, protože v zimě se nedaří pece vyhřát na tu správnou teplotu,” říká paní Silvestra. “Je to zároveň příležitost k přátelskému setkání příbuzných a známých. Po většinu roku točíme v naší dílně sami dva, takže výpal je takovou malou společenskou událostí spojenou s něčím užitečným.” Pan Jaroslav pokračuje: “Před dvaceti lety jsme se přestěhovali z Mostu, původně abychom “samostatně” hospodařili v mezích toho, co dovolila vládnoucí strana. Na tehdejší poměry se nám docela dařilo, ale pak nás vyvlastnili a museli jsme přemýšlet o jiném druhu obživy. Napadla nás výroba keramiky, s níž jsme začali v roce 1989. První repliky historické keramiky vznikly na popud přítele šermíře, středověkého hospodského a majitele krámku s keramikou v Horšovském Týně, jenž potřeboval pro svou činnost věrné napodobeniny starých nádob.” “Postupně jsme motivy z českého středověku rozšiřovali o díla pravěká, staré čínské a japonské techniky,” doplňuje paní Silvestra. “Kromě různých druhů hrnčířské hlíny používáme vlastní speciální glazury, samozřejmě bez olova, zdravotně nezávadné. Nápady na jednotlivé typy čerpáme z odborné literatury, ale máme i své tvary, které člověka vlastně napadají samy, když už se to dělá déle. Tvorba keramiky je náročná na čas, neboť výchozí materiál – hlína je poměrně ostrá, obsahuje drobné kamenivo, a proto se nedá točit dlouho. I tak ale máme úplně “obroušené” ruce.” Pan Jaroslav ještě prozrazuje, že patinovaného, zakouřeného povrchu docilují okamžitě po výpalu vložením do dřevěných pilin a následnou vodní lázní. “Není to nic neznámého, tato stará japonská technika je popsaná v běžně dostupné literatuře.” Dodejme, že hodně záleží na příslušném hrnčíři, jak si s ní poradí. Tím keramika získá své jedinečné, nezaměnitelné kouzlo, kus osobnosti svého tvůrce. Chcete-li ono kouzlo autorské keramiky pocítit na vlastní kůži a případně si jej i odnést domů, můžete navštívit ojedinělý a dnes již slavný Hrnčířský trh ve městě Berouně, o víkendu 11. a 12. září na náměstí. Narazíte tam i na stánek keramické dílny Jaroslava a Silvestry Chnapkových z Osvračína.
