U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Renesance pnoucích dřevin
Kategorie: Zahrada | Autor: Připravili J. O. a HEL
V posledních letech u nás stoupl zájem o pnoucí dřeviny. Možná je to i tím, že jsme se postupně zbavili mylné představy o škodlivém vlivu “popínavek” na omítku budov a udržování vlhkosti ve stěnách, neboť pravý opak je pravdou.
Schopnosti popínavých a pnoucích rostlin kopírovat podklad si lidé všimli už v dávné minulosti a začali toho využívat k vytváření zajímavých efektů. Technických a stavebních konstrukcí a podpěr, které mohou být porostlé zelení, je u našich obytných i víkendových domů víc než dost. Je však třeba se správně rozhodnout, jaký druh pnoucí nebo popínavé rostliny použít.
Který druh zvolit?
Pro dočasné využití – tj . na dobu jedné vegetační sezony (do truhlíků, na balkony, lodžie, terasy ap.) – jsou vhodné jednoleté pnoucí rostliny. Z běžnějších druhů, které lze snadno získat v semenářských prodejnách, jsou to například vilec ( Cobaea scandens ), hrachor ( Lathyrus odoratus ), fazol ( Phaseolus coccineus ) a lichořeřišnice ( Tropaeolum peregrinum ). Obtížněji lze v prodejnách získat například druhy Adlumia fungosa s růžovými květy připomínajícími srdcovku, Cyclanthera pedata s listy dlanitě složenými, s drobnými kvítky a s explodujícími zralými plody (německý název zní Explodiergurke), Eccremocarpos scaber s hrozny oranžových trubkovitých květů a dorůstající do 23 m, nebo ovíjivou Thunbergia alata vykvétající oranžově žlutými pětiplátečnými květy a tmavohnědým okem, za což si vysloužila německé pojmenování Schwarzaugie Susanne – černooká Zuzana. Pro trvalé a tím i mnohem velkorysejší zkrášlení domů ovšem nejlépe poslouží “popínavky” vytrvalé, které již patří mezi dřeviny. Předností těchto rostlin jsou minimální prostorové nároky a poměrně rychlý růst. Relativně nejsnáze lze koupit plaménky ( Clematis ssp. ) , opletku ( Fallopia baldschuanica ), břečťan ( Hedera helix ), zimolez ( Lonicera caprifolium ), přísavník pětilistý ( Partanomala ssp . petiolaris ), přísavník trojcípý ( Parthenocissus tricuspidata ) a vistárie ( Wisteria chinensis ).
Způsob uchycení
Chceme-li si pnoucí a popínavé byliny nebo dřeviny rozvést po fasádách rodinných domků, chat a chalup nebo po pergolách, zdech a zídkách nebo i po kmenech stromů, je dobré vědět, jakým způso bem se která rostlina přidržuje své opory: – Ovíjivé pnoucí dřeviny vyžadují opěrnou konstrukci, kolem které se jejich osy omotávají (sloupy, stožáry, kmeny stromů, zábradlí, tyčové oplocení). Aby se rostliny mohly obtáčet, musí mít opěrné prvky odstup např. od zdi asi 20- 30cm. Do této skupiny rostliny patří např. čnělkovec podražec, opletka, zimokeř a vistárie. – Kořenující pnoucí dřeviny se samy udrží na podkladu, je-li náležitě drsný (hrubě spárované zdivo, členitá kůra stromů). Dřeviny v této skupině vytvářejí po celé délce své rostlinné osy na straně odvrácené od světla tzv. příčepivé kořínky, kterými se přidržují drsného podkladu. Sem patří např. břečťan, trubač a pnoucí hortenzie. – Úponkaté pnoucí dřeviny vyžadují opěrné konstrukce ze slabých prvků, které umožní rostlinným úponkům je obtočit a tak rostlinu upevnit. Podpěrné mříže a sítě se pro tyto druhy upevňují na fasády ve vzdálenosti 3-5 cm od povrchu omítky. Do této skupiny patří plaménky, přísavník pětilistý ( Parthenocissus quiquefolia ), vinná réva ( Vitis vinifera ). – Úponkaté samopnoucí dřeviny vytvářejí na koncích úponků malé zduřeniny pokryté lepkavou hmotou. Při styku s podkladem se přilepí a postupně se přemění v ploché terčíky (přísavky), kterými se dřevina velmi pevně udrží i na zcela hladkém povrchu. Pro tyto dřeviny není třeba budovat podpěrné konstrukce a brzy zarostou i rozlehlé vertikální plochy. Do této skupiny patří především přísavník trojcípý a některé odrůdy přísavníku pětilistého ( Parthenocissus quinquefolia var . murorum nebo var . saint-paulii).
