Viděli jsme cestou XX.

Dnes jsme zkombinovali domy z jihočeského Blatenska a z Vysočiny.

Dobře zachované článkování

Hmotově i půdorysně je domek pěkný, s dobře zachovaným článkováním, zřejmě původním. Zubořez – nápodoba novorománského článkování – odpovídá historizujícímu stylu i na počátku 20. století. O stejné době vzniku vypovídají také špaletová, ven otvíravá okna na boční fasádě, jimž nechybí profilované šambrány ani podokenní římsa.

Je dobře, že při rekonstrukci majitelé nezrušili slepé okno, které patří do rytmu Bez něj by začala „šilhat“.

Nárožní masivní pilíře, nesoucí štítovou trojúhelnou část zubořezu, umožnily vynechání jinak běžné průběžné římsy. Je velice příjemné, že zůstala zachována proporce malých oken do podstřeší, včetně článkování nadpraží. Původní byla zřejmě při renovaci nahrazena okénky asi o 15 cm vyššími, kvůli čemuž přesekali spodní římsičku. Ve snaze o alespoň mírné zlepšení osvětlení podkroví je to technicky nejjednodušší řešení, i když ne vždy nejšťastnější. Ve spodní části štítu byla naopak použita nižší dvoukřídlá typová okna a zjednodušeno členění. Byl by vhodný návrat k řešení na boční fasádě.

Vytknout by se chalupě dala tvrdá anilinová barevnost taškové krytiny, ještě zvýrazněná engobou. Je vůči zářivě světlé omítce hodně kontrastní. Chybou rovněž je, že na rozdíl od štítu nejsou na boční straně předstupující prvky barevně odlišeny. Vůbec nevadí, když je stavba v jedné barvě, s členěním odlišeným jen plasticky, ale když zvolíme dvě barvy, měly by se dodržet na celém domě, a to v dostatečném odlišení odstínů.

Takto čistě opravenému domu nesedí ani oplocení pletivem v rámech a plechová vrata. Tím spíš, že si docela dobře poradili s předzahrádkou. Hodil by se tu nízký plaňkový plůtek, případně i varianta bez oplocení.

Hra na klasickou roubenku

Druhá chalupa je již na první pohled jasná novostavba. Zadní část je zděná, přední dřevěná trámová. Snaží se však působit tvarem a do jisté míry i použitým materiálem jako klasická roubenka. Jsou zde však prvky, které ji od pravé roubenky odlišují. Sestava dřevěných trámů nerespektuje to, že u tradičního roubení na sebe trámy spojované na nárožích „na rybinu“ horizontálně nenavazují a také se nepoužívají tak dokonale pravidelné trámy (původně se stavělo z přitesané kulatiny). Rovněž okna tohoto domu jsou poněkud širší a jsou na bocích lemována pouze úzkými trámky: roubenky mají okna vsazena mezi masivní sloupky, začepované do spodních a horních trámů. Běžný pozorovatel však tento rozdíl ani nepostřehne.

I když některé prvky naznačují, že jde o repliku roubenky, nevadí, že taková chalupa v rámci sídla vznikla. Rozhodně nenaruší charakter vesnice.

Pochvalu dům zaslouží za deštění lomenice s dostatečně širokými prkny. Ovšem poněkud větší okna jsou v něm utopená a bez orámování. Původní by byla v líci prken.
Plastový šindel na střeše neruší a střešní okna, neměnící tvar střechy, jsou vhodně zvolená. Komín je příjemně tradiční, přestože skrývá moderní systém.
Naopak poněkud rozpačitě působí vyklápěcí novodobá vrata garáže.

Způsobu pokládání kamene, jaký je použit na soklu, se říká „divočina“. V tradiční venkovské stavbě se však z kamene zdilo jinak – s převahou horizontálních užších spar a s výrazně větším podílem drobnějšího plochého kamene. Kámen se navíc většinou ohazoval hrubou omítkou. Pokud majitelé nebyli hrdi na to, že mají kámen zpracovaný do úhledných bloků, snažili se tu nepravidelnost schovat.

TEXT: ING. ARCH. JAN HUBÁČEK A ING. ARCH. TOMÁŠ KOREČEK
FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ

Viděli jsme cestou XX.