U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Syslí patálie
Kategorie: Víkend | Autor: Jan Rys
PŘÍRODA
Není tomu tak dávno, co jsme si mohli procházku v Českém krasu zpestřit pozorováním syslů. Za kteroukoli vesnicí bylo pastviště a tam na suché sluneční stráňce měli svůj ráj. Sotva se na polní cestě objevily naše postavy, staly se hned středem pozornosti nejbližšího sysla. Ten na nás okamžitě ostrým hvizdem upozornil celé okolí. Všichni syslové zbystřili a zaměřili své velké tmavé oči do míst naší cesty. Nejplašší raději hned prchali ke svým norám a přitisknuti u nich sledovali směr naší chůze do svého území. Když přiblížení překročilo hranici jistoty, mizeli v podzemních norách. Celá loučka osiřela a nebylo ani památky po nějakém syslím životě. I když jsme přešli za jejich teritorium, stále všude vládl klid. Teprve když jsme se ukryli za mezí, mohli jsme dalekohledem pozorovat, jak se do syslí osady pomalu vrací život. Nejprve z děr vystrčily hlavy mladí, ale až po hodné chvíli se některý z nich osmělil a vylezl ven. Postavil se na zadní jako kolík, aby viděl přes trávu do krajiny. Jakmile nic podezřelého nezjistil, zvláštní výškou hvízdnutí oznámil ostatním, že je vzduch čistý. Váhavě se začali stavět další syslí panáčci a travnatý svah se jimi plnil. Syslové vždycky žijí pospolitě v kolonii. A jejich chování je také společenské. Bystře za sebou pobíhají sem tam a hledají po okolí potravu. Předními nožkami si přitahují svěží části rostlin a chroupavě je okusují. Jindy zase rostlinu ukousnou celou, posadí se s ní a pacičkami ji postrkují do zubů. Ze všeho nejvíce ale rádi vykusují semínka všech trav a obilných klásků. Syslové se nikdy moc nevzdalují od hranic své kolonie, protože jejich záchrana před nepřáteli je v podzemí nor. Proto při výpravách za potravou do polí si kolem sebe vyhrabávají přechodné skrýše. V nevelkých lícních torbách si do nich přinášejí vykousané zrní a v bezpečné pohodě ho pak vychutnávají. Nepřátel mají syslové hodně. Mezi úhlavními predátory bývá liška, jestřáb, káně a sokol. Dnes bohužel už pastviště od vesnic zmizely a syslí představení se musí pracně hledat. Co vím, v současné době v Českém krasu přežívá jen jedna osada syslů, snad poslední. Loučka, na které žijí, ale už také bere za své a přestává mít svůj charakter – zarůstá křovím. Syslové jako praví obyvatelé východních evropskoasijských stepí se s tím nikdy nesmíří a nedokáží se přizpůsobit takovému životnímu prostředí. A tak na nám na ně zůstane asi jen vzpomínka.
