U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Za lesním sklem
Kategorie: Víkend | Autor: AB
HOBBY
Charakteristickým znakem historického skla byla nazelenalá barva s bublinkami, tzv. lesní sklo. Staré sklářské pece, v té době roztápěné dřevem, totiž neumožňovaly utavení tak dokonalé skloviny, jakou známe dnes.
Z této skloviny dokázali sklářští mistři zhotovovat křehké a ladné výrobky. V jejich stylu se mísil vliv pozdně římské tvorby, převzatý v celé západní Evropě, s podněty východními, přinesenými z křižáckých výprav. Všechny tyto vlivy byly v českých podmínkách přetaveny ve svébytný výtvarný styl, charakterizující české sklo, prodávané na trzích celé střední Evropy již od 14. století. Zhotovení replik tohoto skla není jednoduchou záležitostí. Vyžaduje dokonalé zvládnutí sklářské techniky se schopností věrně napodobit historické výrobky a přizpůsobení současné technologie podmínkám starých hutí. Josef Flek patří již ke čtvrté generaci sklářského rodu. Jeho repliky historického skla mají kouzlo, vycházející z tradic sklářské výroby v novoborském regionu a ze zkušeností jeho předků, předávaných z otce na syna po více než jedno století.
* Jaké byly vaše začátky?
“Asi před dvanácti lety jsem se inspiroval u skláře pana Novotného, který jako jeden z prvních měl malou sklářskou pec. Řekl jsem svému tátovi, že bychom si mohli podobnou postavit. Začínali jsme s menší pecí, později jsme ji ale zbourali a postavili větší, protože jsme už nestačili vyhovět poptávce. “Foukání” jsme zahájili na jaře 1989. Začátky byly kruté, tenkrát byla výroba lesního skla dost neobvyklá. Museli jsme mimo jiné vymyslet způsob, jak získávat potřebnou sklovinu.”
* Prozradíte výrobní tajemství?
“Do základní hmoty z křišťálových střepů přidáváme zelený a hnědý střep z běžných lahví. Bublinky jsou dané teplotou, která nesmí být příliš vysoká ani nízká, celý proces lze přirovnat třeba ke zpracování medu. Střepy se utaví během odpoledne asi za tři až čtyři hodiny, hmotu pak musíme zamíchat tzv. háčkem, aby se materiály dobře spojily, poté se nechá v klidu do druhého dne a brzo ráno začínáme foukat. Nejdříve nabereme na píšťalu sklo, z něhož vznikne malá baňka, na baňku přidáme další sklo, celek se sválí v tzv. svaláku a pak se fouká do dřevěné formy, bukové nebo z hrušky, podle požadovaného tvaru. Čím má být stěna výrobku slabší, tím hůř se to dělá.”
* A co výzdoba?
“Na závěr přichází zdobení v podobě různých výstupků, perliček a čučků nebo nití z barevného rubínového skla, či obalování barevným prachem. Když je výsledný tvar hotový, urazí se od píšťaly, a stále ještě horký je vložen asi na tři hodiny do chladicí pece. Na chlazení velmi záleží, jinak sklo praská. Úplně nakonec ručně začistíme dno a do něj vybrousíme naši značku, monogram JF. Dříve jsme používali nálepky, ale setkali jsme se s tím, že nálepku někdo odstranil a vydával naše výrobky za své.”
* Kolik skleněných výtvorů takto zhotovíte?
“Od časného podzimu do pozdního jara denně asi čtyřicet kusů, složitějších ale jen dvacet a občas se také nějaké nepovedou. V červenci a srpnu, kdy jsou letní horka, neděláme, neboť teplotu u pece zvýšenou ještě o teplotu venku nemůže normální člověk vydržet. I tak pracujeme oblečení velmi nalehko, tenká košile a trenýrky jsou naše montérky.”
* Mluvíte v množném čísle, kdo se ještě na práci podílí?
“Do tvorby je zapojena celá rodina. Dělá se mnou hlavně táta, kterému je 77 let a řemeslo opravdu umí. Fouká sklo slabounké jak papír a já jej zdobím. Manželka se stará o obchod, dříve také malovala na sklo obrázky.”
* Kde berete inspiraci?
“Vytváříme asi osmdesát typů historického skla podle vzorů, dochovaných ve sbírkách muzeí, hradů a zámků, nebo podle vyobrazení v odborné literatuře. Máme zpracovaný katalog, který zájemcům na požádání zašleme, a pokud přijedou osobně, mohou si vybrat v naší malé vzorkovně. Na zakázku uděláme i jakoukoliv jinou historickou repliku podle speciálního zadání.
