Údržba dřevěné střechy
Dřevěný šindel je klasická, staletími prověřená střešní krytina, která sluší starým chalupám i některým typům novostaveb. Aby vydržela léta, potřebuje pravidelnou péči.
Střecha z dřevěných štípaných či řezaných šindelů dává chalupě punc originality a zcela nezaměnitelně dotváří exteriér domu. Během minulých desetiletí však postupně vymizela, protože lidé se často obávali její nižší odolnosti proti působení povětrnostních podmínek
a požáru. Dnes klasický šindel zažívá renesanci. Vyžaduje ale pravidelnou údržbu a občasné opravy.
Po dešti kontrolovat
Základem je pravidelná obnova nátěru v intervalu pěti let. Šindele jsou samozřejmě náchylné k opotřebení vlivem působení povětrnostních podmínek a slunečního záření a ochranný nátěr je nejúčinnější prevencí. Důležité je před každým nátěrem šindele důkladně očistit od nečistot, především od prachu nebo lišejníků.
Střechu je také nutné kontrolovat, přinejmenším na podzim a na jaře, zejména po každé větší průtrži mračen nebo velkém větru. Zvýšená pozornost vůči dřevěné střeše se vyplatí, šindele pak dostojí všem optimistickým předpokladům a vydrží přinejmenším třicet, a při tlakové impregnaci dřeva až osmdesát let.
Jednoduše, dvojitě, na husto
Větší opravu raději zadejte specializované firmě, při drobnějších opravách, které zvládnete sami, je dobré znát alespoň základní pravidla. Například to, že se šindel přibíjí na latě buď v jedné, nebo dvojité vrstvě. Konce šindelů leží na latích a spodní hrana šindele přesahuje přibližně o 10 cm. Rozteč latí při použití půlmetrových šindelů je okolo 35 cm. Třetí způsob pokládky je na husté laťování. Klade se také dvojitá vrstva šindelů s roztečí latí zhruba dvacet centimetrů.
Důležité je zvolit správné hřeby. Měděné jsou vhodné pro smrk, ale u modřínu už způsobí barevné změny. Nerezové se hodí nejen pro smrk a modřín, ale i pro dub. Hliníkové jsou vhodné pro smrk i modřín, ale použijeme-li je na šindele, impregnovány látkami na bázi solí chromu, mědi nebo boru, zkorodují.
Text Richard Guryča, foto František Vaňásek, Martina Lžičařová