U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
PÉČE O PAMÁTKY JE VEŘEJNÝM ZÁJMEM
Kategorie: Právo | Autor: rab
S památkáři se nehádejme
ZÁKON
Vlastníci kulturních památek to nemají jednoduché. Podle zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči, částečně novelizovaném zákonem č. 242/1992 Sb., a prováděcí vyhlášky č. 66/1988 Sb., je vlastník památky povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Obdobně rávnické a fyzické osoby, i když nejsou vlastníky památek, jsou povinny si počínat tak, aby nezpůsobily nepříznivé změny stavu památek nebo jejich prostředí a neohrožovali tak jejich zachování. Za porušení ustanovení zákona o státní památkové péči může uložit okresní úřad pokutu fyzické osobě až do výše 50 tisíc Kč a právnické osobě až do výše 500 tisíc Kč.
Omezení vlastnických práv
Mnozí vlastníci památek argumentují tím, že do soukromého majetku nikomu nic není, záleží jenom na vůli majitele, co se svým majetkem udělá, prostě nikdo nemůže jakkoliv omezovat vlastnická práva. Jenže na celou věc je třeba se podívat z odstupu. Existuje něco jako veřejný zájem – stát chrání kulturní památky jako nedílnou součást kulturního dědictví národa, svědectví jeho dějin, významného činitele životního prostředí a nenahraditelného bohatství státu. Péče státu o kulturní památky zahrnuje činnosti, jimiž orgány a organizace státní památkové péče v souladu se společenskými potřebami zabezpečují zachování a ochranu památek. Lze uvést příklad: Asi bychom se těžko smiřovali s tím, kdyby třeba část hradu Karlštejn v držení jakéhosi novodobého Harryho Jelínka byla zbořena a místo ní postavena rodinná vila. Namítnete, že něco jiného je Karlštejn a něco jiného vesnická chalupa. Jenže v elementárním přístupu rozdíl mezi nimi není. Hrad Karlštejn má své významné místo v dějinách státu obdobně jako vesnická chalupa v dějinách příslušné obce či regionu. To, že chalupa byla prohlášena za kulturní památku, asi mělo nějaký vážný důvod. Proto památkáři, úzce specializovaní odborníci, ke každé památce přistupují s jistou úctou a pokorou, získanou vzděláním, neobyčejným citem a bohatými zkušenostmi, v naznačeném kontextu veřejného zájmu , a snaží se o své filozofii přesvědčit ostatní. Kupodivu mnozí z nás si nedovolí mluvit například sládkům do výroby piva – jejich vysoce specializované znalosti a zkušenosti respektujeme a obvykle výsledek jejich práce plně akceptujeme – ale památkářům rozumět nechceme. Na druhou stranu je však pravdou, že někteří památkáři neumí s lidmi správně jednat. Hned hartusí, místo aby pomohli, poradili, či dokonce pochválili. V takovém případě máme samozřejmě právo si to nenechat líbit a postupovat ve svém zájmu, jenže nikdy ne na úkor památky, která za naši vzájemnou komunikační neschopnost nemůže. Předně je proto třeba neřídit se větou typu “než se hádat s památkářem, tak to radši zbourám” .
Jednejme podle předpisů
Chceme – li provést údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu památky nebo jejího prostředí, musíme si předem vyžádat závazné stanovisko orgánu státní památkové péče, obvykle referátu kultury místně příslušného okresního úřadu. Vlastník nemovitosti, která sice není památkou, ale nachází se v památkové rezervaci, zóně nebo v ochranném pásmu, je také povinen si k zamýšlené stavbě, stavební změně nebo udržovacím pracím předem vyžádat závazné stanovisko okresního úřadu. Okresní úřad vydá závazné stanovisko po písemném vyjádření místně příslušné odborné instituce, památkového ústavu, ve správním řízení. Teprve s tímto stanoviskem můžeme požádat místně příslušný stavební úřad o stavební povolení, který rozhodne v souladu se závazným stanoviskem okresního úřadu ve vlastním správním řízení ve smyslu ustanovení stavebního zákona. Chceme-li o něco tuto proceduru urychlit a zejména vyvarovat se možných komplikací při nesouladu našich představ a představ památkářů, zkonzultujeme předem svůj záměr přímo s příslušným památkovým ústavem a na základě jeho doporučení přizpůsobíme svou žádost o jeho odborné vyjádření. Památkové ústavy poskytují potřebné podklady, informace a odbornou pomoc bezplatně. S odborným vyjádřením památkového ústavu požádáme o závazné stanovisko okresní úřad a se závazným stanoviskem zažádáme stavební úřad o stavební povolení nebo jde-li o drobnou stavbu, závazné stanovisko připojíme k ohlášení stavby (spolu s dalšími, stavebním zákonem předepsanými, dokumenty). Začít stavět můžeme až po vydání souhlasu stavebního úřadu. Během realizace stavby můžeme očekávat návštěvu památkáře. Při ní většinou dochází ke zbytečným hádkám a nevraživosti. Vyhneme se tomu, pokud dodržíme několik zásad: Předně se budeme snažit do písmene splnit podmínky dané závazným stanoviskem okresního úřadu, neboť to je pro nás rozhodující dokument. Co není v závazném stanovisku, nelze na nás požadovat, ledaže by se vyskytly zcela nové skutečnosti, týkající se památky (objev neznámých, cenných částí původní stavby apod.). Přesvědčíme se, zda-li osoba památkáře má platné osvědčení, vydané orgánem státní památkové péče, které ji opravňuje provádět odborný dozor, vstupovat do památkových objektů, nahlížet do příslušných dokladů apod. Z každého jednání pořídíme zápis s uvedením přesných formulací připomínek a požadavků památkářů, který všichni přítomní podepíší. Zápis je možné provést ido stavebního deníku. Pokud s připomínkami nesouhlasíme, odvoláme se k orgánu památkové péče, okresnímu úřadu. Jestliže tam nenajdeme pochopení, obrátíme se na ministerstvo kultury a jeho památkovou inspekci.
CO BYCHOM MĚLI ZNÁT
* Památková rezervace je území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých památek, popřípadě archeologických nálezů. Je z hlediska památkových hodnot homogenní a vyžaduje přísnou ochranu. Podmínky ochrany se mohou vztahovat i na nemovitosti na území památkové rezervace, které nejsou památkami.
* Památková zóna je území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, jenž vykazuje významné kulturní hodnoty. Vyžaduje mírnější a diferencovanou ochranu.
* Památkové ochranné pásmo je zřizováno za účelem regulace určitých činností v okolí památky, které mohou být v ochranném pásmu omezeny nebo zakázány.
