U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
PRYČ SE STARÝMI VZORY!
Kategorie: Aktuálně | Autor: rab
ARCHIV – O čem jsme psali…
Z ročníku 1979 Chataře je cítit zvýšený dohled “strany a státu”. V úvodu každého čísla se objevoval politický komentář s názvy typu Sociálně politický obsah chatařství a chalupářství, Budoucnost našich dětí, Žena a současnost… Zastavme se nad komentářem s názvem Zamyšlení nad rekreací v roce 2000. Podle dvacet let starých představ soudruhů o naší současnosti “nepochybně v posledním desetiletí 20. století dojde k základní změně – ke generační výměně vlastníků chat a chalup. Většina těchto objektů přejde z rukou generace budovatelů do vlastnictví nové generace. Větší podíl chat a chalup bude vybudován a je otázka, do jaké míry bude nová generace vlastníků toužit po stavebních změnách objektu, spojených s namáhavou tělesnou prací. Vzniknou nové potřeby trávení volného času, lze předpokládat, že se noví vlastníci neomezí jen na kutění, ale zvýší se zájem o sport a tělesná cvičení, což jim chata ani chalupa jako objekt sám o sobě nemůže poskytnout. Dojde k využívání objektů větším počtem rodin prostřednictvím organizovaného pronájmu. Budou se více využívat sítě tábořišť, autokempinků, motelů a velkokapacitní vícebuňkové a vícepodlažní objekty vybudované v rámci družstevní výstavby, s dostatečným komfortem jako chaty nebo chalupy.” S těmito představami však poněkud zamíchalo nejenom otevření hranic… Jak se dále uvádí na jiném místě, “pravděpodobně upadne silný akcent na zařizování inte-riéru romantickým chalupářským stylem. Vybavení chat a chalup je nutno přizpůsobit životu lidí, kteří přechodem z města na venkov nemění způsob svého života. Interiér by měl být moderní, neboť životní způsob socialistického člověka nezdůvodňuje příklon ke starším vzorům. Vzhledem k využívání folklórních předmětů je nutno si uvědomit, že lidé, kteří je kdysi používali, žili za zcela jiných sociálně společenských podmínek, do kterých by se ani oni, ani jiní lidé nechtěli vrátit. Proto tedy není možné ani účelné se k této době vracet používáním předmětů, které ji reprezentovaly.” Varovně vztyčený prst se objevil v článku Sociálně politický obsah chatařství a chalupářství: “Nelze zanedbat ani to, že jsou mezi námi lidé, pro které je chata nebo chalupa, jak se mylně domnívají, prostředkem, jak se obrátit ke společnosti zády!” Byli ale i přizpůsobiví a angažovaní chataři, kteří nemohli vidět, jak “chataři a chalupáři svou činnost provádějí neorganizovaně a živelně!” Proto zakládali osadní výbory jako “aktivní činitele národních výborů” a volili do nich “ty uživatele rekreace, kteří svou politickou a veřejnou angažovaností jsou co nejvíce prospěšní při rozvoji chatových a rekreačních oblastí.” Například formou “závazků na pomoc zemědělství při sklizni sena, při žňových a podzimních pracích, při ustanovování požárních hlídek i při akcích konaných z hlediska celospolečenské prospěšnosti”… Někdy však zazněly i poněkud rozumnější, až sarkastické názory: “Dobře uložte stará kola od automobilů. Vaši vnuci si je za čas pověsí na zeď jako teď ty od žebřiňáků!”
