Citlivá proměna. Stará chalupa dýchá i po rekonstrukci kouzlem starých časů

Rubrika: Chaty a chalupy, Interiér, rss-feed, Tipy, Zahrada

Chalupu koupili rodiče současné majitelky v šedesátých letech minulého století. I když si prošla dvojí rekonstrukcí, tak v interiéru i na zahradě jako by se zastavil čas.

Chalupa stojící uprostřed malé obce v Posázaví učarovala otci nynější majitelky již začátkem šedesátých let. Bonusy v podobě starého stavení, mírně svažitého pozemku s výhledy do malebné krajiny, naprostý klid, ale i relativně malá vzdálenost od Prahy, to vše bylo jasným důvodem k jejímu zakoupení.

Klasický venkovský domek s podkrovím pod sedlovou střechou nebylo potřeba nijak zásadně měnit. To neznamenalo, že by jeho tehdejší opravy, odizolování či zbudování koupelny byly nějak jednoduché. Ale ke hlavní změně došlo v jeho východní části. V přízemí a ve štítě byla probourána větší okna. I tak byl zachován venkovský vzhled stavení. Samozřejmostí je, že se jedná o dělená špaletová okna.

Zahrada je sofistikovaně vytvořena tak, aby i z oken byl pohled do exteriéru vždy se zajímavými průhledy. Foto: Robert Virt

Promyšleně založená zahrada

Velká péče byla tehdy, ostatně je i v současnosti, věnovaná úpravě zahrady. Původní styl byl do jisté míry zachován převahou ovocných stromů. Do koncepce příjemně zapadají i technické budovy, malá stodola a dřevník. Komplex stavení tvoří ucelený obraz venkovského obydlí. Ten není rušen zaparkovanými vozy, ty se zásadně nechávají stát za plotem. Není to úplně praktické, ale auta tak neruší vzhled zahrady.

Nutná izolace podkroví

Druhá větší rekonstrukce probíhala před deseti lety. Jednalo se zejména o podkroví a s tím související výměnu krytiny. A právě nová plechová střecha by neměla smysl bez dostatečné tepelné izolace, a to i před letními vedry. Po odkrytí podlah v podkroví se ale ukázalo, že některé trámy jsou ztrouchnivělé a rekonstrukce se tak rozšířila i na tesařské práce v podobě výměny trámů.

Ve finále prošly obnovou též elektřina i voda. A zde se projevil u majitelky velký smysl pro detail. Předem si nafotila každý detail někdejšího stavu stylového interiéru, který léta pečlivě a hlavně i se vkusem tvořil tatínek majitelky, který již v té době bohužel nežil. Jednalo se především o nepřeberné množství různých artefaktů a doplňků, které díky tomu bylo možné po rekonstrukci vrátit na své místo. Do dnešní doby je tak interiér v podstatě shodný s dřívějším, který chtěla paní majitelka respektovat a zachovat. Koneckonců na chalupě trávila s rodiči celé dětství a má k lokalitě hluboký vztah.

Chalupu z bývalého, téměř neobyvatelného stavu přebudovával její tatínek vlastníma rukama po mnoho let. Oba rodiče majitelky byli výtvarníci, a tak estetický vkus a cit pro detail byly a jsou na celém stavení i zahradě znát. „Pro mě je chalupa stále místem, který mi tatínka připomíná, a cítím se tu s ním velmi spjatá. Ostatně je také pochovaný na nedalekém hřbitově,“ s láskou dodává majitelka.

Sušené rostliny jsou využívány nejen jako dekorace, ale i k provonění prostoru, k vaření či do koupele. Foto: Robert Virt

Přes zahradu k chalupě

„Entrée“ je zajímavé tím, že od branky ke vchodu do domu se lehce kličkuje do mírného svahu velkou částí zahrady. U schodů je kamenný žlab a pod okapem je minibazének na dešťovku zbudovaný při první rekonstrukci. Už tehdy se dešťová voda využívala na zalévání zahrady.

Chráněná vyvýšená kamenná terasa je chytře přístupná jak z boku, tak i z čela domu. Z ní se dá vstoupit do chalupy buď přes takzvaný „mázhaus“, anebo bočním vchodem směrem ke kuchyni. To velmi usnadňuje komunikační zóny v případě, že je terasa využívána ke stolování a odpočinku. A přes léto je to prakticky pořád.

Tradiční chalupářský půdorys

Centrální místnost u hlavního vstupu propojuje celý vnitřek chalupy i se schodištěm do podkroví. V tomto prostoru je také vstup do koupelny se sprchovým koutem a samostatná toaleta. Je sympatické, že vše je jednoduché, funkční a praktické. Pokud zde něco funguje, tak se to nijak nenahrazuje. Vliv nějakých módních trendů je zde zapovězen.

Sednice je pojata jako obývací pokoj obohacený o velký jídelní stůl. Nejedná se tedy o nějaký předstíraný skanzen, ale o využití prostoru s maximálním pohodlím. Tím, že centrální zádveří není nijak rozlehlé, tak komunikace mezi kuchyní a „jídelnou“ je jen pár metrů.

V rámci rekonstrukce přibylo i dálkově ovládané topení přímotopy, které je ale využíváno minimálně a případně s předstihem příjezdu. Chalupu totiž bez problémů vytopí krbová kamna v suterénu, která zároveň vytvářejí tu správnou atmosféru.

Do budoucna majitelka zvažuje, zda by ještě nepropojila interiér do zahrady ze severní, tedy z druhé strany, kde je svažitý terén, který by umožňoval přímý výstup z podkroví právě do horní zahrady. Tím by také mohla vzniknout jedna letní prosklená ložnice navíc. A samozřejmě opět v nadčasovém stylu.

Na chalupách dříve nesměl chybět kolovrátek. Tady se jich vešlo hned několik. Foto: Robert Virt

Nejen na víkendy

I když je chalupa v současné době využívána především na víkendové a prázdninové pobyty, je přizpůsobena i k celoročnímu užívání, se kterým se výhledově také počítá. Je vidět, že dům i zahrada jsou stále s láskou opečovávány rodinou paní majitelky, která se nebojí například ani práce s motorovou pilou. Její dva téměř dospělí synové, kteří zde trávili své dětství, budou určitě v rodinné tradici chalupaření v budoucnu pokračovat.