Kachlový sporák na vaření, topení i ohřev vody

Moderní varianta kachlového sporáku s praktickým kováním, které zabrání pádu hrnců z plotny.

Stavěný sporák na dřevo využijete k vaření, pečení i ohřívání vody a je zdrojem tepla. Na chalupě může připomínat způsob bydlení v minulosti, ale i velmi prakticky sloužit a zdobit interiér.

Omítaný či zděný sporák je starší, v mnohém jednodušší a na realizaci levnější variantou než klasický sporák, pokud se rozhodnete si ho postavit. Kamnáři ho obvykle opatřují bílou kamnářskou nebo hliněnou omítkou. Kachlový nabízí dekorativnější vzhled a jeho kachloví působivě zdobí a doplňuje interiér kuchyně.

Blízcí příbuzní

Zděný i kachlový sporák mají leccos společného, přičemž ty postavené z kachlů můžeme považovat za luxusnější a vývojově novější typ kuchyňských spotřebičů na tuhá paliva. Oba typy mají svá pro a proti, takže je nutné brát v úvahu nutnost pravidelného přikládání, ale i to, že pokud chcete vařit na sporáku i v létě, vydává teplo. Oba mohou při zabudování trouby a příslušné nádoby (kamnovec, měděnec) rovněž sloužit k pečení i k ohřevu užitkové vody. V zimě sporák vydává vítané teplo, i když není tak účinný jako kamna.

Kamna byla dřív

Zděný sporák se vyvinul z kuchyňských kachlových kamen. Vyzdít z cihel základ stavby, na niž se pokládaly železné nebo litinové pláty, bylo levnější a jednodušší než stavět z kachlů, protože akumulace tepla není u sporáku tak důležitá.

Nejstarší kuchyňské sporáky na dřevo nebo jiné tuhé palivo byly zčásti nebo zcela zděné. Pro stavbu starších typů kuchyňských sporáků se používaly pálené cihly, korpus byl pak opatřený omítkou. Ponechané otvory se osadily kovovými dvířky k uzavírání trouby, ohniště nebo prostoru k vybírání popela. Nižší část sporáku byla shora pokryta železnými pláty tvořícími plotnu na vaření.

Kachlový sporák

Kachlový sporák zpravidla tvořila dvě tělesa různé výšky. Nižší část sloužila jako varná plotna a vyšší nástavec jako pečicí trouba. Stejně jako u omítaného sporáku je i u kachlového jeho nižší část osazena i dvířky pro přikládání paliva a vybírání popela.

Kuchyňská plotna sestává z několika litých železných plátů opatřených u starších typů samostatně vyjímatelnými částmi ve tvaru kruhu a kruhových prstenců. Podle velikosti hrnce nebo jiné nádoby se vyndal středový kruh a případně i další litinové prstence a do vzniklého otvoru se vložila nádoba, ohřívaná pak přímým plamenem. Moderní typy zděných sporáků s vařením na otevřeném ohni obvykle nepočítají, ale vyloučeno to není.

Trouba na pečení má dvířka, která se mohou otvírat dolů, ale i na bok. Otvírání dolů je při manipulaci bezpečnější. Dříve mívaly některé sporáky dvě trouby nad sebou a při stavbě nového stojí za úvahu i tato varianta.

Součástí některých starých kachlových sporáků byl rovněž kamnovec nebo měděnec sloužící stejně jako u kachlových kamen k ohřívání vody. Jako zdroj teplé vody „zdarma“ to rovněž není od věci.

Zděné sporáky

Výhody:

• snadné zatápění a vaření
• spalování klestí i odřezků
• ohřev teplé vody

Nevýhody:

• zaberou hodně místa
• při vaření topí i v létě
• nutnost přikládání

Text: Richard Guryča, foto: Shutterstock

Kachlový sporák na vaření, topení i ohřev vody