Chaloupka jako z pohádky

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, rss-feed

roubenka s pískovcovým obložením v Českém ráji

Roubenka vzadu obložená pískovcem má kryté zápraží, což se tady za deště využívá. Foto: Vladimír Hájek

Pochází z Moravy, žije v Praze, ale zamilovala se i do okolí Českého ráje. Proto si Barbara v obci Dřevěnice hýčká svou „dřevěnici“. Přitom k roubence přišla prakticky náhodou.

Patříte-li mezi volejbalisty, pravděpodobně vám obec Dřevěnice není neznámá. Koná se tady největší volejbalový turnaj v České republice. Na jeden srpnový týden se malá vesnička rozroste o stovky lidí. Jinak je ale poklidnou vískou a právě klid a příjemné prostředí sem přivedly i Báru.

Trocha vzpomínání

Název obce Dřevěnice zřetelně napovídá, s jakým materiálem máme co do činění. Vesnička vystavená ze dřeva vznikla ve 14. století. Dodnes si zachovala tradiční ráz s mnoha roubenkami. Jedna z nich před osmi lety oslovila Barbaru, která se v té době se svým mužem, rozeným Američanem, poohlížela po víkendovém bydlení.

„Manžel prožil celý život na farmě v Texasu. V Praze mu chyběla opravdová příroda. K nám na Moravu je to na pravidelné dojíždění daleko, proto jsme si chtěli pořídit nemovitost v dojezdové vzdálenosti, abychom se mohli sbalit, kdykoliv chceme. V té době jsem otěhotněla, pořídili jsme si psa a hledali jsme kousek přírody,“ vzpomíná na první chalupářské myšlenky naše dnešní hostitelka.

Jasně mířená střela

Vysněný dům našli velmi rychle. Ač znamením ryba, duší je Bára střelec a během pár kliknutí bylo jasno. Na facebooku na ni vykoukla roubenka, vypravili se na prohlídku a s předchozím majitelem si ihned plácli.„Neprodleně jsme ji koupili. Nebylo co řešit. Chalupa byla k okamžitému nastěhování. Sice jsme pak nějaké změny k obrazu svému udělali, ale to hlavní bylo dokonalé. Zamlouvalo se mi, že původní majitel ponechal i historické vybavení, které má duši. Na druhou stranu například kuchyně nebo koupelna jsou plně moderně vybavené, takže tady máme veškeré pohodlí,“ pochvaluje si Bára.

Dnes na chalupě tráví každou volnou chvíli. Však tu za covidu zůstala půl roku v kuse. Dokonce poskytla střechu nad hlavou i ukrajinské rodině a postarala se, aby desítky dalších lidí našly bydlení v sousedních chalupách. „Moje dcera tohle místo považuje za svůj domov, to je pro mě moc důležité. Má tady nejlepší kamarádku, žijí tu prima lidi. Líbí se mi zdejší klid, není tu ani obchod, jenom hospoda, kterou máme hned naproti,“ usmívá se Bára.

Jak ušetřit síly

V její chalupě se dveře téměř nezavřou. Štědré prostory se přímo nabízejí k velkým rodinným sešlostem. Celý pozemek se rozkládá na ploše 3 000 m². „Jsem praktik, na zahradě nemám žádné květinové záhony ani zeleninu. V Praze bych totiž trnula, že je nezvládám zalévat a že mi uhynou,“ svěřuje se. S uspořádáním zahrady jí pomáhá maminka, zahradní architektka, se kterou promýšlejí, co sem lze nasadit, aby to nevyžadovalo přílišnou péči. „Z toho důvodu jsem za stodolou nechala trávník zarůst jako louku, kterou stačí dvakrát za sezónu posekat.“

Dominantou zahrady jsou dvě obrovské třešně. Kromě lahodných plodů nabízejí i místo k lenošení, kam je možné zavěsit houpací síť. V síti Bára ráda tráví čas, pokud si vůbec dopřeje chvíli klidu. „Nedávno nám ji jeden známý protrhl, takže teď se moc nepohoupeme,“ směje se.

Zápraží, kde se dobře relaxuje. Foto: Vladimír Hájek

Místo pro klidné spočinutí

Když náhodou odpočívá, usadí se na zápraží, kde je krásně po celý den, za každého počasí. Je vybaveno jen lavicí a stolem. Pokud chtějí majitelé uspořádat větší zahradní hostinu, pak se přemístí do výklenku stodoly, kde se pod střechou nachází jednoduchá venkovní kuchyně s grilem. „Výhodou letní kuchyně je přístřešek, vidím na bazén a pískoviště, takže můžu sledovat dceru, když si hraje.“

Co takhle si něco ugrilovat a u toho nezmoknout… Foto: Vladimír Hájek

Bazén a domeček se skluzavkou na zahradě

Bazén a domeček se skluzavkou jsou pro děti jako stvořené. Foto: Vladimír Hájek

Plnohodnotná kuchyně se skrývá v samotné chalupě. Přestože je zcela moderně vybavená, krásně se snoubí s roubením a pocitem „jako u babičky“. Je vyrobena na míru a celá z dubového dřeva. Přidejme k tomu vystavený modrobílý porcelán a dýchne na nás skutečná tradice. „Vtipné je, že tyhle cibuláky k nám připutovaly z Ameriky. Manžel totiž prožil dětství v české vesnici Krásná. Jeho maminka byla Češka. Dokonce tam pečou ‚koláche‘. Tím pádem se u nás ocitly česko-americké stopy.“Kuchyně je propojena s jídelnou sloužící i jako obývací pokoj. Kolem bytelného stolu se na širokou lavici pohodlně usadí osm lidí. Ze zdi na ně shlíží rodinní předci. Barbara vůbec po celé chalupě rozmístila obrazy, na které se ráda kouká.

Ložnice s duší tradice

Koupelna pak rušnou obytnou část pomyslně předěluje částí klidovou, kterou tvoří dvě ložnice. V jedné z nich, první vybavené současným nábytkem, spí majitelka. „Nezvolila jsem si ji kvůli tomu, abych měla v noci po ruce lednici, ale když byla dcera malinká, vyhovovalo mi, že ji mám blízko, zatímco něco dělám v kuchyni,“ usmívá se Bára.
O poznání zajímavější je druhá ložnice, do které se vchází buď z té první, nebo samostatným vchodem z verandy. Je vybavená historickým malovaným nábytkem. Skříně, truhly i noční stolky jsou v jednom stylu. „Tohle je nejhezčí místnost chalupy,“ říká Barbara s tím, že tady přespávají hosté. Pozornost upoutá také koš na miminko, který vypadá jako kolébka. Spávala v něm Bářina maminka, Bára samotná i její dcera.

Do stodoly se vejde vše, co potřebují. Foto: Vladimír Hájek

Trocha amerického farmaření

Houpat se můžeme i v klasické americké houpací židli, kterou má každý farmář před domem na verandě. Vlastnil ji i zdejší majitel, proto sem přicestovala s ním. My se už ale dostáváme do dalších místností, které na ložnice navazují. „Jednu nazýváme saunou a druhá je společenská místnost, ráda bych je zvelebila. V sauně bych zbudovala sociální zařízení a v té druhé by se mohli scházet přátelé. Všechno by tak bylo po ruce.“

Po dřevěných schodech se dostaneme do patra s dalšími dvěma ložnicemi určenými pro přátele. Roubenka má ale ještě podkroví, prostornou půdu, kterou obývá nezvaná nájemnice, kuna. „Je to naše dlouholetá nemilá kamarádka, kterou nedokážeme vyhnat. Nic na ni nezabírá.“ Možná pomůže, když se Báře podaří půdu předělat. Nabízí se několik zajímavých řešení. Může to být velká společenská místnost, případně několik menších pokojíčků s dávkou romantických zkosených stěn. „To je ale hudba vzdálené budoucnosti,“ dodává Barbara.

Sympatická majitelka se téměř nezastaví. Práce kolem chalupy nikdy nekončí. „Kudy chodím, tam vidím, co by se mělo udělat. Natíráme obrovskou verandu, předěláváme bránu, ale já to dělám ráda. Potřebuju být v přírodě, nosit zablácené boty, nemalovat se, vzít si staré oblečení a jít natírat. Tím si skvěle vyčistím hlavu,“ dodává Barbara, která je profesí herečkou a fyzická práce je pro ni báječným odpočinkem.