Lupina, tradiční rostlina venkovských zahrádek
V době květu nepřehlédnutelná, ale zdobná i samotným olistěním. Bude se vyjímat coby solitéra, v jednodruhové výsadbě, stejně tak ve skupině dalších letniček či trvalek.
Lupiny neboli vlčí boby jsou jednoleté či vytrvalé byliny s jednoduchou nebo větvenou dutou lodyhou a květy uspořádanými do hroznů či klasů. Listy vyrůstající střídavě ze stonků mají podobu dlanité čepele složené z úzkých lístků. Plodem je lusk se semeny ve formě bobů, odtud i název rostliny. Pocházejí ze Severní Ameriky, avšak v Evropě již dávno zdomácněly. Už na počátku 30. let minulého století byly vyšlechtěny tzv. Russelovy hybridy s květy v široké paletě barev včetně dvou- i vícebarevných.
Nejznámější druhy
Jako okrasná se nejčastěji pěstuje lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus) dorůstající do výšky 80 až 100 cm, která v době květu může dosahovat až 160 cm. O nárůst výšky se postarají lodyhy nesoucí až 40 cm dlouhá hroznovitá květenství v intenzivních odstínech modré, fialové, červené, vínové, purpurové, růžové, lososové a vzácněji žluté či bílé barvy. Kvete od června do srpna, po odstřižení odkvetlých lodyh vykvétá ještě podruhé na konci léta. Uplatní se jako solitéra i ve skupinách s různě barevnými varietami svého druhu nebo trvalkami či letničkami typickými pro venkovské zahrady anebo jako podrost pod vyššími dřevinami.
Oblíbená je i lupina Hartwegova (Lupinus Hartwegii) neboli vlčí bob Hartwegův prodávaná také pod názvem Pixie Delight. Jednoletá bylina je původem ze Střední Ameriky, výšku má 60 až 80 cm, květy jsou nejčastěji v pastelových odstínech červené, růžové, fialové, oranžové, bílé nebo vícebarevné. Na záhonech jí to sluší obklopené nižšími letničkami. Vysadit ji lze také do větších nádob.
Především pro skalky, ale i do květináčů je určena lupina Nanus Russell (Lupinus nanus). Jak název napovídá, jde o nízký druh, dorůstá do 30cm výšky. Květy jsou zbarveny modře, růžově anebo bíle.
Nároky na stanoviště a pěstování
Lupiny nejsou na pěstitelskou péči náročné, pouze si potrpí na slunné, případně polostinné chráněné stanoviště a mírně vlhčí dobře propustnou humózní půdu s kyselejší reakcí. Po výsadbě a během déletrvajícího sucha potřebují pravidelnou zálivku, je však třeba se vyvarovat přemokření půdy a tím možného vzniku houbových chorob.
Co se týče výsadby, sazenice se předpěstovávají v období od března do dubna. Klíčení trvá přibližně 2 týdny a je k němu potřebná teplota mezi 16 až 18 °C. Lepší klíčivost zajistí namočení semen před výsevem na 24 hodin do vlažné vody. Přímý výsev semen se provádí od dubna do června, hloubka výsevu se doporučuje 1 až 3 cm a spon 20 × 40 cm.
Pro podporu nasazování na květ lze použít hnojivo s fosforem. S hnojením je nutné skončit na konci léta po odkvětu, aby lupiny před zimním obdobím přešly do vegetačního klidu. Dospělé rostliny jsou plně mrazuvzdorné, ale v zimě jim může uškodit vysoká vlhkost, mladé se vyplatí zakrýt chvojím, ale tak, aby kolem nich mohl proudit vzduch. Kromě plísní z vlhkého prostředí mohou lupiny sužovat škůdci jako mšice a slimáci.
Krátkodobý půvab
Velká květenství v atraktivních barvách si přímo říkají o zakomponování do kytic. V přírodních vazbách je kombinujeme s lučním kvítím. Spojením se šlechtěnými trvalkami, jako jsou pivoňky, kopretiny, kosatce, okrasné máky, floxy, chrpy či třapatkovky, vytvoříme opulentní kytice. Počítat ovšem musíme s tím, že jemné květy lupin poměrně rychle usychají a opadávají.
Dvě tváře lupiny
- Semena planých i některých zahradních odrůd jsou prudce jedovatá vzhledem k vysokému obsahu alkaloidů. Naopak semena odrůd pěstovaných jako zemědělské plodiny jsou jedlá.
- V České republice je lupina klasifikována jako invazní druh, neboť vytlačuje původní druhy rostlin, a to i v chráněných územích, jako je Krkonošský národní park. Při výsadbě na zahradě proto nenechte boby dozrát do fáze, kdy z nich začnou semena vypadávat, a zavčas je odstraňte.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock