Návštěva Martinského mlýna
Za vraty vlevo se nachází hlavní ubytovací část. Foto: Vladimír Hájek
Na úpatí Novohradských hor, mezi Novými Hrady a Trhovými Sviny, vybudovala Martina Doudová unikátní místo pro relax. Před dvaceti lety koupila zdejší bortící se mlýn, kterému vdechla nový život.
Nikdy neměla ambice stát se mlynářkou. Přesto kouzlu mlýna a všemu s ním spojenému propadla. Mlýn na samotě za vsí, obklopený lesem a vodou, učaruje vidinou jiného světa, v němž sice moc nefungují vymoženosti dnešní doby v podobě wifi nebo televizního signálu, ale platí zde něco hlubšího, cosi, co vás přenese ke kořenům. Alespoň tak to vidí Martina Doudová, která postavila na nohy více než dvě stě let staré hospodářství, jež osloví jak milovníky historie, tak obdivovatele řemesla a každého, kdo hledá klid a splynutí s přírodou.
Je libo chytání slunečních paprsků na dvoře, nebo se raději ukryjete do stínu na pavlači? Každý si najde to své… Foto: Vladimír Hájek
Síla osudu
Přestože je dnes Martinský mlýn přívětivým místem pro život i trávení dovolené, cesta k němu byla trnitá. „Silvestra 1991 jsme trávili s manželem a dcerou ve mlýně, rekreačním objektu Svazu novinářů, kam jsme byli pozváni. Oslava se vydařila, jenže to byl poslední silvestr, který jsme prožili všichni spolu,“ vzpomíná Martina Doudová s tím, že rok poté, těsně před Vánocemi, přišel její manžel o život a vše důvěrně známé se rázem změnilo.
Ani ve snu by ji nenapadlo se sem vrátit, tentokrát jako budoucí majitelka. „Dostala jsem echo, že se mlýn prodává v aukci. Protože miluji historii a mlýnů není mnoho, vydala jsem se na prohlídku. Už dávno jsem zapomněla na toho silvestra a na ten mlýn. Najednou jsem před ním stála a vzpomínky mě vrátily o deset let zpět. Objekt se však změnil, byl zdevastovaný, opuštěný, ale byl to on a já věděla, že stojím na správném místě,“ vypráví. Nakonec se jí podařilo nemovitost odkoupit a od té doby vlastní něco, co s dcerou označují za nejdražší koníček na světě. „Mám to tak, že když člověk vydělá víc, než potřebuje, měl by něco zachránit pro ty další,“ říká skromně.
Dělání, dělání…
Prakticky okamžitě se vrhla do práce. Neutěšený stav mlýna Martinu hnal dopředu. Zatuchlost, paneláková okna, zelenkavé obložení umýváren, spousta metrů chodeb s ohromnými okny připomínajícími výlohy, kopřivy dosahující výšky člověka a rybník, který už dávno nebyl rybníkem, jí nedaly spát. „Z rybníka jsme vyvezli snad tisíc nákladních aut plných bahna a písku. Není nic, čeho bychom se nemuseli dotknout, podlahami počínaje a střechou konče,“ podotýká. Rekonstrukce, přesněji spíše jen nejzákladnější stavební úpravy, trvala dva roky. Dalších dvacet let podle možností dodělávala zbytek. Je to nikdy nekončící práce, ale výsledek stojí za to.
„Objekt byl v době, kdy jsem ho kupovala, poloviční. Kromě klasických stavebních úprav vlastního mlýna, jako jsou nové rozvody vody, kanalizace a elektřiny, podlahy, stropy a střecha, jsme přistavěli i pavlač, vyměnili okna a dveře a změnili dispozice pokojů tak, aby vyhovovaly dnešnímu standardu.“ Po letech postavila i velký špýchar. Nakonec ještě přistavěla dům s podobou uzavřeného statku sloužícího jako truhlářská dílna, sklad s nábytkem a kostymérna určená pro dětské akce.
Špýchar skrývá prostorný sál, který nás přenese na francouzský venkov. Foto: Vladimír Hájek
Pohádkový svět
Srdcem hospodářství je mlýnice, která sahá až do prvního patra hlavní budovy mlýna. Z dřevěného stropu visí velké lucerny, jejichž světlo mihotavě osvětluje její vrchní část, ke které se lze dostat pomocí starého kamenného schodiště. Řada malých okének pak lemuje vrchní ochoz. „Za těmi okénky jsou schované malé místnosti, kde je možné nalézt bylinkový parní sud nebo odpočinkovou zónu s jedinou televizí, která v mlýně je,“ ukazuje nám naše hostitelka.
Místo hlavního mlecího zařízení dominují kachlová kamna s chlebovou vymetací pecí a se sbírkou nádobí z dob, kdy mlynářka připravovala oběd pro mlýnskou chasu. Velkým oknem umístěným v rohu mlýnice je možné pozorovat pomalu se otáčející mlýnské kolo. „Kolo se zastaví pouze v zimě, ale za oknem vznikne překrásný ledopád. Když se mlýn kupoval, bylo kolo rozpadlé a nefunkční. Ale mlýn bez mlýnského kola není mlýnem. Proto jsme sem před dvaceti lety umístili toto kolo,“ ukazuje Martina s tím, že kostra je vyrobená z modřínu a lopatky jsou smrkové. „Mlynáři museli být velmi zdatní, neboť my sami jsme ho sem dávali pomocí jeřábu,“ upozorňuje.
Rozpadlé mlýnské kolo nahradilo toto nové. Bez něj by mlýn nebyl mlýnem. Foto: Vladimír Hájek
Z pokoje do pokoje
Devět dvoulůžkových pokojů vybudovala jako stylové světnice, tematicky pojmenované podle tradičních řemesel. V Hamerně najdeme kovovou postel s nebesy, v Šalandě dřevěnou vyřezávanou ložnici, Bylinkovna voní po levanduli a jiných bylinkách z lesů a luk, Květinářka připomíná růžovou zahradu, Včelař disponuje sto let starými úly, matečníky a vším, co k tomuto řemeslu patřilo, Baštýř má stejné barvy jako voda a nebe s mraky a z jeho terasy je jen pár kroků k mlýnskému rybníku, Ptáčník zas zdobí klece a vůně lesa, Pernerka je na mlýnském seníku a Husopaska nám připomene doby, kdy děvčata pásla husy na loukách a stráních.
Aby toho nebylo málo, Martina postupně objekt rozšiřovala. Přistavěla unikátní bylinkovou a pivní lazebnu s modřínovými káděmi, která je součástí wellness. Kdysi v těchto prostorách bydlela mlynářská rodina. Zbytek relaxační zóny se pak nachází venku za mlýnem. U lesa na velké louce je ukryt bazén se saunou poskytující naprosté soukromí a spojení s přírodou a sudová vířivka je na samotné hrázi. V létě se díky tomu můžete dívat na hvězdy a v zimě při horké koupeli sledovat, jak sněží do vody. Zahrada se stává rájem lesní zvěře. Martina s nadsázkou tvrdí, že je jakýmsi bistrem pro srnky, které se sem chodí pást.
Novostavba budovy špýcharu vypadá, jako by zde stála odjakživa. Foto: Vladimír Hájek
Špýchar je novostavbou, ale budí dojem, že tady stál odjakživa. Jeho vnitřek má velký sál otevřený až do krovu propojený s terasou. I ve špýcharu jsou malé pokoje s názvy obilovin, takže zde najdeme Žito, Ječmen i Oves. Špýchar je často využíván pro rodinné oslavy a svatby.
Ohlédnutí zpět
Martina je člověk, který se dívá dopředu. Stále přemýšlí, co dalšího by mohla vytvořit, aby rodině i klientům bylo hezky. Není tedy divu, že se mlýn stal vyhledávaným svatebním místem. Kromě romantického prostředí lákají i tajuplné příběhy, které se k mlýnům obecně vážou. „Louky u mlýnů jsou plné víl, lesy a mokřady obývají zrádné bludičky a pánem vody je postava vodníka, bez něj by mlýn nebyl tím správným mlýnem. Odkloním-li se od pohádek, je nutno říct, že mlynářské řemeslo bylo úžasné, dávalo lidem chleba a koláče, mlýn byl kulturním centrem a mlynáři váženými občany. Byli totiž výborní stavitelé, bednáři i hydrologové. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit úžasné stavební řešení mlýna, kdy jím protekla tisíciletá voda, aniž by mu nějak zásadně ublížila,“ dodává Martina.
I Martinský mlýn s sebou nese záhady. „Například někteří naši hosté tvrdí, že je zde k vidění stará mlynářka. Je nemluvná, jen projde stavení, a jak přišla, tak odchází. Asi je se mnou spokojená, nechává mě v klidu spát a ani já ji nikterak nevyháním,“ usmívá se naše hostitelka. Mlýn je však zajímavý i historicky. Narodilo se v něm několik mlynářských pokolení a řada jeho obyvatel v něm i zemřela. Jednou byl dokonce i prohrán v kartách.
Mlynářka a hospodyně
Martina posledních deset let tráví hlavně tady. Podle ní bylo nejtěžší a finančně nejnákladnější vytrhnout hospodářství ze spárů socialistické přestavby a vrátit ho o sto padesát let zpět. Stal se její srdcovou záležitostí, však v něm nechala třetinu svého života.
„Je mojí neoddělitelnou součástí. Nelituji života ani peněz, které jsme sem vložili. Někteří naivní lidé mají představu, že mlýn nás činí bohatšími. Rozhodně ano, ale tohle bohatství se nedá uložit do bank. Bylo to dobré rozhodnutí. Můj život se stal střípkem dlouhé historie mlýna a jsem ráda, že se ho podařilo zachránit pro příští generace. Koneckonců to vnímám jako svůj úkol, zachránit ho a předat dál. Komukoliv, hlavně do dobrých rukou,“ ukončuje naši návštěvu.
Text: Michala Jendruchová
Foto: Vladimír Hájek
Návštěva Martinského mlýna
