Kompletně zrekonstruovaná chalupa s minimalistickým interiérem

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, rss-feed

Chalupa prošla kompletní rekonstrukcí, přitom si uchovala vzhled venkovského domu. Foto: Tomáš Dittrich

Svou chalupu s doškovou střechou by majitelčini předci sotva poznali. Také další generace tu přiložily ruku k dílu a dnes dům poskytuje komfortní bydlení, přitom dál uchovává historický odkaz.

Před dvaceti lety stála paní Marie spolu se sourozenci před rozhodnutím, jaký bude další osud rodného domu. „Maminka si přála, aby se ho někdo z nás dětí ujal,“ začíná vyprávění o tom, co ji vedlo k tomu, opustit dům, který si s manželem postavili na sousedním pozemku, a začít nanovo. „V 70. letech nám stavební úřad nepovolil přízemní stavbu, všude jsme měli schodiště, což nebylo ideální, a naopak tady žádné schody nebyly. V roce 2005 jsme se tu pustili do přestavby a v roce 2009 se nastěhovali.“

Prostorná jídelna, která vznikla na místě dřívější kuchyně, je centrem i komunikační křižovatkou celého domu. Foto: Tomáš Dittrich

Od podlahy po střechu

Rekonstrukci vzali Marie se Slávkem z gruntu, zůstala jen hrubá stavba. Přestože není stavba podsklepená a spodní voda je už dva a půl metru pod povrchem, netrápila ji vzlínající vlhkost. „Dům také vůbec nepraská. Namísto základové desky se totiž dříve používaly sypané základy, tj. kameny a písek.“

Střecha dostala novou krytinu, stavení je kompletně zateplené. „Schválně jsme volili světlou barvu fasády, je z roku 2008 a není vybledlá, jen šambrány kolem oken občas natřeme,“ dělí se o zkušenosti majitelka. Dřevěná eurookna vzhledově totožná se špaletovými, která dal osadit Mariin dědeček, vyrobil na zakázku truhlář z Benátecké Vrutice.

Dispozice zůstala

Vnitřní členění domu neměnili, protože když dědeček na konci 20. let minulého století provedl první modernizaci chalupy, měl vše velmi dobře promyšlené. „Bývalý rozměr má i zádveří, přestože se v něm trochu hůř manipuluje třeba s nákupními taškami, chtěli jsme ho zachovat včetně okýnek, kterými je možné vidět, kdo stojí u dvířek.“ Odsud se vstupuje do prostorné bývalé kuchyně sloužící nyní jako jídelna. Marie vzpomíná, jak se tu jako malá proháněla na koloběžce. Podávací okno v čelní stěně signalizuje, že se za ní ukrývá kuchyň. Po levé ruce jsou dveře do nadstandardně velké koupelny, která vznikla z bývalé prádelny. Blíže do středu jídelny se nacházejí dveře vedoucí do dvou za sebou řazených pokojů. Po pravé ruce pak máme vstup do obývacího pokoje, přes který se chodí do ložnice. Ze zápraží vedou další dveře do technické místnosti.

obývací pokoj s restaurovaným příborníkem

Souznění starého s novým

Jednoticím prvkem celého interiéru je světlé dřevo. Nábytek je z velké části původní a odborně zrestaurovaný. Ve stejném stylu k němu nechali majitelé vyrobit postele. Nepřehlédnutelným kouskem je předsíňová stěna, jejíž základ tvoří kazetové dveře rovněž zbavené nátěru a navoskované. „Truhlář byl šikovný a měl zajímavé nápady. Dodělal i středové části do příborníku, který sloužil manželovu strejdovi v dílně na šroubky. Ze skříně udělal knihovnu. Najdou se šikovní lidé, ale je jich tak málo,“ posteskne si Marie a dodává: „Teď mi jiný truhlář vyrábí ven bidlo na peřiny. Také nám vyrobil lavici na zápraží.“

Pro Marii je velice důležitá harmonie, dává si záležet na tom, aby vše v domácnosti ladilo od nábytku po textilie. Interiér není zahlcen zbytečnostmi, stěny zdobí grafiky a také historický obrázek Zdi nářků, který si přivezla z návštěvy Izraele. Při zařizování vychází ze vzpomínek na svou maminku, která říkávala: „Lidé si nemají zakrámovat byt, aby jim kdokoli mohl pomoci uklidit, když už sami nemohou.“ Z prostoru tak dýchá až zenový klid.

Cestou dotací

„My jsme s manželem otevření novým věcem, jdeme do toho s heslem: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Tepelné čerpadlo ohřívá vodu levněji než bojler a fotovoltaika pokrývá spotřebu elektřiny na provoz čerpadla i domácnosti,“ vysvětluje Marie. K pořízení obou technologií využili dotační programy. Marie přiznává, že nebýt zkušeností, které získala v bankovním sektoru, bylo by pro ni těžké dotace vyřídit. Nicméně úředníci na Státním fondu životního prostředí byli velmi vstřícní a ochotní poradit. V polovině domu, kde jsou na podlaze dlaždice, instalovali podlahové vytápění, v druhé polovině, kde je podlaha prkenná, radiátory.

Zahrada je nyní převážně okrasná, pro pěstování zeleniny stačí velký záhon a skleník. Foto: Tomáš Dittrich

Proměna hospodářství

Původně měl pozemek rozlohu 5 000 m², a i když polovinu prodali sousedovi, na obstarávání jim zůstala stále velká plocha. Museli se také rozhodnout, jak naloží s hospodářskými budovami. Stodolu, kterou po znárodnění spolu s chlévem využívalo místní JZD, zbořili již dříve, potřebu parkování vyřešili výstavbou přístřešku pro auta. Příjezdovou cestu vedoucí přes celý pozemek dláždí žulové kostky, které jsou uložené v betonu, takže spáry nezarůstají jako u zámkové dlažby.

Zahrada pro radost

Dnes je zahrada převážně trvalková, aby s ní bylo méně práce. A přece si letní sucha v posledních letech vyžádala improvizaci, proto majitelé přidávají pro větší barevnost i letničky, které si Slávek předpěstovává ze semínek. „Z habrového plotu u domu jsme nechali jeden kus jako okrasný keř. Za malým domkem máme třešeň, kterou zasadil tatínek. Zůstal tu po něm ještě ořech a po mamince šeříky, které měla ráda. Všechno ostatní je už dílem Slávka. Při rekultivaci se nechal vést citem.“

Okrasné dřeviny kopírují hranici pozemku, plot za jejich hustým olistěním mizí a zahrada tak působí přirozeně a vzdušně. Rozkvetlé tavolníky vypadají jako po zásahu sněhových koulí, hortenzie hned několika odrůd se pyšní atraktivními květenstvími. Z méně běžných dřevin tu roste japonský dřín, muchovník, bohatě plodící japonská hruška nashi, která je oproti klasickým hrušním rezistentní na rzi. Slávkovi se nejvíce líbí javory a za úplně nejhezčí keř považuje zmarličník, z jehož spadaných listů se na podzim line sladká vůně připomínající pečené buchty s vanilkou, která zintenzivní, když na listí šlápnete. Kromě letniček se Slávek pustil i do množení dřevin. Hned napoprvé slavil úspěch s drobnolistými javory.

Bougainvillea, oleandry a letničky navozují středomořskou atmosféru. Foto: Tomáš Dittrich

Malé Středomoří

Slávkovi učarovaly také kamélie. Tři rostliny si dovezl z Austrálie, jednu z Holandska. Záplava květů tryskající z nádob rozmístěných po zápraží, parapetech i zavěšených pod přesahem střech dodává zahradě přímořskou atmosféru. „Nemyslete si, že kytky nějak přehnaně hnojí, že mu tak kvetou, spíš je na nich vidět, že to dělá rád,“ říká Marie o koníčku svého manžela. Slávek k tomu dodává, že je stačí správně krmit, a ukazuje na košatý oleandr obalený květy. Potřebnou vláhu zeleni poskytuje jímka na dešťovku, do níž jsou svedeny všechny okapy.