Odolné jehličnany do venkovních nádob

Chceme-li vytvořit z dřevin v nádobách působivé zátiší, volíme vždy kultivary se shodnými pěstebními nároky. Foto: Shutterstock

Vybereme-li správně a dáme jim vše, co potřebují, budeme se z nich těšit dlouhá léta. Na jaře a na podzim oživí místa bez kvetoucích rostlin, o Vánocích je můžeme ozdobit jako stromeček.

V sortimentu dekorativních jehličnanů můžeme vybírat mezi štíhlými a širokými, vzpřímeně rostoucími, poléhavými, převislými, s nepravidelným rozsochatým nebo naopak kompaktním kulovitým či kuželovitým tvarem, podle délky a hustoty jehlic, ale i vůně. Možnosti ještě rozšiřuje barevná paleta, kromě různých odstínů zelené mají kultivary zbarvení žluté, zlaté, modré a šedé. Některé druhy, nejčastěji cypřiše a zeravy, se dají i tvarovat.

Na co se zaměřit při výběru jehličnanu do nádoby

Cedr atlaský má vzpřímeně rostoucí samčí šištice. Foto: Shutterstock

Prvním předpokladem k tomu, aby dřevina v omezeném prostoru nádoby prosperovala, je nízká, nejlépe zakrslá forma a pomalý růst. Záleží také na tom, kde budou dřeviny v nádobách umístěny, tzn. jaké jsou podnebné podmínky a orientace ke světovým stranám. Přestože některé dřeviny jsou určeny na přímé slunce, je rozdíl, když jsou zasazeny ve volné půdě anebo v nádobě, která se v létě rychleji rozpálí a zemina se v ní vysuší nebo v zimě naopak promrzne. Dále je nutné si uvědomit, že zálivka bude limitována víkendovými pobyty.

Pokud jsme pěstitelští začátečníci, při nákupu sáhněme po těch nejméně náročných a finančně přijatelných jehličnanech, jako jsou jalovce, cypřiše a túje čili zeravy. Máme-li již více praxe, pak si můžeme troufnout na zakrslé formy borovic, jedlí a smrčků, ale i exotičtějších druhů, ať už jsou to cedry, či kryptomérie japonská.

Jalovec šupinatý ‘Blue Star’ zaujme dvoubarevným vzhledem jehličí. Foto: Shutterstock

Jalovce

Všechny druhy jalovce jsou světlomilné, proto nebudou prosperovat ve stínu. Ze sloupovitých druhů je vhodná například velmi hustá a pomalu rostoucí odrůda jalovce obecného ‘Sentinel’. Velmi pěkný je jalovec šupinatý ‘Blue Star’, který roste do kulata a má výrazné šedomodré zbarvení. Vysoký je maximálně 150 cm a ročně přirůstá jen o 5 cm. Z poléhavých druhů je to jalovec položený neboli přitisklý, který zpravidla zdobí jehličí v šedozelených až modrých odstínech. Volit můžeme mezi odrůdami ‘Ice Blue’, ‘Glauca’, ‘Jade River’ a ‘Wiltonie’. Tvarově obdobný je jalovec položený, osvědčené jsou kultivary ‘Nana’ a ‘Blue Ice’.

Cypřišek tupolistý ‘Nana Gracilis’ je díky kroucenému jehličí velice dekorativní. Foto: Shutterstock

Cypřišky

Cypřišky dobře odolávají mrazu i znečištěnému prostředí, ale jsou náročnější na kvalitu půdy a vyšší vlhkost vzduchu. Jehličí mohou mít světle nebo tmavě zelené, šedé, modré či žluté. Pomalu rostoucí hustý keř kulovitého tvaru cypřišek Lawsonův ‘Minima Glauca’ dosahuje metrové výšky. Potřebuje slunečné stanoviště. Jehličí dvoumetrového kultivaru ‘Blue Surprise’ dostává při nedostatku slunce ocelově šedé a modravé zbarvení. Žlutými jehličkami je ozdoben otužilý a na půdu nenáročný Cypřišek hrachonosný ‘Filfera Aurea Nana’. U do široka rostoucí odrůdy ‘Sun Gold’ je jehličí sytě zelené se zlatožlutými konci. Vyžaduje kyselejší půdu. Pro cypřišek tupolistý ‘Nana Gracilis’ je typický velmi pomalý růst a zvlněné jehličí. Snáší jakoukoli vlhčí, ale nezamokřenou půdu. Nesmí se stříhat. Plně mrazuvzdorný je nejméně do –29 °C.

Některé druhy jehličnanů lze tvarovat střihem nebo řezem. Foto: Shutterstock

Borovice

Do nádob se používají kultivary borovice horské čili kosodřeviny. Zakrslá odrůda ‘Mops’ je nenáročná na půdní podmínky, požaduje však dostatek světla. Tvar má kulatý, dorůstá do výšky 70 cm. Do menších nádob lze použít odrůdu ‘Mini Mops’ s výškou 30 cm. Dalším vhodným kultivarem je ‘Wintergold’, jehož jehličí přechází v zimních měsících ze zeleného zbarvení do zlatavých odstínů. Poddruh mughus je nižší než základní druh, dobře se tvaruje i jako bonsaj. Mrazuvzdornost má do –45 °C.

Modrošedou barvou dělá parádu kompaktní smrk pichlavý. Foto: Shutterstock

Smrčky

Smrčky se spokojí s chudší půdou, potřebují slunce, ale současně ochranu před úpalem a dostatek vláhy. Prosperují i v prašném městském prostředí. Kultivar smrku ztepilého ‘Nidiformis’ dosahuje výšky pouhý metr, má polokulovitý hnízdovitý tvar a jasně zelené jehličí. Patří k nejvíce mrazuodolným koniferám, nevadí mu pokles teploty až na –40 °C. Odrůda ‘Little Gem’ tvoří polštářovitý keřík s krátkými jemnými a velmi hustými zelenými jehlicemi. Po dobrém zakořenění již potřebuje jen minimální péči. Širší než vyšší je kulovitá varieta smrku sivého ‘Alberta Globe’, po 20 letech bude mít nanejvýš 70 cm, ale rozroste se do téměř metrového průměru. Její roční přírůstek činí pouhé 3 cm. Vznikla mutací pupenu z kultivaru Picea glauca ‘Conica,’ je velmi hustě větvená, jehlice jsou jasně zelené. Netvoří šišky, je sterilní.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock

Odolné jehličnany do venkovních nádob