Jak vytvořit zahradu bez bariér

Rubrika: rss-feed, Zahrada

Koncept takové zahrady dává možnost v co největší míře využívat prostor osobám s pohybovým omezením. Od něj a typu pozemku se odvíjí rozsah úprav.

Třemi nejčastějšími překážkami představujícími současně riziko úrazu jsou členitý terén, kam patří i schody, nedostatek manipulačního prostoru a kluzké a nezpevněné povrchy. Nemusí jít jen o zábranu, kterou nelze zdolat ve smyslu překročení či vystoupání, ale i o povrch, který v handicapovaném vzbuzuje nejistotu při došlapu. Dále může být znemožněno pěstování a starání se o zeleň.

Malé rozdíly ve výškách cestiček lze řešit krátkým nájezdem. Foto: Shutterstock

Schody jsou tabu

I jediný schůdek znamená nepřekonatelnou překážku pro hůře se pohybující osobu anebo vozíčkáře. Vyšší a strmé schody mají problém zdolat také malé děti, ztěžují jízdu s kočárkem a vyvážení koleček se zahradním odpadem.

V zahradě i u vstupu do domu může schodiště nahradit nájezdová rampa, případně kombinace obou stavebních prvků (schody a rampa). Nejdůležitějším parametrem při výstavbě rampy je maximální možný sklon. Doporučovaný poměr výšky a délky je 1 : 16 až 1 : 12, při délce do 3 metrů až 1 : 8. Po každých 9 metrech musí následovat 1,5 metru dlouhá odpočinková podesta. Nejpřirozeněji bude v zahradě působit rampa tvořená pouze zhutněnou půdou, z materiálů je pak nejčastěji využívaný litý beton a dřevo. Okraj rampy by mělo lemovat zábradlí třeba i ve dvou výškových úrovních, aby na něj dosáhli dospělí i děti.

Schody je třeba nahradit nájezdovými rampami. Foto: Shutterstock

Pozvolna klesající vstup se zábradlím je vhodný i u bazénu na zahradě. Ocení ho jak malé děti, tak i starší lidé.

Široké cestičky

Úzké cestičky snižují mobilitu, neprojede po nich invalidní vozík nebo se nemá na jejich konci kde otočit. V bezbariérové zahradě jsou proto cesty široké alespoň jeden metr a na jejich konci, kde se bude otáčet invalidní vozík, musí mít „točnu“ o průměru 1,5 m. Zasahovat by do nich neměla žádná zeleň ani stavební prvky. Obdobnou vzdálenost je nutné dodržet i mezi záhony, pokud je má zahrádkář obdělávat z vozíčku.

Bezbariérová zahrada poskytuje lidem se zdravotním postižením svobodu pohybu. Foto: Shutterstock

Bezpečné povrchy do zahrady

Materiálová skladba či obecně povrch komunikačních míst v zahradě jsou pro stabilitu a bezpečnou chůzi a pojezd velice důležité. K nejkluzčím zejména po dešti patří mramor, dlažba s hladkou glazurou, ale i hladké dřevo. Velmi rizikové jsou povrchy porostlé mechem nebo na podzim zasypané listím. Uklouznout lze snadno také na rozbahněné půdě. Do písku nebo drobného štěrku se nohy, hole či kola boří, po hrubším kamenivu a oblázcích, ale i zatravňovacích dlaždicích se chodí velmi špatně. Osvědčený je hrubší beton, keramická dlažba s protiskluzovou úpravou, dobrou službu udělá obyčejné betonové dlaždice vymývané s finální vrstvou z drobných kamínků.

Záludnosti v podobě hrbolů, krtinců a děr od hrabošů, porostem překrytých větví a kamenů mohou čekat na zatravněné ploše. V bezbariérové zahradě je tudíž nutná průběžná kontrola a náprava.

Vyvýšené záhony jsou ideálním řešením, neboť je k nim pohodlný přístup. Foto: Shutterstock

Vyvýšené záhony

Údržba běžných záhonů je i pro zdravého člověka nepohodlná a unavující, což teprve pro seniory či osoby se zdravotními problémy. Vzdát se oblíbené pěstitelské činnosti ale nemusejí, když ji přesunou do „vyšších sfér“. Výrazně pohodlněji se pracuje na vyvýšených záhonech nebo pěstebních stolech, pod něž se dá zajet s vozíčkem, sedět na židli anebo stát bez hrbení. Pokud budou přístupné jen z jedné strany, pak je doporučená šířka maximálně 50 cm. Bude-li k nim přístup i z druhé strany, může být až dvojnásobná. Výška by se měla odvíjet od vzrůstu uživatele nebo výšky invalidního vozíku. Vhodná je rovněž vertikální zahrada, ať už sestavená ze zakoupených dílů, nebo tvořená konstrukcí, na níž jsou zavěšeny květináče, truhlíky nebo pěstební vaky. U ní je optimální výška v rozmezí 80 až 120 cm.

Bezbariérové vaření a stolování na zahradě

Letní kuchyně a jídelna by měly být řešeny tak, aby měl postižený vše při ruce, dosáhl do horních skříněk, mohl vařit či obsluhovat gril, aniž by se musel nějak natahovat. Jídelní stůl musí být pevný, aby se o něj bylo možné při vstávání ze židle bez obav ze zvrhnutí nádobí opřít, případně by měl umožnit zajetí vozíku či zasunutí stabilní židle s vyšším sedákem.

Místo k relaxaci potřebuje ochranu před palčivým sluncem i větrem, vybavení může tvořit například pevné vyšší lehátko či křeslo. Vozíčkář ocení speciální lavičku s opěrkou zad, vedle níž zůstane dostatek místa na vozík.

Odpočívadla

Ve větších zahradách a u dlouhých cestiček rozmístěte sedátka, aby si mohl hůře chodící uživatel kdykoliv odpočinout.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock