Čarokrásná chaloupka U Babky

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, rss-feed

Dříví uskladněné na zimu dům zároveň hezky zdobí. Foto: Vladimír Hájek

Kousek za Prahou, pouhých pár kilometrů od Mníšku pod Brdy, se obklopená lesy rozkládá malebná obec Hvozdnice. Z výšky téměř 400 metrů nad mořem na ni shlíží Babka, vrchol, jehož jméno nese i jedna z nejstarších zdejších nemovitostí.

Manželé Juřenčákovi mají kořeny na Valašsku a do Hvozdnice přišli před patnácti lety. Víska nedaleko Prahy jim nabízela vše, co hledali ke spokojenému životu, dobré spojení s hlavním městem i nádhernou přírodu. Před šesti lety si pořídili chátrající chaloupku, kolem které chodívali na procházky. „I když byla v neutěšeném stavu, tak z ní dýchalo jakési kouzlo, které nás vzalo za srdce,“ říká Pavel Juřenčák. Když se pak na brance objevila cedule, že je nemovitost na prodej, neváhali. „Původní majitelka chalupu zdědila po svých prarodičích. Sama ji už nemohla financovat, ale vázalo ji k ní silné pouto, proto se s ní těžko loučila,“ tvrdí Pavel, který se hned pustil do práce. Společně s kamarádem Sašou prakticky vše opravili nebo nově vybudovali svépomocí, a to od podlahy až po střechu.

Koruna domu

Právě střecha byla stěžejní záležitostí. „Střecha je základ. Ta předchozí byla děravá, půda pod ní zaneřáděná. Přístup sem byl pouze zvenku po žebříku, což bývalo typické pro tento typ staveb,“ vysvětluje Pavel s tím, že si pak na pár měsíců, kdy s manželkou odjeli do ciziny, dali pauzu, po kterou zde poskytli přístřeší mladému páru. „Žili v trochu bojových podmínkách, ale počali tady dvojčátka,“ usmívá se potutelně Pavel. Dvě místnosti byly sice jakž takž obyvatelné, ale žádný komfort.

Kuchyň pamatovala 80. léta. Dnes se nese v přívětivém modrobílém ladění, které člověka přenese do starých časů našich prababiček. Na první dobrou upoutají klasická kamna, která tady majitelé nechali vybudovat, aby místnosti dodala hřejivost. Nejenže jsou originálním prvkem, zároveň vaří, pečou a také jsou osazena výměníkem. To znamená, že jsou schopna vést teplo do radiátorů a vytápět celý dům. A takový chléb nebo pizza v nich upečené jsou skutečnými lahůdkami.

Kuchyně je hřejivým srdcem domova. Foto: Vladimír Hájek

Za pár babek

Kamna byla jednoznačně nejdražší položkou. Většinu ostatní výbavy získali manželé Juřenčákovi darem nebo za symbolickou cenu. Například sadu modrého nádobí mají od známých ze Štěchovic, tradiční keramiku zase od maminčiny přítelkyně. Celý život ji sbírala a chtěla ji věnovat tam, kde bude dělat radost. Ostatní doplňky podle Pavla nestály víc než pětistovku. „Dražší byl vždycky benzín, když jsme si pro něco jeli přes půl republiky,“ směje se. Tak třeba bílou kuchyňskou linku a všechny skříňky si přivezli z jižních Čech. Katka uplatnila svůj um a celou ji zrestaurovala. „Je nesmírně šikovná, brousila, louhovala, natírala,“ chválí svou manželku náš hostitel a ukazuje i na mycí stůl. Také rozpadlý žebřík připravený na hromadě k rozřezání Katka zachránila a dnes slouží v kuchyni jako bidlo na zavěšení nádobí.

Kuchyňskou linku zrestaurovala sama Katka. Foto: Vladimír Hájek

Hezky od podlahy

Zajímavý příběh nese dlažba, kterou ozvláštnili dekorativními kachli. „Sehnali jsme je na inzerát. Pocházejí ze starého židovského domu. Majitel ho boural, ale bylo mu líto dlaždice vyhodit. My jsme je použili jako zpestření podlahy a zároveň jsme jimi obložili koupelnu. Její stěny jsme udělali hliněné. Máme rádi hliněné omítky,“ ujišťuje Pavel.

Nádobí zavěšené na bidýlku slouží jako dekorační prvek a každý kus zde najde uplatnění. Foto: Vladimír Hájek

Malá koupelna s toaletou chalupu opticky rozděluje na dvě poloviny. Tu druhou v přízemí tvoří skromně zařízený obývací pokoj. O teplo se postarají litinová krbová kamna. „Místnost je otočena na sever, v zimě je tu chladno, tak je příjemné si přitopit,“ podotýká Pavel. Jinak tady není nic jiného kromě pohovky, truhly na peřiny, staré almary a jednoduché knihovničky v podobě polic zavěšených na lanech. Modrozelené závěsy, které šila Katka, ladí se stejným odstínem nábytku.

Kromě kamen zaujme také knihovnička v podobě polic zavěšených na lanech. Foto: Vladimír Hájek

Malá koupelna má svůj styl. Foto: Vladimír Hájek

Moderně, přesto citlivě…

Zatímco v přízemí na nás dýchá čas minulosti, patro ještě voní novotou. „Dřevěné schodiště je jediné, co jsme svěřili do rukou odborné firmě. Sami jsme si netroufli,“ povídá Pavel, když stoupáme po točitých schodech do podkroví. V rozlehlém prostoru ponechali trámy, které nesou viditelné označení číslicí. Dveře šikovně skrývají výklenek s technickými záležitostmi jako bojler, elektrokotel atd. Působivá je i kombinace dřeva a cihel, které dovezli z bouračky stodoly v pražských Stodůlkách.

Podkroví nabízí dostatečný komfort pro větší skupiny. Foto: Vladimír Hájek

Kromě matrací, na nichž se vyspí až osm lidí, zde nenajdeme žádný nábytek. Podkroví funguje jako ložnice nebo místo pro různá setkání či seberozvojové semináře, které Juřenčákovi pravidelně pořádají. Lehké lanové zábradlí, jež nebrání průhledu, pak dodává ploše jednolitost. I závěsná svítidla jsou v barvě lana, takže je téměř nevnímáme.

Obývací pokoj je vybaven především prakticky. Foto: Vladimír Hájek

Milá setkání

K chalupě náleží dostatečně velký pozemek. Celková rozloha i s nemovitostí čítá asi 750 m². Majitelé dbají na každý detail. O tom svědčí například branka vsazená do dvou pískovcových sloupů přivezených z jižních Čech. Vejdeme-li do zahrady, hned u vstupu upoutá pozornost přes tři metry vysoká dřevěná socha. „Moje žena si ke čtyřicátinám přála sochu, jakousi oslavu partnerství. Kamarád, který má ve Hvozdnici pilu, mi dodal nádherný dubový kmen. Druhý kamarád z valašské Žítkové je sochař, tak jsme ho k nám pozvali a on asi týden motorovou pilou vyřezával monolit a následně další týden dokončoval detaily,“ vypráví Pavel.

Kruhová lavička pod stromem vybízí k posezení. Foto: Vladimír Hájek

Hned několik míst přímo vybízí k lenošení, ať už je to zelená lavice na zápraží, nebo jednoduché kruhové sezení pod ořechem, či lavičky u ohniště. Dobře se odpočívá také v sauně. Je poměrně velká, vyhřívat se v ní může až osm lidí najednou. Důkladné ochlazení pak dopřeje zahradní sprcha, která čerpá vodu z povrchové studny. Kdo chce, má možnost se naložit i do pozinkované vany. Pavel vysvětluje: „Pro vanu jsme jeli ke Kácovu. Udělali jsme si tak krásný výlet za milými lidmi. S pořizováním těchto věcí z druhé ruky se vždy vázala hezká setkání.“

Divadlo, nebo odpočinek?

„Saunovačům“ se jako odpočívárna nabízí dřevěné pódium. Ale Pavel si myslí, že se může využít také jako jeviště pro komorní divadélko. Z něj lze vystoupat na terasu, jež plynule rozšiřuje vnitřní kuchyňské prostory. Je rozdělena na část krytou a nekrytou. Díky zastřešení a uzavíratelnému systému se dá prodloužit sezóna až do hlubokého podzimu.

Zastřešení a plastová stěna prodlužují sezónu. Foto: Vladimír Hájek

V zahradě si všímáme citlivě zakomponovaných opukových kamenů. Jsou z nich vytvořeny zídky, parkoviště i šlapáky. „Hvozdnice je na skále, takže stačí hrábnout a vykopete kámen, tudíž jsme ho využili.“ Při odchodu ještě narazíme na zvláštní prvek, jakousi obrovskou dřevěnou svíci nesoucí jméno Jasmínka. Hned se nám dostalo vysvětlení. Když se Juřenčákovým narodila čtvrtá dcera, uspořádali na chaloupce oslavu k jejímu narození pro přátele a rodinu. Přátelé jim darovali metr vysokou svíci, která se dá zapálit. Na počest novorozeňátka ještě zasadili jasmín.

Celá rekonstrukce trvala přibližně rok a půl. A co na novou podobu chaloupky říká původní majitelka? „Když se přišla podívat, byla dojatá. Prý by to udělala přesně takhle, kdyby byla mladší a měla dost sil,“ říká Pavel Juřenčák.