Složení podlahových vrstev
Při opravách starých i budování nových podlah je důležitá zejména hydroizolace a kvalitní betonový podklad. Obojí přispívá ke snížení tepelných ztrát a vytváří kvalitní základ pro uložení nášlapných vrstev.
Dříve se podlahy dělaly obvykle jen z vrstvy izolačního zásypu pod prkny nebo jen z udusané hlíny. Současným standardem je podlaha z několika vrstev hydroizolace, tepelné izolace, betonu a nášlapné vrstvy z různých materiálů. Beton se stabilizuje pojistnou kari sítí.
Pro sklepy, garáže a technické místnosti postačí jednodušší kombinaci vrstev betonové mazaniny, hydroizolace a potěru. Zpravidla se doporučuje položení betonové mazaniny o síle kolem 100 milimetrů na vyrovnaný podklad (kamenivo, štěrkopísek) s pojištěním roviny vodicími latěmi nebo hranolky. Ty se vyrovnají s pomocí váhorysu, který zaměříme pomocí hadicové nebo laserové vodováhy. Horní hrana latí nebo hranolů je v úrovni budoucí horní vrstvy mazaniny.
V obytných prostorách se dělají vrstvy podlahy v pořadí od terénu směrem k finální nášlapné vrstvě tak, že se nejčastěji začíná zhutněnou drenážní vrstvou štěrkopísku nebo kameniva silnou 150 až 200 milimetrů. Na tuto vrstvu se pokládá vrstva podkladního betonu o síle 100 milimetrů, zpevněná kari sítí.
Na dostatečně ztuhlý beton přijde hlavní hydroizolační vrstva z vhodného typu asfaltových pásů. Zhruba pětimilimetrová vrstva slouží rovněž jako radonová izolace.
Poté následuje tepelná izolace, která se dělá zpravidla z polystyrenu o tloušťce 60 až 120 milimetrů podle konkrétních podmínek stavby či doporučení projektanta. Na polystyren by měla přijít další pětimilimetrová pojistná hydroizolační vrstva buď z asfaltových pásů, nebo vhodné hydroizolační fólie.
Následuje roznášecí vrstva betonové mazaniny, silná 50 až 60 milimetrů, kterou je rovněž vhodné pojistit kari sítí. Po vyzrání betonu je vše připraveno k položení finální nášlapné vrstvy.
Správně betonovat
Při betonování se směs rozprostírá a hutní nejdříve kolem latí či hranolků, čímž docílíme jejich pevného zafixování. Latě či hranolky poté pomohou jako vodicí podklad pro vyrovnání vrstvy betonové mazaniny do roviny, kterou vytvoříme strháváním pomocné latě nebo prkna trhavými pohyby zleva doprava po vodicích latích. Po vyrovnání povrchu je třeba vodicí latě odstranit, vzniklý prostor doplnit betonem a doplněná místa zarovnat ocelovým hladítkem.
V garážích, dílnách či sklepech lze na vyzrálou vrstvu betonové mazaniny položit hydroizolaci a buď na ni, nebo i rovnou na mazaninu nanést hladký betonový potěr, který může sloužit jako finální nášlapná vrstva podlahy. Potěr se nanáší v tloušťce 20 až 30 milimetrů a při vytváření roviny se postupuje stejně jako u betonové mazaniny. Beton tedy klademe mezi vodicí latě odpovídající tloušťky, rovinu vytvoříme nejdříve hrubším srovnáním pomocí lžíce nebo hladítka a poté strháváním pomocí prkna. Po vyrovnání povrchu doplníme a srovnáme beton i do spár po odstraněných latích.
V garážích nebo místnostech, které se používají pro zpracování výpěstků ze zahrady či v jiných typech prostor s možností odtékání vody po podlaze je někdy vhodné udělat beton ve spádu, ať už ke vchodu (voda odteče pod vraty), nebo do kanálku. Pro vytvoření sklonu použijeme rovněž vodicí latě, které se zafixují v příslušném úhlu a směru k vratům garáže či odtokovému kanálku.
Nový na starý
Hladkou vrstvu betonového potěru, která může sloužit jako nášlapná vrstva či roznášecí podklad například pod PVC krytiny, plovoucí podlahy nebo podlahy z prken či palubek, lze udělat na čerstvý beton, ale i na vrstvu starého betonu. Jde vlastně o nejrychlejší a nejjednodušší obnovení a zvýšení užitné hodnoty staré podlahy bez nutnosti vkládání hydroizolace nebo vrstev tepelné izolace. Nejlepší soudržnosti potěru s mazaninou docílíte při nanášení mazaniny na čerstvě vyzrálý podkladový beton.
Jestliže se potěr nanáší na starý beton, je nutné jeho povrch důkladně očistit a v případě potřeby zdrsnit. Několik dnů před nanášením potěru je nutné starou vrstvu mazaniny opakovaně vlhčit a těsně před betonováním se na ni ještě nanáší vrstvička cementové kaše. To alespoň doporučují tradiční receptury, ale soudržnost obou vrstev je možné pojistit rovněž vhodným adhezním můstkem, který se rovněž rozetře po povrchu těsně před betonováním.
Na starý a ne příliš kvalitní beton by měl přijít potěr v tloušťce alespoň 30 milimetrů, v celé ploše navíc vyztužený ocelovým pletivem.
Zvláště v případě, kdy bude potěr sloužit jako nášlapná vrstva, je velmi důležité nanášet potěrový beton ve správné konzistenci. Nesmí být příliš řídký a vodnatý, protože voda s nejjemnějšími částečkami vystoupí v prosychající vrstvě betonu na povrch a oslabí ji.
Alternativou jsou samonivelační stěrky, které jsou sice výrazně dražší než potěr, ale k vyrovnání podlah je lze použít v tenčí vrstvě.
Teracová podlaha
Zvláště ve starších domech dodnes najdete na podlahách takzvanou teracovou mazaninu. Stále patří k velmi pevným, kvalitním a na pohled zajímavým variantám úpravy povrchů podlah.
Dělá se na dokonale rovný, očištěný a zdrsněný podklad z betonu. Na ten se mezi latě rozprostře zhruba centimetrová vrstva betonového potěru. Na tu se rozprostírá vrstva směsi z cementové malty, jednobarevné či různobarevné mramorové drtě a barvy. Po ztvrdnutí se povrch střídavě brousí a tmelí probarvenou maltou, a nakonec se napouští horkým lněným olejem. Opravy, obnovení či kompletní vybudování teracových podlah lze vyřešit bez potíží.
Vytvoření teracových povrchů nabízí řada firem a k dostání jsou rovněž teracové směsi.