Roubenka v přírodní zahradě

Z roubenky vyzařuje pohoda. Foto: Tomáš Dittrich

Tereza patří k těm, pro něž není pojem udržitelnost módní záležitostí. Její zrekonstruovaná chalupa i způsob, jakým v ní žije, jsou toho názornou ukázkou.

Po pár krocích z hlavní ulice nacházíme zpoza úkrytu mezi popínavou zelení nově vybudovanou branku. Cedulka s nápisem certifikovaná přírodní zahrada nás utvrzuje, že jsme tu správně. Stačí překročit pomyslný práh a jako bychom vstoupili do místa, kde se zastavil čas. Vzrostlé jabloně se prohýbají pod tíhou letních jablek a mezi jejich listy probleskuje silueta roubeného stavení. Kmenů se jak máminy sukně drží růžové floxy, v záhonku před chalupou dokvétají růže a vedle nich se mají k světu bylinky. Na zápraží nás vítají osázené keramické květináče. Pohled odsud do zahrady však přináší první důkaz, že ač si místo ponechává lehce starosvětský nádech, o žádný soukromý skanzen se nejedná. Ve stínu jabloní stojí prostřený kovový stolek doplněný dvojicí bleděmodrých retro křesílek s plastovým špagetovým výpletem a pestrobarevná houpací síť láká k lenošení.

Roubenka prošla citlivou rekonstrukcí a poskytuje veškerý komfort bydlení. Foto: Tomáš Dittrich

Utajená památka

Chalupu koupila Tereza Vágnerová před 13 lety. Sháněla tehdy dům v blízkosti Plzně, odkud pochází. Na roubenku se prý ani nechtěla jet podívat kvůli velmi malému pozemku. Naštěstí se nechala přemluvit.

Přestože je zahrada na celkem exponovaném místě, díky břečťanem porostlému plotu uniká zraku kolemjdoucích. Teprve poté, co dala Tereza na vrátka označení přírodní zahrada, začali se lidé zastavovat a divili se, že v ní dokonce stojí roubenka. „Když jsem začala s rekonstrukcí, přišel sem pán, který se v chalupě narodil, a vyprávěl mi, že měl v hospodářském stavení dílnu, v níž brousil brusle, protože na rybníku místní hrávali hokej. Narodili se tu prý jeho prarodiče i rodiče a jednu dobu v chalupě bydleli dohromady všechny tři generace,“ začíná špetkou odhalené historie své vyprávění Tereza.

Staronový vzhled

Vzhledem k tomu, že dvousetletá chalupa stojí ve vesnické památkové zóně, bylo při rekonstrukci nutné postupovat v souladu s požadavky památkářů. Největší podíl oprav připadl na střechu, nevyhovující krytinu nahradila taška falcovka. Předtím bylo ovšem potřeba vyspravit krov. Nová jsou i dřevěná špaletová okna: „Nechala jsem v uměleckém truhlářství Svoboda v Rokycanech vyrobit repliky podle oken, která tu v době koupě byla, ale zřejmě nešlo o originální okna z roku 1813, ta musela být ještě menší,“ vysvětluje Tereza. Spolu se střechou a krovem to byly jediné práce, které zadala firmám, všechny ostatní už zvládla většinou sama.

Ozdobený starý hrnec udělá spoustu parády. Foto: Tomáš Dittrich

Roubenka byla z poloviny „v kožichu“, ten Tereza s pomocí přátel odstranila, aby získala celistvý vzhled. Nejprve sloupali vápno a poté sundali hliněnou omítku. Tereza omítku uschovala a postupně ji po namočení používá opět na omítání. Při odhalení roubení ji čekalo nepříjemné překvapení, protože zjistila, že tři trámy ve stěně již kompletně hotové kuchyně se rozpadají na prach a musí se vyměnit. Celou věc ale vzala optimisticky, neboť si byla vědoma, že jich mohlo být mnohem víc.

Cesty vody

Velkým štěstím bylo, že chalupa neměla problémy s vlhkostí. Pouze v místnosti, která slouží jako ateliér, předchozí majitelé vylili podlahu betonem a nejspodnější trámy trpí tím, že beton brání přirozenému odvětrávání. Tereza by sice beton ráda odstranila a položila novou podlahu, ale obává se, co by takový zásah s místností udělal. Naštěstí to není velká potíž. Ve sklepě, do něhož se vchází ze zápraží, se při silných deštích občas objeví spodní voda. Problém způsobuje trativod překopnutý kdesi na pozemku během pokládky telefonní přípojky.

Pitnou vodu bylo do domu nutné teprve zavést, musela se vybudovat kanalizace a odpady. Zaveden byl také plyn a bylo instalováno ústřední topení s plynovým kotlem. „Radiátorům do roubenky jsem se nejdřív bránila, dnes oceňuji komfort topení,“ přiznává Tereza pochopitelný ústupek současným požadavkům na bydlení. Zachován však zůstal i tradiční způsob vytápění dřevem, sálavá kamna vytopí půlku chalupy a Tereza tak není závislá na dodávce energií.

Kuchyň má praktické uspořádání. Foto: Tomáš Dittrich

Srdce domu

Po ukázce vnějších oprav nás Tereza zve na prohlídku interiéru. Proti vstupním dveřím, které se zachovaly v původní podobě, se z chodby vchází do bývalé černé kuchyně s klenbami a rekonstruovaným trychtýřovým komínem. Ten je dnes zasklený a plní funkci světlíku. Je srdcem chalupy, ostatní místnosti jsou obestavěné kolem ní. Černá kuchyně svému jménu skutečně dostála, aby se vyloupla do krásy, Tereza v ní strávila spousty hodin čištěním nánosu sazí. Protože tu byla jen udusaná hlína, bylo nutné položit podlahu. Podklad tvoří štěrk a finální vrstvu cihly na štorc uložené do hliněné malty a majitelkou rovněž vyspárované. Novou podlahu dostala také předsíň, na ni byla využita prkna z bývalé přepážky na půdě. Zbylé podlahy už stačilo pouze renovovat. Způsob pokládky a přírodní materiály zajišťují cirkulaci vzduchu, dům proto nemá potíže s vlhkostí, jak tomu mnohdy u historických staveb bývá.

Koupelna je nově vybudovaná. Foto: Tomáš Dittrich

Prolínání kultur

Vlevo se z bývalé černé kuchyně, která je dnes využívaná jako šatna, vchází do prosluněné koupelny. Je nově vybudovaná, dříve tu byl zřejmě kozí chlívek. Rozvody vody a elektřiny jsou ukryté za stěnami vsazenými před roubení.

Po levé straně od vstupních dveří se nachází útulná kuchyně. Původní hliněné omítky Tereza očistila a chybějící dodělala. Techniku se jela naučit až na Slovensko do Zaježové. Mezi kuchyní a předsíní zůstalo přiznané roubení. Vybavení je kombinací nového nábytku se starým. Klasické jídelní židle pod Terezinýma rukama doslova rozkvetly.

Obývacímu pokoji vévodí originální krbová kamna. Foto: Tomáš Dittrich

Místnost za kuchyní, která slouží jako obývací pokoj, je zděná z cihel a má větší okno. Podle pamětníků bývala součástí stodoly a k přestavbě došlo někdy v šedesátých letech minulého století. Vévodí jí originální kamna Biofire se šamotovou obestavbou, kterou Tereza ozdobila mozaikou. Nepřehlédnutelná je také malovaná vitrína, jejíž současný vzhled je také jejím dílem.

Malovaný nábytek je dalším Tereziným koníčkem. Foto: Tomáš Dittrich

Další dochované dveře opatřené zdobným kováním vedou z chodby do pravé části domu, kde má Tereza ateliér, v němž vyrábí šperky a dekorace z přírodnin a přírodní kosmetiku. V poslední, na něj navazující místnosti je ložnice.

Zahrada k užitku i okrase

Zahrada ve vesnickém stylu je certifikovanou přírodní zahradou. Roubenka ji pomyslně dělí na přední a zadní část. Vpředu jsou dominantní ovocné stromy, divoká louka a trvalkový záhon. Užitková zahrada za chalupou se postupně rozšířila přikoupením pozemků od sousedů. Tereza o ní říká, že je divokou živou džunglí.

Posezení v zahradě před chalupou je pojato v retro stylu. Stín mu poskytuje košatá koruna jabloně. Foto: Tomáš Dittrich

„Ze začátku jsem pěstovala kdeco, než jsem si uvědomila, že s ohledem na velikost zahrady je vhodné zaměřit se hlavně na rostliny, které dál využiju v kuchyni nebo pro výrobu přírodní kosmetiky a bylinných produktů. Začínala jsem sirupy a mýdly, pak jsem přidala čaje a soli a k tomu ještě mastičky, tinktury,“ seznamuje nás s jednou ze svých velkých zálib a pokračuje: „Teď už mám řadu kosmetiky ustálenou, hodně mě baví barvy a vůně, protože podle mého k zahradě patří. Pěstuji růže, jedna z nich tu zůstala po původních majitelích, představuje pravděpodobně historické růže. Těší mě, že se mi ji daří množit. Používám ji do kosmetiky a na čaje. Absolvovala jsem kurz aromaterapie a mám v plánu produkty dál vylepšovat, rozšiřovat, přicházet s novými věcmi. Podle mé zkušenosti má čím dál tím víc lidí o přírodní kosmetiku zájem. Když se s nimi bavím o její výrobě, někteří se dokonce nadchnou pro výrobu vlastních produktů.“

V zahradě rostou typické venkovské květiny. Foto: Tomáš Dittrich

Odborné požehnání

„Pěstování v souladu s přírodou je pro mě důležité. Ráda tyto principy sdílím s druhými, byl to jeden z důvodů, proč jsem si zahradu nechala certifikovat. V Plzeňském kraji jsem tehdy byla jedna z prvních. Velmi se mi líbí, že za poslední roky se počet přírodních zahrad navyšuje. Zahradu už pět let otvírám veřejnosti v rámci celorepublikové akce Víkend otevřených zahrad, která se koná v červnu. Poslední dva roky sleduji, že přichází stále víc lidí, kteří se ptají cíleně na princip fungování přírodních zahrad. Přijde mi super, že zájem mezi lidmi je,“ vysvětluje Tereza a dodává: „V loňském roce jsem absolvovala kurz ‚Otvíráme zahrady dětem‘ zaměřený na přírodní pedagogiku, na to, jak zahrady a hlavně přírodu přiblížit dětem. Zvažuji proto i možnost pořádat pro ně ve své zahradě environmentální programy.“

Na starožitném psacím stole se dobře tvoří. Foto: Tomáš Dittrich

Na komodě mají své místo přírodní produkty, které Tereza vyrábí. Foto: Tomáš Dittrich

Foto: rodinný archiv majitelky

Kdo tu bydlí

Tereza Vágnerová a její černý kocour

Kde

Tymákov

TEXT: Zuzana Ottová
FOTO: Tomáš Dittrich a rodinný archiv majitelky

Roubenka v přírodní zahradě