Proměna od základů
Sedlová střecha chalupy je kryta šedými betonkami, z nichž vystupují dva nízké pultové vikýře. Foto: Petr Zhoř
Chalupa je usazena ve svahu na okraji nevelké vsi na Sedlčansku. V zásadě ctí tradiční parametry, ale zastřešenou terasou, na kterou se z domu vchází prosklenými dveřmi, a širokými pultovými vikýři osvětlujícími pokoje v podkroví z nich vybočuje.
Paní Petra tady prožila u babičky a dědy spousty krásných chvil. V dětství si neuvědomovala, že jejich chalupa s trojdílnými okny není příliš malebná. To až později, když ji zdědili rodiče. Před čtrnácti lety chalupu přenechali dceři, která se rozhodla pro zásadní opravu.
Sokl vyskládaný z kamene bývalé chalupy vyrovnává svah. Roubená část a okna jsou natřeny lazurami od Osma. Foto: Petr Zhoř
„Stavba byla bez základů, vzadu směrem ke stráni hodně vlhká. Každý stavař, na kterého jsem se obrátila, se mi vysmál, že chci chalupu opravovat. Nakonec jsem ji nechala zbourat. Zůstala jen stodola dole ve stráni a spousta kamenů,“ vypráví úvodem.
Stav si, co chceš!
V roce 2010 se dobouralo a Petra pořád nevěděla, pro jaký typ stavby se rozhodnout. Bála se, jak by tady vypadala zděná novostavba, rozhodla se tedy pro poloroubenku, neboť dřevo rychle chytí patinu. „Manžel mi neporadil, on chalupu nechtěl. Prý je kolem ní moc práce a té má jako lékař až nad hlavu. Ale říkal: Stav si, co chceš, já ti na to pomůžu vydělávat. Všechno jsem tedy zařizovala sama,“ dodává naše hostitelka. „Situaci napomohl fakt, že jsem byla před těmi dvanácti lety těhotná s nejmladším synem, jinak bych se stavbě věnovat nemohla,“ vysvětluje chalupářka. „Skákala jsem tady přes základy s bříškem a vyřizovala záležitosti na úřadech i v betonárce,“ vzpomíná s úsměvem.
Díky mohutnému soklu je terasa zhruba metr nad zemí. Lze na ni vstoupit ze dvou stran po schodech. Foto: Petr Zhoř
Potkat ty správné lidi
V době, kdy uzrálo Petřino rozhodnutí, že postaví roubenku, se ozvala přes facebook kamarádka z Pardubic. „Vyprávěla jsem jí o své chalupářské vizi a ona říkala, že její kamarád Aleš Klose je architekt a specializuje se právě na roubené stavby. Upozornila mě však, že rád vždycky zabuduje do chalupy s tradičními parametry nějaký moderní prvek. To mi přišlo zajímavé.“
S panem architektem se domluvili, že udělá architektonický návrh, tedy zjednodušený projekt. „Stavělo se prakticky podle něj, šetřili jsme, kde se dalo,“ přiznává. „Obrátila jsem se na Jardu Peterku, spolužáka z gymnázia, který je taky architekt. Měl sice spoustu práce, ale nechal se přemluvit na stavební dozor.“
Blankytný sporák postavil na rozhraní kuchyně a obytného prostoru pan Pudil ze Sedlčanska. Foto: Petr Zhoř
Základy, kamenný obklad a hrubou stavbu z cihel Porotherm dělala firma Fenix Stav, kterou Petra objevila v nedaleké vesnici. Odtud pochází také Pavel Heran, pokrývač, který zhotovil střechu. Roubené části se ujal tesař Ing. Smička z Dřevotesu MS v Hanušovicích.
Trámy ze severu Moravy
Nejdřív si pan Smička přijel zděnou část stavby zaměřit a pak v hale připravil s partou dřevo. Za šest měsíců přivezli na kamionu trámy o straně 30 centimetrů ze syrových kmenů těžených v zimě a tady vše sestavili. „Dolní dva trámy jsou z modřínu a zbytek z douglasky. Mezi ně vložili několik narůžovělých trámů z borovice vejmutovky, která podle pana Smičky chalupu krásně provoní. Na jeho radu jsem trámy uvnitř ještě natřela včelím voskem rozpuštěným v horkém terpentýnu,“ informuje Petra. Je zřejmé, že se zajímala o stavbu podrobně.
Koberečky nemusí chalupářka kupovat. Utká si je sama. Foto: Petr Zhoř
„Když viděl Jarda Peterka ty trámy, spadla mu čelist: Hm, takový stromy nám tady asi nerostou! A když, tak jsou chráněný,“ vypráví Petra. Původně chtěla, aby byla roubená část „pruhovaná“, tedy se spárami utěsněnými klasickou mazaninou, ale to jí tesař rozmluvil. Oni vkládají obvykle mezi trámy dřevěné pérko a těsnění z ovčí vlny.
Na věšáku v předsíni visí klobouky a kukly na ochranu při práci se včelkami. Foto: Petr Zhoř
„Když bylo hotovo, pan Smička pravil: Teď máte ten barák nejrovnější, pak už se bude jenom kroutit. Měl pravdu. Nad zděnou část dali roubení na šrouby a tři roky sem jezdili výšku upravovat. Dřevo sedlo asi o dvacet centimetrů a pak jsme zdivo začistili. Ale pořád ještě pracuje, tu a tam se začínají trhat zdi. Ale kdo chce roubenku ze syrového dřeva, musí s tím počítat,“ konstatuje Petra, která si všechno dopředu nastudovala. Podobně stavebníci vyřešili i sedání dřeva nad okny. Stolař Vojtěch Krejčí z Hanušovic, s nímž pan Smička spolupracuje, udělal okna o něco menší. Mezeru nahoře vyplnil ovčí vlnou, kterou zakryl dřevěnou lištou. Podle toho, jak trámy sesychaly, ořezával lištu. Mezera se postupně zmenšovala, až úplně zmizela. Mají to zkrátka vymyšlené.
Ložnice s malou pracovnou pro syny je z podkrovních místností největší. Foto: Petr Zhoř
V pokoji rodičů je spodek jedné zkosené stěny využit jako úložný prostor. Zadní dveře vedou na půdu. Foto: Petr Zhoř
Větší, než jsme čekali
Chalupa stojí na stejném půdorysu jako její kamenná předchůdkyně. Bývaly v ní dvě místnosti a v části do „L“ chlév. Na půdě se skladovalo zrní pro drůbež a sušilo prádlo. Dnes je střecha dodržující 45° úhel rozkročená i nad bývalé zápraží, kde vznikla terasa. Stavba se tím zvýšila o necelé dva metry a v podkroví mohly vzniknout tři místnosti a zbyl i prostor pro půdu.
„Zpočátku jsem se cítila trochu podvedená. Chtěla jsem malou chaloupku a najednou byl na stráni obrovský hangár! V Praze máme docela malý byt, jsem zvyklá na subtilnější prostory,“ přiznává Petra. „Ale už jsem se přeladila. Pro naši velkou rodinu je to vlastně fajn. Martinovi už je dvacet, Šimonovi devatenáct a Míšovi jedenáct. A manžel si nakonec chalupu zamiloval.“
Petra s manželem jsou náruživí čtenáři. Foto: Petr Zhoř
Za posezením s prvorepublikovými křesly je jeden z radiátorů Jaga. Foto: Petr Zhoř
Dobře je vyřešena izolace v podstřeší, kde je mezi krokvemi a pod nimi minerální vata zakrytá sádrokartonem i v druhdy vlhkém přízemí. Tam je na základové desce položená PVC izolace Alkopran a za kamenným soklem je kolem dokola vytažena nopová fólie. „Architekt Peterka doporučil, abychom vzadu sokl trochu zakopali, utopili ve stráni, jinak bude terasa čtyřmetrová. Poradil nám se spoustou věcí, je pečlivý,“ chválí Petra kamaráda.
Výzkum v praxi
Petra pracuje téměř 30 let jako projektová manažerka ve výzkumném oddělení firmy, která se zabývá nápravou ekologických škod. Všechno, na čem pracuje, se tady dá použít. „Měli jsme projekt na závlahu přečištěnou odpadní vodou. U chalupy jsme udělali kořenovou čistírnu, kde se voda čistí průtokem přes štěrkové lože s vodními rostlinami. Dá se používat na zalévání zahrady pomocí kapkové závlahy.“
Dalším okruhem Petřina výzkumu je například recyklace biologických odpadů pomocí vermikompostování, což je způsob rozkladu organického odpadu s využitím žížal. Jsou prý doslova všude: v cíleně vybudovaném zemním vermikompostéru, v běžném kompostu, dokonce i v kadibudce za stodolou. Spolupracují velmi dobře…
Studna je za chalupou, u stěny situované na severovýchod. Foto: Petr Zhoř
Kolegové ze zaměstnání zase rádi uvítali možnost ověřit si výkon nové soupravy na vrtání studní. Vrt, který udělali u štítu stodoly, se užívá pro tepelné čerpadlo země–voda. Je od firmy Nibe a slouží pro temperování podlahového topení v přízemí a pokojů v podkroví. O teplo v přízemí se také starají kachlová kamna se zápecím.
Na obílené peci se prý báječně spí a za kamny je Petřino oblíbené místečko. Foto: Petr Zhoř
Jouza je vysvobozený
Když byla chalupa v roce 2014 dostavěná a téměř zařízená, chtěla Petra uspořádat ve stodole koncert. Všichni v rodině rádi zpívají a mají též kamarády – muzikanty. Ale zatím k tomu nedošlo. Do stodoly se nastěhoval krov z původního domu. „Zatím používám horší trámy jako obrubníky u záhonů, ale snad pro to cenné dřevo najdeme ještě lepší využití.“ Ve stodole pak zůstane jen pár kousků starého zemědělského vybavení, řezačka, žebřiňák a sklad dřeva na topení. A možná se tam časem objeví i koník. K chalupě totiž patří ještě asi hektarový pozemek, kde by se mohl pást. Ale dřív se musí vymyslet, co se sklepem pod částí stodoly. Když zaprší, je tam po kolena vody.
„Nejlepší by bylo udělat ve sklepě metrovou prohlubeň, kam by se voda při dešti stáhla, a dát do ní čerpadlo, které by ji vždycky vytáhlo,“ přidal se do debaty Petřin tatínek, který dorazil s pejskem Jonatánem.
Stará kredenc renovovaná ve firmě Dobrá almara je ozdobou kuchyně. Foto: Petr Zhoř
Vracíme se do chalupy a obdivujeme Petřinu oblíbenou bílou kredenc. „Nejdřív tady byla skříň od truhláře, ale zdála se mi příliš nová. Naštěstí se líbila kamarádce z vesnice, které jsem ji prodala. Pak jsem sehnala starou polorozpadlou kredenc, kterou úžasně zrekonstruoval pan Bohuňovský od Příbrami. Ostatně velkou část zařízení tvoří nábytek, kterého se někdo z okolí chtěl zbavit. Po drobných nebo větších úpravách slouží dál,“ pochvaluje si Petra. Její ekologická nátura se zkrátka i tady projevila.
Zákoutíustodoly,kde chalupáři v létě rádi posedí, grilují nebo si s přáteli zazpívají. Kdo by to řekl, že pod podlahou je skrytý septik. Foto: Petr Zhoř
Vmístěvyústěnítrubky, která odvádí vodu z okapů, je nepropustné jílové podloží. Místo zasakovacího drénu tak vzniklo jezírko, které majitelé vyložili kameny. V pozadí. je vidět vegetace kořenové čistírny. Foto: Petr Zhoř
Z obrazů a dekorací má chalupářka nejraději akvarely, které pro ni malovala kamarádka Kamila Havlíková. „Ona doplnila krásnými ilustracemi také příběh, který napsal dobrodruh Jarda Lhota, o dřevorubci Jouzovi, jehož duše je zakletá ve dřevě chalupy. Vysvobodí ho jen to, když zde zahnízdí ptáci a vyvedou mladé. Ptáci nám tu od té doby vyvedli mladé mnohokrát – ve stodole, na stromech i za trámy verandy. Tak si myslím, že náš Jouza už je dávno vysvobozený…“
Foto: Petr Zhoř
Kdo tu bydlí
Petra s rodinou, italský vodní pes Jonatán, angorský králík Páďo a želva Herbert. Často zajde i Petřin tatínek, který je správcem sedlčanské hvězdárny
Kde
Na Sedlčansku
Text: Marie Rubešová
Foto: Petr Zhoř
Proměna od základů
