Zahrada výtvarnice a zahradníka

Důležitá je přiměřená výška vysazených dřevin. Foto: Zdeněk Roller

Zahradu manželů Lhotákových najdeme v kousku krásné a bujné přírody na okraji Prahy. Tahle pohodová zahrada rozhodně není bezúdržbová. Naopak, je s ní spousta práce. To už tak věci, které jsou náplní života, bývají.

V dolní části zahrady Lhotákových roste stará slivoň, pamětnice. Majitelé o ní mluví jako o „dědově švestce“, protože to je strom pamatující generaci prvních majitelů. Kdysi pozemek sloužil jako produkční zahrada s jabloněmi, švestkami a hlavně s plantáží angreštu. V sedmdesátých letech to byla podmínka pro jeho vlastnění – žádná rekreace, jen ovoce a zelenina, angrešt na výrobu pektinu. To se změnilo až před necelými třiceti lety.

Zahrada poskytuje dostatek soukromí pro rodinné sešlosti na terase. Foto: Zdeněk Roller

Za domem to přes léto voní levandulí. Foto: Zdeněk Roller

Místo plantáže rekreační bydlení

Současným majitelům začalo být jasné, že by jim místo koupě chaty někde v lesích více vyhovovala přeměna zahrady na prostor k odpočinku, případně i dlouhodobého pobytu. To už bylo v době, kdy nejstarší stromy stejně přestávaly dobře plodit. Ještě dříve zde vznikl zahradní domek. Svépomocí, od základů po střechu, vše ze dřeva. Na krátkodobé přespání byl vhodný, ale bez vody a elektřiny?

Najdou se tu i vyhřátá místečka pro sukulenty. Foto: Zdeněk Roller

Naštěstí po změně politického režimu i sem pronikli developeři. Naplánovali místo polní cesty regulérní ulici a okolí vhodné pro větší množství rodinných domků nechali zasíťovat. S přípojkami na elektřinu, vodu a odpad už se Lhotákovým vyplatilo postavit na svém pozemku dům.

Děti se na této zahradě rozhodně nenudí. Foto: Zdeněk Roller

„Rozhodně jsme se nechtěli stavbou zabývat dlouho, proto tady vznikla jednoduchá dřevostavba. Bydlíme v ní během sezóny, když je na zahradě co dělat,“ vysvětluje pan Lhoták. Zahradu si zamilovaly i dcery majitelů s dětmi, takže je tu pořád živo. Nechybí ani cyklostezka hned vedle pozemku, v okolí pestrá příroda, nákupní centrum v dosahu a na zahradě nejen prostor pro hry dětí, ale i maliny a rajčata na mlsání.

Trávník za domem je zanořený do vyšší zeleně. Foto: Zdeněk Roller

Stromová kostra zahrady

Přeměna začala kácením přestárlých ovocných stromů a výsadbou okrasných dřevin. Objevily se tu habry, buky a další listnáče, vždy odrůdy zajímavé barvou listů nebo stavbou koruny. Pan Lhoták dobře odhadl, že ve spodní části zahrady jednou tyto listnáče odstíní pohled na panelákovou periferii města. Manželé mají tři dcery, proto za každou z nich roste jedna borovice černá. Jako živý plot na jednom místě posloužily túje, ale v zajímavých odstínech.

„Ve spodní části pozemku už stromy vytvořily stín, ale jinde jsme se snažili, aby zahrada byla vzdušná a přehledná,“ říká majitel: „Proto nechceme mít příliš mnoho stromů a jejich koruny upravujeme.“ Ještě jsme se ale nezmínili o stromech ovocných.

Komule, trojpuky a další kvetoucí keře zasytí motýly i včely. Foto: Zdeněk Roller

Dědova švestka a další

Ovocné stromy a jejich roubování jsou velkým koníčkem pana Lhotáka, který před vysokoškolským studiem absolvoval střední zemědělskou školu.

„Bylo tu více švestek, ale měly šarku. Strom po dědovi ji také má, ale z piety jsme jej neporazili, jen vykopali a přemístili na jiné místo. Pořídili jsme odrůdy rezistentní nebo tolerantní, ovšem ta stará česká švestka je chuťově hravě strčí do kapsy i se svojí šarkou. Jsme rádi, že jsme se jí nevzdali, naopak jsme rouby z ní použili na jednu ryngli, která plodila nedobré plody.“Roubování je tu nepřehlédnutelné i na jabloních. Kde jinde vidíte pět odrůd různých velikostí a barev na jednom stromě, dozrávajících od léta do konce podzimu?

Opory pro popínavky dají zahradě nový rozměr. Foto: Zdeněk Roller

Na nejteplejším místě pozemku plodí broskvoně a vinná réva. Foto: Zdeněk Roller

Mít co zobat…

Všechny tři generace, které tady přes léto žijí, oceňují, když dozrávají rybízy, maliny a muchovník. Podél stěny zahradního domku i na pergole u domu se pne vinná réva. Jedna odrůda mívá hrozny vážící půl druhého kilogramu.

Nacházíme i zeleninové záhony plné rajčat, paprik, letní šťavnaté cibule a dalších mlsů na saláty a polévky. Paní Lhotáková si potrpí i na zelené a žluté fazolky, dýně, melouny a tykve – ty jsou doslova srdeční záležitostí obou manželů.

Květiny jsou tu jen doplňkem. Foto: Zdeněk Roller

Ekologické hnojení

Půda pod zeleninou a stromy je mulčovaná sekanou trávou a ekologicky hnojená kompostem. Není o něj nouze. Na začátku jara se seřezávají živé ploty a pročišťuje se tráva od mechů a stařiny. Do kompostu jde i odpad po tvarování korun stromů, posečená tráva, padané ovoce. A na podzim jej doplní požehnaná vrstva spadaného listí.

Kompost je skrytý v zeleni. Foto: Zdeněk Roller

Možností posezení skýtá zahrada hned několik. Foto: Zdeněk Roller

Okrasné prvky

Ne že by pohled na ovocem obsypané stromy nebyl půvabný i radostný, ale na zahradě by přece jen něco mělo i kvést jen tak pro radost. Největší parádu dělá rozsáhlý porost levandule doplněný okrasnými travinami, vysokými rozchodníky a vřesovci za domem. U zahradního domku zas kvetou skupiny okrasných keřů: vajgélie, komule a trojpuky, vše doplněné o jalovce, cypřišky a růže pnoucí i vzrostlé keříkové.

Živé ploty nejsou jen z tújí. Spolehlivou ochranu před nežádoucími návštěvníky lidskými i zvířecími poskytují i bodavé hlohyně, které nejprve hezky kvetou a od konce léta zdobí oranžovými souplodími. Tu a tam potkáváme skupiny rozkvetlých zvonků, pivoněk a vlčích bobů vytvářejících pestrou směs, ke květu se chystají i pořádné trsy udaten. Ke koloritu zahrady patří i zástupy „živáčků“: motýli kolem komulí, ještěrky, slepýši. Už méně vítáni jsou bažanti z okolí, kteří jednou kompletně očesali rybízy a oklovávají zeleninu. Pokud si trochu zaparafrázujeme Járu Cimrmana: na zahradě u Lhotáků by chtěl žít každý.

Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller

Zahrada výtvarnice a zahradníka