Prodloužení životnosti starých ovocných stromů

Také v případě ovocných stromů platí, že nejlepší je myslet na budoucnost už na počátku pěstování, tedy při výběru místa, způsobu výsadby a řezu. Pomoci zregenerovat se však můžeme i těm letitým.

Přílišná zátěž plodů na mladých nezkrácených větvích může vést ke zlomení kosterní větve. Foto: Shutterstock

Ve starých zahradách najdeme často ovocné stromy, někdy celý sad, pamatující několik generací majitelů. Pokud nejsou pravidelně ošetřované, sužuje je nejeden neduh, jehož důsledkem je malá či nekvalitní úroda. Leckterý zahrádkář tuto situaci řeší vykácením a novou výsadbou. Jedná se ale o čin unáhlený. Kromě toho, že strom je živý organismus a má právo být na světě stejně jako my, u mladého stromu si na úrodu musíme několik let počkat, a budeme-li ji chtít urychlit, ohrozíme tím délku jeho plodnosti i samotného života. Proto bychom se měli nejprve pokusit napravit předchozí pěstitelské chyby nebo absenci jakékoliv údržby.

Na typu výsadby záleží

Mimo solitérů dělíme výsadbu stromů na intenzivní a extenzivní. První znamená hustou výsadbu a týká se zejména sadů. V soukromých zahradách se s ní můžeme setkat v případě ovocných stěn, tedy palmet, kordonů, špalírů apod. U nich je každoroční řez nutností a má svá pravidla. Přerostlé dřeviny by jinak rychle ztratily požadovaný tvar, úroda by byla slabá, protože kvůli ní je nutné obměňovat plodné dřevo. Řez neošetřovaných starých stromků musí být proto poměrně radikální, aby opět vytvořily plochou zelenou stěnu a nově vyrašené výhony se staly základem pro dobrou úrodu v příštích letech.

Při extenzivní výsadbě, která je blízká přirozenému růstu v přírodě, vzniká uzavřený vyrovnanější systém, kde spolu stromy nemusí bojovat o slunce a živiny, tudíž jim netřeba pomáhat pravidelným silným řezem. K tomu, aby staré stromy znovu plodily chutné ovoce ve vyšších výnosech, jim postačí zpravidla méně razantní zásah. Kudy má být řez veden, prozradí pozornému sadaři strom sám.

Co ohrožuje život stromů

Nejčastějšími příčinami konce života dřevin obecně je jejich nestabilita daná nedostatečně vyvinutým kořenovým systémem či jeho nepoměrem s korunou anebo umístěním na příliš exponovaném místě, na němž nedokážou vzdorovat silným poryvům větru a dojde k vyvrácení stromu nebo jeho zlomení.

Dílo zkázy mohou započít také přerostlé větve. Neunesou tíhu plodů, které se tvoří prakticky jen na jejich konci, dojde k jejich odlomení nebo rozlomení kmene, čímž se uvolní cesta vodě, jež způsobí hnití dřeva.

Třetí příčinou, která podpoří tu první, je postupné odumírání zapříčiněné tím, že do středu koruny neproniká dostatečně světlo. Listy jsou malé a je jich pomálu, tudíž nezajišťují v potřebném množství fotosyntézu. Příliš robustní korunu pak nedokáže strom vyživovat a nejvýše položené větve usychají. Všechny příčiny lze odstranit vhodně provedeným řezem.

Řezat, neřezat?

A to už se dostáváme k věčné otázce. Řez má několik úkolů, v prvé řadě strom zmladit, zbavit ho odumřelých nebo napadených větví, přivést i do středu koruny světlo, za druhé zajistit, aby objem stromu odpovídal možnostem přísunu živin. Třetím, neméně důležitým, je tvarování, jež omezí nutnost prořezu v dalších letech.

V praxi to znamená, že primárně odstraníme nebo zkrátíme větve, které jsou už od pohledu málo životaschopné. Potlačit bychom měli i růst koruny do výšky, kam strom přirozeně posílá nejvíce živin, ale tím se jich nedostává na spodní větve. Ty mají přednost, protože když je uřežeme, znovu již nenarostou a jen dojde k zvýšení kmene a snížení přístupnosti plodů při trhání. U nejníže položených větví tudíž jen odstraňujeme vlky nebo je zkrátíme do té míry, aby nehrozilo zlomení pod tíhou ovoce. Zajistíme tak rovnoměrnější rozdělení výživy. Současně napomůžeme k větší stabilitě stromu.
Chybí-li stromu terminální výhon, vyhání velké množství nových výhonů, tzv. vlků, které nadměrně zahušťují korunu. Vlky strom bez užitku vysilují, a proto je třeba je každoročně odstraňovat. Zapěstujeme-li z některého z nich hlavní výhon, bujný růst vlků postupně ustane, neboť přestanou o tuto pozici soutěžit.

Nevhodné nové výhony, takzvané vlky, je třeba každoročně odstraňovat. Foto: Shutterstock

Po zmlazení vyžene strom nové výhony, na nichž vyraší větší a silnější listy, tím se zvětší plocha zeleně, v níž za pomoci sluneční energie (fotonů) probíhá fotosyntéza, tedy přeměna jednoduchých energeticky chudých látek (kysličníku uhličitého a vody) na složitější (sacharidy, mastné kyseliny a prekurzory aminokyselin) za uvolnění kyslíku. Jednoduše řečeno, strom s větší plochou listů získává více živin. Tím dochází k výraznému zlepšení jeho vitality, což se pozitivně odrazí na kvalitě úrody. Nové výhony mohou navíc postupně nahradit většinu starého dřeva včetně kosterních větví.

Pryč s parazity

Staré stromy se stávají hostiteli mechů a lišejníků. Ty zpočátku vegetují jen na povrchu borky, ale postupně jí prorůstají do pletiv dřevin, čímž připravují cestu pro houby, bakterie i hmyz. Porostlá místa je třeba očistit ocelovým kartáčem a poté natřít vápenným mlékem. Při zasažení velké plochy lze použít pro postřik roztok zelené skalice v koncentraci 5 až 8 % a teprve potom odstranit lišejníky kartáčem.

Přílišná zátěž plodů na mladých nezkrácených větvích může vést ke zlomení kosterní větve. Foto: Shutterstock

Ochrana půdy a vláhy

Revitalizaci stromů pomůže i pravidelný přísun vláhy ke kořenům a zabránění vysychání i eroze půdy pomocí mulče. Pomůže vyzrálý hnůj nebo kompost, který mělce, abychom nepoškodili kořenový systém, zaryjeme do půdy. Kromě dodaného dusíku budou příznivě působit i mikroorganismy a žížaly. Vyvarujeme se umělých hnojiv, které živé pomocníky ničí.

Vhodný čas k řezu

• Pro zmlazovací řez je obecně nejvhodnější únor až začátek března, kdy jsou stromy ještě ve vegetačním klidu.
• Jádroviny lze řezat v bezmrazých dnech už od prosince.
• U peckovin se řez provádí až v období před květem či v květu, u třešní i během sklizně.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock

Prodloužení životnosti starých ovocných stromů