Dřeviny jsou základ zahrady

Rubrika: Péče o zahradu, Zahrada

Těšit se budeme jen z těch zdravých a dobře rostlých. Můžeme ovlivnit výživu a péči o zdravotní stav, nejdůležitější je ale začátek všeho – výsadba.

Každá zahrada potřebuje plán a koncepci. Prakticky nenajdeme prostor, na kterém by nerostly nějaké dřeviny a byly koncipovány jen z trvalek. České zahrady jsou navíc specifické i v tom, že spojují okrasnou i užitkovou funkci.

Okrasné či užitkové?

U obou skupiny je sice cílem je něco jiného, ze zahradnického hlediska se ale péče o ně vlastně příliš neliší. Optimální tvar předurčený šlechtěním nebo přírodou získají jen zdravé stromky a keře, které porostou na dobře vybraném místě. Správná vzdálenost od ostatních dřevin je vůbec tím nejdůležitější faktorem, protože ji lze dodatečně jen těžko měnit.

Jak na to:

Měřte a choďte s pásmem – nespoléhejte jen na odhad, ten většinou končí u hodnot, které odvodíte z lidského těla, tedy krok, výška postavy, či rozpětí paží.
Udělejte si přípravu doma – vzpomínat až na místě, kolik asi měří prostor, který plánujete řešit, je cestou ke zbrklému rozhodnutí a špatnému nákupu. Jasno byste měli mít i v délce denního oslunění.
Čtěte jmenovky až do konce – kromě názvu, odrůdy a barvy květu zde bývá uvedena i velikost v dospělosti či tvar koruny. Pokud ne, ptejte se.
Najděte si čas na poradu – pátek a sobota nebývají podobným hovorům se zahradníkem vhodné. Zkuste zahradnictví navštívit v méně využívaném termínu.
Hlídejte původ dřevin – to je pokyn pro nákupy různých specialit z e-shopů. Někdy můžete mít štěstí, častěji ale sáhnete vedle. Rozdíl mezi zakrslou odrůdou borovice a skutečně roubovanou miniaturou – čarověníkem může být za tři roky i přes půl metru v každém směru. Na volném prostoru to mnoho neznamená, ale ve skalce je to už veliká odchylka. Nejlepší je nakoupit podobné rarity na specializovaných výstavách.

Ořezávat nebo prořezávat?

Oba termíny označují něco jiného. Prořezáváním získáme dostatek světla uvnitř dřeviny, a tedy předpoklad založení květních pupenů, a zlepšíme i vitalitu starších exemplářů. Neomezuje ale základní tvar a je běžným zahradnickým postupem.
Naopak ořezáváním se mění silueta dřeviny, a to právě proto, aby se někam vešla nebo neprorůstala do sousedních korun. Je tedy řešením chybné výsadby. Velmi špatně je snášejí rododendrony a magnolie, ale nesvědčí ani jehličnanům, které ztratí na dlouho tvar.

Náročné jehličnany

Aby vynikly, potřebují kolem sebe místo, nehodí se příliš do skupinových výsadeb či živých plotů. Navíc jsou náročné i na péči – chyby ve výživě nebo napadení chorobami či škůdci jsou dlouho vidět, jehlice se obnovují v tříletém cyklu, navíc se stromy tvarují jen výjimečně.
Většina z nich potřebuje kromě vlhčí půdy i vyšší vlhkost vzduchu. Malé, hodně zastavěné zahrady absorbující spoustu tepla pro ně bez stále závlahy vůbec nejsou. V posledních letech situaci komplikují i dlouhá horká léta. Suchu dobře odolávají jalovce, ty ale bývají dost vzrůstné a nehodí se proto všude. Vhodným druhem, který se dá tvarovat a zapojit i do živých plotů, je tis, s omezením i túje a cypřišky.

Listnaté stromy i keře

Rozmanitost listnatých dřevin je daleko větší a snáze se dá vyberat vhodná kolekci pro každou zahradu. I tady je ale potřeba varovat před nahuštěnou výsadbou – keře pak mají málo prostoru a rostou jen do výšky; podobná situace ale nastává i pod zemí – prostor nemají ani kořeny. U správných rozestupů lze nutnou mezerovitost v počátku pěstování kamuflovat letničkami nebo trvalkami, které se za dva až tři roky mohou odstranit. Je to vhodnější způsob než hustší počáteční výsadba a následné vyřezávání hůře vyvinutých sazenic, které se využívá u slaběji rostoucích dřevin, jako je například ptačí zob, pámelník či tavolník.

Živé ploty

Vzdálenost při výsadbě se liší nejen podle druhů použitých dřevin, ale především podle výšky, do které mají dorůst.

O Nízké, které mají jen do půl metru a využívají se v klasických úpravách, se vysazují hlavně ze zimostrázů, dřišťálů, ale i brslenů nebo levandulí a zlatice. Musí být husté, aby plnily funkci obruby. Rozestup je 20 – 30 centimetrů.

O Nejčastější variantou jsou vyšší, stříhané nebo vysazované ze sloupových jehličnanů, které mají odclonit silnici nebo vytvořit soukromí. Velmi oblíbené jsou živé ploty z habrů – jsou husté a tvoří výbornou pohledovou clonu., nepůsobí ale tak studeně jako stěna z tújí. Vysazují se na vzdálenosti 50 – 80 cm. Žádoucí efekt se vytvoří až za několik let.

O Volně rostoucí živé ploty jsou náročné na prostor, vzrostlé jsou i přes dva metry široké. Používají se pro ně především kvetoucí dřeviny, jako je tavolník, vajgélie, hloh, dřín, meruzalka či pustoryl, velmi působivý je i mix několika druhů. Vzdálenost je větší, začíná na 60 centimetrech a končí i na metru, podle vzrůstnosti použitých dřevin. Lze využít i výsadbu ve dvou řadách ve volném sponu (cik – cak ), potom keře bohatě kvetou z obou stran. Toto řešení se ale hodí jen na opravdu velké pozemky.

Užitkové dřeviny

Pravidla jsou velmi podobná jen s tím rozdílem, že se přidává i potřeba stromy v sezoně ošetřovat. Nároky na prostor se tak ještě zvyšují.
Nedostatek místa je pro ovocné dřeviny daleko horší, nejde totiž jen o vizuální efekt, ale o úrodu. Květní pupeny se ale založí jen tehdy, mají-li dost světla. V přehuštěných výsadbách se stává, že ovoce sklidíme jen na koncích větví a na špičce koruny. To není následek špatné péče, ale právě příliš husté výsadby. Za tímto častým nešvarem často nestojí nevědomost, ale snaha využít plochu zahrady na maximum a sklízet co nejvíc ovoce od různých druhů po co nejdelší dobu. První roky to může fungovat, ale později není výsledkem úrodou překypující ovocná oáza, ale houští s minimem kvalitních plodů.

Skupina nebo jednotlivé stromy

Skupina je vhodná tam, kde tvoří užitková část zahrady větší celek. Tento typ výsadby usnadňuje péči o stromky a jejich okolí, tedy sekání trávy a eventuální zálivku, řez, nutné postřiky a sklizeň. Než stromky dorostou, může se prostor mezi nimi využít pro pěstování zeleniny, bylinek nebo drobného ovoce, především jahodníku. Nevysazujte sem ale maliník nebo ostružiník, které se rychle rozrůstají a místo by brzy ovládly.
Chcete-li mít na zahradě jen dva tři ovocné stromky (musí být vždy samosprašné), není nutně vysazovat je k sobě. Je možné vysadit je rozptýleně a zakomponovat do celkového řešení. V jejich okolí tak nemusí být jen záhony užitkové, ale třeba i trvalky v kombinaci s cibulovinami.

Přehled vhodných vzdáleností

Uvedené údaje vycházejí z nabídky zahradních center, kde převažují odrůdy roubované na slaběji rostoucích podnožích, které se pěstují jako zákrsky, štíhlá vřetena nebo jiné prostorově úsporné nižší tvary.

Drobné ovoce
● angrešt – 0,8 m, stromkový 0,8 – 1 m
● rybíz – 0,8 – 1,3 m, stromkový 0,8 – 1 m
● maliník – 0,5 m
● ostružiník – 1 – 2 m

Peckoviny
● meruňky, broskvoně – čtvrtkmeny 6 m, zákrsky 4 m
● třešně – čtvrtkmeny 4 – 6 m, nízký tvar 2 – 4 m
● višně – čtvrtkmeny 4 – 6 m
● slivoně – čtvrtkmeny 4 – 5 m, nízký tvar 2 – 3 m

Jádroviny
● jabloně – čtvrtkmeny 6 m, zákrsky 4 m, palmety 2,5 m, štíhlé vřeteno 1,5 m
● hrušně – čtvrtkmeny 6 m, zákrsky 4 m, palmety 2,5 m

Méně obvyklé druhy
● zimolez – 1,5 m
● rakytník – 2 m, poměr samčích a samičích rostlin 1 : 6
● bez černý – 3 m
● kdouloň – 4 m

Stromy a dřeviny do malých zahrad
Pouze do 2 – 3 metrů výšky vyrostou: Čilimník časný, jinan (zakrslé kultivary), dřištál (všechny druhy), kalmie, kalina (vonná, bodnanská, obecná, Burkwoodova), kdoulovec japonský, lýkovec (vonný, jedovatý), komule Davidova, krásnoplodka Bodinierova, mandloň trojlaločná, meruzalka krvavá, muchovník Lamarkův, sazaník květnatý, šácholan hvězdovitý, šeřík Meyerův,, štědřenec (roubovaný), tavolník (všechny druhy), vrba hrotolistá, zlatice.

Udělejte si guild
Můžete vyzkoušet i recept ekologických zahradníku a vytvořit takzvaný guild, což je společenství vzájemně si prospívajících rostlin. Složení může být různé, ale kromě ovocného druhu zde nikdy nechybí zástupci bobovitých jako fixátorů dusíku. Dalšími jsou léčivky, bylinky do kuchyně nebo medonosné trvalky.

Text: Dagmar Cvrčková, foto Marie Rubešová a Shutterstock