Pochutnání pod stříškou i pod širákem

Rubrika: Odpočinek na zahradě, Zahrada, Zahradní stavby

Výběr grilů nebo krbů – ať už skládaných z prefabrikovaných dílců nebo stavěných, je převeliký. Pár typů najdete v závěru článku. Nejdřív vám nabídneme originální přístřešky, kde je příjemné s nějakou laskominou posedět.

Domeček ze zbytků

Tuhle stavbičku vytvořil architekt Zdeněk Václavek pro příjemné posezení u jezírka, které vybudoval u chalupy. Navazuje na ni molo na skákání do vody. On i jeho dvě dcerky potvrzují, že obojí funguje perfektně.

Z čeho pan architekt stavěl? „Využil jsem vlastně různé zbytků trámů, kameny a cihly ze staré stodoly, kterou jsme kdysi rozebrali v sousední vesnici a postavili znovu u mě. Dřevěné výplně z polínek jsem dodělával až později, protože tam na kopci často pěkně profukovalo,“ vysvětluje.

Domek je půvabný právě díky kombinaci barevně různorodých kamenů, cihel a dřeva, svým dílem přispívá i blankyt okénka. Stěny zkrášluje z jedné strany růžička, z druhé se pne po konstrukci břečťan. A uvnitř je gril udělaný ze starého bojleru. Zapomněla jsem se tvůrce zeptat, na kolik to všechno přišlo, ale můžeme si asi odpovědět sami…

Modrozelený pavilon

Jistě vás zaujme i tento modrozelený pavilon, který vznikl z obyčejné, barevně fádní kůlny na dřevo. Chalupáři protáhli stříšku a také podlahu a vytvořili u kůlny kryté posezení s grilem. Podlahu pořádně zpevnili, protože bylo nutné překlenout s ní potok.
Šmrnc celé stavbě dodala na závěr kreativní majitelka, která má – pokud jde o barvy – při úpravách stavení i zahrady hlavní slovo. Jistě budete souhlasit, že zvolila zajímavou kombinaci lazur…

Stolování „pod deštníky“

Tenhle vzdušný altánek s venkovní kuchyní si na zahradě postavil architekt Jan Topinka. „Na štíty jsem použil 110 mm široká a 24 mm tlustá modřínová prkna, která není nutné ničím natírat. Umístil jsem na ně kolmo prkénka, která konstrukci spojují a dodávají jí také určitou estetiku. Štíty jsou zároveň konstrukční, jsou propojeny vaznými trámy a nesou sedlovou střechu,“ vysvětluje.

Mezi trámy je řídký rastr z prken, přes který jsou položeny polykarbonátové desky. Spod nimi jsou slunečníky, nastavené tak, aby stolovníky po celý den chránily před sluncem. Jsou přivázány ke trámu, který je na konstrukci upevněn ocelovými lanky, není tedy problém je na zimu sundat, umýt a složit. Deštníky doplňují kompozici, v níž vedle dřevěných povrchů zaujme hlavně jasně červená, dalšími zářivými barvami.
Altánu vévodí tři metry dlouhý dubový stůl. Usednout je možné na lavici, která je ve stejné výši s pantonkami, nebo i do kukaně, jejíž sedací část v případě potřeby doplní matrace. Kukaň zároveň chrání stolovníky před severozápadním větrem.
V kuchyni vás upoutá pult sestavený z korpusů vodovzdorné překližky. Skrývá bojler na teplou vodu a základní vybavení a potřeby na grilování. Přední strana pultu je opatřena fólií s tvrdou odolnou laminací, aby vydržela třeba i nějaké kopnutí. „Dekorace se ujala moje dcera s přítelem grafikem,“ připomíná pan architekt a upozorňuje i na veliký špalek vpravo před barem, který slouží jako servírovací a porcovací stolek. „Jde o část kmene jasanu, který jsem musel nechat pokácet. Spodek byl tak tvrdý, že nešel rozštípat, tak jsem ho zhobloval do roviny, vybrousil a vyplnil dentakrylem, protože byl ve středu vykotlaný.“
Kolem celé stavby jsou v dřevěném věnci kolejničky, do nichž se za chladnějšího počasí upevňují závěsy v antracitovém tónu. Dají se komplet zatáhnout a jednoduše svázat. „A na trámy se zavěsí topidla, aby se v altánu dalo pobývat i zjara a déle do podzimu,“ dodává Jan Topinka. Prý si tam s přáteli poseděli už v únoru.

Útulna pod horami

Před necelými třiceti lety koupili majitelé ve vesničce na úpatí Orlických hor pozemek se značně zchátralou usedlostí. Ze starých cihel si postavili novou chalupu a na místě části bývalého obytného stavení si z kamene nasbíraného v okolí udělali útulnu. Vzdušnou stavbu, v níž je útulno, kde je příjemné jen tak posedět, připravit na grilu něco chutného nebo si s přáteli zazpívat.

Vzdušná je tato stavbička zejména proto, že jedna celá stěna je bez pevné výplně, krytá pro případ nepohody jen plachtou, jakou se „obléká“ lešení při opravě staveb. Působí vzdušně i proto, že ve dvou dalších stěnách jsou veliká okna, jaká bývala v továrnách. „Při demolici jedné fabriky v okolí jsme je právě získali,“ říká majitel. „Samozřejmě jsme je pak museli opískovat, nastříkat a nově natřít. A tabulky nechat nově zasklít. Naše útulna s nízkým vaznicovým stropem má díky těm oknům úžasnou atmosféru a světlo.“

Chráněni před nepohodou

Rozlehlý dvůr statku na Litoměřicku byl vhodným místem pro vybudování altánu. Otevřený typ nepřicházel v úvahu vzhledem k podnebí s častými západními větry, a tak vyrostla v místě, kde byly zbytky starého hospodářského stavení, ze tří stran prosklená zimní zahrada. Vchází se do ní francouzskými dveřmi přes malou terásku, kde se dá posedět i přímo na sluníčku.

„Celý rám nad základem je dubový, ale ke stavbě jsme použili smrkové trámy patnáct krát patnáct centimetrů,“ říká architekt Jiří Vorel. „Výplně ve třech stěnách jsou z izolačních dvojskel a stěny, jež nejsou prosklené, byly vyzděny. Šikmé podkroví je zaizolováno a zaklopeno sádrokartonem.“
I když do skel pražilo sluníčko, dobře se v altánku dýchalo, protože v sedlové stříšce jsou dvě větrací střešní okna. A vpravo u zděné stěny jsou připravena krbová kamna, která možnost pobytu venku významně prodlužují. Prý se tady dokonce slaví Silvestr!