Zahrada s rybníčkem
Zahradě u chalupy v malé vsi na Sedlčansku vévodí rybníček. K jeho založení se majitele odhodlali, až když byla skoro hotová rekonstrukce obytné stavby i pěkné bílé stáje.
Rostlinám lemujícím rybníček vévodí párek vrbiček. Na navazující skalce září svou stříbrnou korunkou odrůda ‘Hakuro Nishiki’. foto Martin Mašín
Zahrada se proměňovala postupně už zároveň s chalupou, ale jako celek si ji majitelé nechali až na konec. Původně v ní bylo jen pár starých švestek a jabloň. Pokus o vysazení dalších ovocných stromů se nezdařil, všechny zahynuly. Nezbývalo než zvolit okrasné dřeviny. Jehličnany jsou v převaze, prostoru je pro ně dost. Chalupáři totiž přikoupili k pozemkům okolo stavení ještě velký kus navazující stráně.
Kamenité břehy zkrášlují ostrůvky žlutých bahenních irisů. foto Martin Mašín
Krásná „z nouze ctnost“
Výrazným prvkem v této zahradě jsou skupiny rododendronů v její horní části, skalkové pasáže podél plotů a pak rybníček a partie kolem něj. Přitom tahle vodní plocha prý vznikla jako z nouze ctnost.
Na cestách k rybníčku je dobře udržovaný trávník. foto Martin Mašín
Směrem k příjezdové cestě byla rokle, kterou protékala strouha od sousedů. Stahovala se do ní voda z jejich okapů a taky část pramenů ze svahu. Bylo nutné udělat drenáž a zahradník navrhl, že by nebylo špatné vybudovat v tom místě rybníček. Hodilo se to. Co bagr vyhrabal, šlo do rokle. Už po ní není ani památky.
V nejhlubší části rybníčku zapustily kořeny růžové voňavé lekníny. foto Martin Mašín
Chalupáři vyznačili pomocí kolíků a provázků pěkný nepravidelný tvar nádrže o rozměru asi 9 x 7 metrů a vyrovnali výšku břehů. Tvarování dna se ujal zahradník. Nezapomněl na prohlubeň vhodnou pro lekníny, na které se majitelé těšili, ani na pobřežní bažinu s hlubokou asi 10 cm pro bahenní rostliny. Pomohl i s rozmístěním kamenů a výsadbou.
Objektiv zachytil žabí námluvy… . foto Martin Mašín
Co rybníčku sluší
Zpočátku vévodily břehům vlastně kameny a kmínky rozrůstajících se vrbiček. Ale stačily dva tři roky a mezi keříky se rozrostly bohyšky a irisy, které jsou tady v převaze, a při zemi se začaly rozrůstat skalničky, které pokračují po kamenech skalky v mírném kopci dál.
Také vodní plocha rybníčku byla nejdřív šedivá, bez života. Ale hned na jaře dalšího roku přilétly vážky, vodu zpestřili červení karásci, kteří se dost rychle začali množit, a objevily se žáby.
Pasáže mezi irisy a kameny ozeleňují půdopokryvné rostliny. foto Martin Mašín
Fauna a flóra rybníčku si žije vlastním životem. Když zkrátka člověk něčím zkultivuje třeba i pusté místo, příroda tam za půl roku, za rok, dodá všechno potřebné. Lze tu vidět ještěrky, slepýše, v kamenech občas i zmiji. Je tady opravdu moc hezky. Čistý, zdravý vzduch a úžasné ticho. Majitelé prý spí, jako když je do vody hodí.
Ve skalce za jezírkem na sebe upozorňuje hadí smrk a tvarované túje, trochu připomínající razítka. foto Martin Mašín
Kosatec žlutý (Iris pseudacorus)
Jde o bahenní rostlinu hodící se na břehy větších jezírek. Vyrůstá z tlustého rozvětveného oddenku s kořeny, sahajícími do hloubky 10–20 cm, který i s balem umístíme do košíku pro vodní rostliny. Povrch zasypeme hrubým pískem nebo drobnými kamínky, aby se substrát nevyplavoval.
Velké žluté květy se objevují na začátku června. Mají sice jen krátkou životnost, ale rostlina jich vytváří velké množství. Tobolky se semeny, které se tvoří po odkvětu, je dobré odstranit, aby se rostliny nevysilovaly a plody nepadaly do vody. Kosatec žlutý má rád výslunná až mírně zastíněná místa s dostatkem živin. Vyhovují mu spíše kyselé půdy s pH okolo 3,6–4.
Irisy zkrášlily také klenuté okénko původní maštale. foto Martin Mašín
Lekníny (Nymphaea)
Šperkem zahradního jezírka jsou lekníny, které kvetou od června až do října. Nejvíce voní růžové, nejslaběji bílé. Aby lekníny bohatě kvetly, ponoříme nádoby (plastové koše s hustým děrováním) s oddenky do vody a postupně je přesouváme stále hlouběji. Povrch košů také zasypeme kamínky. Velikost listů je přímo úměrná hloubce vody. Poupě se vyvíjí pod vodou, postupně se zvětšuje, jeho stonek se prodlužuje, až dosáhne na hladinu. Každých 3-5 let rostlinám vyměníme substrát. Ponecháme středně silný kvetoucí oddenek a od něj v průběhu jara oddělíme mladé, které vsadíme do vlastních nádob.
V horní části pozemku rozkvétají pod stromy rododendrony. foto Martin Mašín
Text: Marie Rubešová, foto: Martin Mašín
Zahrada s rybníčkem
