Původní druhy keřů

Rubrika: Péče o zahradu, rss-feed, Zahrada

Výsadba původních keřů má samé plusy pro nás i místní přírodu. Najdeme mezi nimi druhy zdobné tvarem, květy či plody. Mnohé jsou jedlé a velmi chutné, s vysokým obsahem vitamínů.

Na zahradě se tak může sejít zelená společnost, která bude pro potěchu oka i k užitku. Z keřů vytvořené živé ploty jsou náhradou za mizející meze a remízky. Úkryt a potravu v nich nalezne ptactvo, ježci a další užiteční živočichové. Ocení je rovněž opylovači a motýli.

Bez černý

Přezdívá se mu domácí lékárna. Květy, tzv. kosmatice, se smaží jako řízky či se z nich vyrábí sirup, ze sušených se připravuje čaj, tmavé plody slouží k výrobě šťáv, likéru a vína. Odvar z větviček lze použít jako uvolňující přísadu do koupele nebo k přípravě pleťového tonika. Ze zahrady bez údajně vyhání krtky a hlodavce, nelibě vonící listy je možné za tímto účelem vkládat do jejich děr či z nich připravit postřik proti škůdcům. Keř má rád slunná stanoviště a půdu bohatou na dusík.

Líska obecná. Foto: Shutterstock

Líska obecná

Ekologicky velmi cenný druh, na nějž je navázáno velké množství živočichů. Plody jsou známé lískové oříšky, keře však mají menší výnosy než stromové odrůdy. Líska potřebuje pro opylení další keř, proto nepostačí pouze jeden. Nejvíce se jí daří na západních a jihozápadních stanovištích v propustné hlinité půdě s dostatkem vláhy.

Trnka obecná. Foto: Shutterstock

Trnka obecná

Jak název napovídá, jedná se o trnitý keř, má nižší vzrůst a hojnost bílých květů, které jsou pastvou pro hmyz. Je také živnou dřevinou otakárka ovocného. Tmavě modré kulaté plody, trnky, se využívají pro přípravu marmelády, vína a likéru. Trnka má i léčivé účinky v oblasti zažívání, dýchacích cest a kožních problémů. Nejlépe roste na propustných půdách a slunném místě.

Jalovec obecný

Původní druh stálezeleného jehličnanu s výškou od 2 do 4 metrů a velmi hustou korunou bývá častým hnízdištěm ptáků. Modré aromatické plody, jalovčinky, se používají jako koření a při výrobě pálenky. Keř je světlomilný, potřebuje vlhčí humózní kyselou půdu.

Dřín obecný. Foto: Shutterstock

Dřín obecný neboli jarní

Nejtvrdší dřevina rostoucí v Evropě má širokou korunu a dorůstá do sedmimetrové výšky. Žlutě zbarvené květy se rozvíjejí před olistěním brzy z jara a jako jedny z prvních poskytují pastvu včelám. Velmi chutné plody, dřínky, se konzumují až po plném vyzrání, kdy ztrácejí trpkost. Připravují se z nich šťávy, pálenky a marmelády. Pro dobrý růst potřebuje keř suché slunné místo. Snáší silný sestřih, proto je vhodný na tvarované živé ploty.

Dřišťál obecný

Dnes vzácný trnitý keř s výškou 1,5 až 3 metry, se žlutými hrozny květů a červenými aromatickými kyselými plody. Dřišťálky se dříve používaly místo citronů, přidávají se do marmelád. Keři vyhovuje suché stanoviště.

Klokoč zpeřený

Dekorativní pětimetrový keř se silně vonnými zvonkovitými bílými květy uspořádanými v dlouze stopkatých latách. Plodem jsou nafouklé vejčité tobolky s hnědými semeny chuťově připomínajícími pistácie, které se používaly k výrobě růženců. Klokoč roste v každé půdě, ale upřednostní vlhkou humózní vápenatou. Na plném slunci zpomaluje růst.

Hloh jednosemenný. Foto: Shutterstock

Hloh jednosemenný

Rozkladitý trnitý keř s léčivými účinky je zdobný bohatým květenstvím a červenými plody. Ty mají vysoký obsah vitamínu C, hodí se pro výrobu džemů a bylinkových čajů. Společně s trnkou je živnou rostlinou otakárka ovocného. Preferuje vápnitou jílovitou půdu.

Jeřáb ptačí. Foto: Shutterstock

Jeřáb ptačí

Velmi odolný impozantní keř s vejčitou korunou dorůstající až 15metrové výšky pochází z horských oblastí. Své příjmení si vysloužil pro velkou oblibu červených plodů mezi ptáky. Konzumuje je 63 druhů. Spolu se stejně zbarveným listím dělají plody na podzim jeřáb nepřehlédnutelným.

Řešetlák počistivý

Málo známý mírně trnitý opadavý druh s ozdobnými černými plody je společně s krušinou olšovou jedinou živnou rostlinou žluťáska řešetlákového. Slabý růst ho předurčuje pro menší zahrady, dále pro přírodní živé ploty. Miluje výsluní, ale snese polostín. Půda mu vyhovuje propustná a zásaditá.

Ptačí zob obecný

Široce rostoucí až poléhavý opadavý keř je ideální pro stříhané živé ploty, neboť výborně zahušťuje. Bílé intenzivně vonící květy lákají motýly, pro lišaje šeříkového je živnou dřevinou. Černé plody dozrávající až na konci zimy patří k posledním zdrojům ptačí potravy před jarem. Keř prosperuje na slunném místě v běžné nepřemokřené půdě.

Krušina olšová

Menší keř s úzkými na podzim žlutě zbarvenými listy. Kvete a plodí zároveň. Snáší řez, je vhodný jako solitér i do nádob. Potřebuje slunce či polostín a mírně kyselou vlhkou a dobře propustnou humózní půdu.

Zimolez obecný. Foto: Shutterstock

Zimolez obecný

Rozložitý, až třímetrový keř s bílými trubkovitými květy uspořádanými po dvou v paždí listů. Plodem jsou drobné červené bobule. Vyžaduje slunná až polostinná stanoviště a nevysychavou půdu.

Tavolník vrbolistý. Foto: Shutterstock

Tavolník vrbolistý

Vzpřímený keř předurčený pro zahrady s dlouhou dobou kvetení. Sladce vonícími růžovými květy ve tvaru pyramidálních kuželů bývá přímo obsypán. Navázaný je na něj bělopásek tavolníkový. Pro bohaté nasazení na květ potřebuje sluneční osvit a sestřih dvakrát ročně. Vyhovuje mu lehká propustná mírně kyselá půda.

Kalina obecná

Pro květy podobné hortenziím a zářivě červené plody bývala typickým venkovským okrasným keřem. Její listy se před opadem barví do oranžové až červené barvy. Dává přednost vlhčí humózní půdě a přistíněnému stanovišti.

Kalina tušalaj

Odolný rychle rostoucí keř. Daří se mu na slunci či v polostínu, v běžné vápnité půdě. Toleruje i vysychavé stanoviště. Uplatní se ve skupinách nebo smíšených, volně rostoucích živých plotech.

Růže převislá neboli alpská

Řídce ostnatá převážně horská růže má dvě zvláštnosti. První jsou převislé šípky lahvovitého tvaru, druhým nároky na stanoviště, které oproti ostatním růžím upřednostňuje chladné a vlhké.

Tis červený. Foto: Shutterstock

Tis červený

Za jeho atraktivním vzhledem stojí tmavě zelené jehličí posázené červenými korálky plodů, tzv. míšků. Až na jejich dužinu je celá dřevina prudce jedovatá. Nevadí jí stín, dobře se uplatní i v živých plotech, neboť i po hlubokém řezu dobře regeneruje. Bez úprav může dosáhnout okolo 10 metrů výšky a 8 šířky. Dokáže se přizpůsobit jakýmkoliv půdním podmínkám, ale upřednostní humózní středně vlhkou půdu.

Lýkovec jedovatý. Foto: Shutterstock

Lýkovec jedovatý

Je druhou nejčastěji vysazovanou jedovatou dřevinou. Krása nízkého keříku spočívá v silně vonících květech, které se brzy z jara stávají první potravou pro opylovače. Nesnáší přesazování, proto mu vybereme hned na počátku vhodné stanoviště na slunci.

Brslen evropský. Foto: Shutterstock

Brslen evropský

Posledním z jedovatého tria je středně vysoký keř s čtyřhrannými korkovitými pruty, který se stává nepřehlédnutelným s nástupem podzimu. Nejprve jej ozdobí exoticky působící růžovofialové tobolky, z nich visí semena obalená oranžovou dužninou. Pro jejich tvar se jim přezdívá „biskupské čepičky“. Později se k nim přidají červeně zbarvené listy. Brslen se hodí do skupinové výsadby a na zpevňování svahů. Potřebuje vlhčí jílovitou, ale propustnou, spíše vápenatou půdu.

Česká příroda je na původní keře skutečně bohatá a výběr je natolik široký, že i kdybychom takto pojali celou zahradu, rozhodně nebude působit fádně a obyčejně.

Výhody původních keřů

Foto: Shutterstock
Přirozeně se včlení do okolní krajiny.
Nevytlačují ostatní původní druhy.
Jsou nenáročné na pěstování, plně mrazuvzdorné, většině vyhovuje běžná zahradní zemina, jsou odolné vůči škůdcům, nepotřebují ochranné postřiky.
Některé mají jedlé plody či léčivé účinky.
Představují nenahraditelný zdroj potravy pro hmyz a divoká zvířata, pro ptáky jsou v průměru šestkrát hodnotnější než nepůvodní druhy. Pro larvy motýlů jsou často jedinými živnými rostlinami.
Sazenice jsou levnější, semena můžeme získat v přírodě zcela zdarma.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock