Drůbež na zahradě: jak na to
„Dělá mi dobře, když se můžu koukat na život kolem sebe,“ vysvětluje majitel přírodně pojaté zahrady, na níž se našlo místo i pro malý chov slepic, holubů, perliček a husí.
Podle mínění majitelů zahrad s malou „drůbežárnou“ je chov slepic velmi zajímavý. Přirozeně pojatá zahrada s ochrannými plůtky kolem některých výsadeb jejich chov snese.
Vždyť slepice mohou sběrem semen plevelů a vyzobáváním jejich klíčních rostlinek nahradit herbicidy, navíc sezobou spoustu housenek a brouků. To se ví, výsevy na záhonech musíme před nimi chránit a mnohé okrasné rostliny jakbysmet, ale kde je dobrá vůle, tam jde všechno.
Chlupaté a jiné slepice
Okrasné plemeno kura domácího hedvábnička vypadá vpravdě kuriózně. Peří připomíná spíše srst, hřebínek má jenom symbolický a na nohách po pěti prstech. Slepice kočinky jsou pro změnu pěkně baculaté a skvěle se starají o kuřata. Milovníci kuriozit ocení chocholaté holanďanky nebo holokrčky. Většina plemen navíc existuje v normální i zakrslé velikosti, takže výběr je vskutku bohatý.
Opeřené IQ
Tvrdit o slepicích, že jsou hloupé, je v očích jejich zkušených chovatelů faux pas. Mají bohatý slovník zvuků i postojů a inteligenci srovnatelnou třeba s kočkou.
Proto vaše hejno snadno pochopí, kam se na zahradě smí a kam ne. A pochopí i kdy a jak se tajně dostat na zakázané místo, aby jim to prošlo. Podceňovat slepičí inteligenci a touhu po dosažení cíle, to se nevyplácí.
Křehké příměří
Slepice mají své potřeby, které jim prostě musíme splnit. Dostatek rozmanité potravy, možnost hrabání, úkryt před nepohodou a místo k popelení. Jak na to?
Ideálem je částečně zastřešená voliéra s kurníkem a krmicím místem, kde bude hejno trávit většinu času.
Z voliéry pak můžeme slepice vypouštět tehdy, když máme možnost alespoň občas mrknout očkem, jestli nepáchají nějaké nepravosti.
Výsadby, které chceme před slepicemi uchránit, musíme obehnat plůtkem. Podstatné ale je, aby za ohrazením nebylo něco nepředstavitelně lákavého, například jediné místo s kyprou zeminou na celé zahradě, jediné výsluní nebo neodolatelné bobulky.
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller