Chalupa rodině na míru

Sihelníkovi si přáli chalupu, v níž nic nechybí ani nepřebývá, proto ji Zdeněk sám vyprojektoval. Vyplatilo se, nebylo třeba žádných dodatečných úprav, novostavba navíc působí, jako by tu stála odjakživa.

Na papíře se chalupa, která dostala jméno Julia na počest právě narozené dcery, zrodila před jedenácti lety. Radka a Zdeněk Sihelníkovi tehdy koupili u osady Staré Hutě pozemek, na němž si chtěli vybudovat vlastní zázemí poblíž chaty rodičů, kam pravidelně jezdili. Na samotnou realizaci nakonec došlo až předloni.

Konstrukce je inspirována roubenkami. Foto: Vladimír Hájek

Klidová zóna

Kromě blízkosti rodiny má chalupa další bonusy v podobě sportovního vyžití. V létě jsou to cyklovýlety po okolí, ale i do sousedního Rakouska, které leží za Vysokou horou, na niž se dívají z oken. V zimě se nabízí lyžování, kolem chalupy vede běžecká trasa, která kopíruje „dráty“ bývalého pohraničního pásma. „Mně se líbilo, že je místo stranou od lidí, Novohradské hory nejsou ještě tak turisticky oblíbené jako Šumava. Večer je tu absolutní tma, takže jsou parádně vidět hvězdy,“ pochvaluje si Zdeněk. Radka ho doplňuje: „Někdo si řekne, že je chalupa blízko silnice, ale není tady skoro žádný provoz, o víkendu projede pár turistů a v zimě, když napadne metr sněhu, je to i tak moc daleko při prohazování, aby sem mohlo zajet auto.“O víkendech, kdy chalupu nevyužívají, se ji rozhodli pronajímat. Vybírají si ale hosty tak, aby nerušili okolí, na žádné bujaré rozlučky se svobodou nebo narozeninové oslavy ji neposkytují.

Kuchyňská linka a stůl byly vyrobeny na zakázku. Foto: Vladimír Hájek

Užitná plocha 135 m2 rozdělená mezi předsíň, obývací pokoj s kuchyňským a jídelním koutem a čtyři ložnice v podkroví, poskytuje dostatek prostoru pro společné aktivity i soukromí členů rodiny či jejich hostů. K pohodlnému chodu rekreační domácnosti přispívají dvě koupelny a dvě WC, technická místnost, sklad dřeva a samostatně přístupná garáž sloužící k uložení zahradnického a sportovního náčiní.

Nově na starém

„Z domu, který tu kdysi stával, bylo v době, kdy jsme pozemek koupili, jen zbořeniště zarostlé houštím. Podstatné ale bylo, že se stále jednalo o stavební pozemek,“ začíná Zdeněk vyprávění. Získat ho zde vzhledem k přísným pravidlům výstavby v chráněné krajinné oblasti Přírodního parku Novohradské hory totiž nebylo úplně snadné. „K pozemku patří kus lesa, v němž jsme ke svému překvapení objevili vojenský bunkr a nyní jednáme s armádou, kdo je jeho vlastníkem,“ seznamuje nás Zdeněk s nečekaným objevem.

Minimalistický vzhled koupelny oživuje modrá barva na okně i obkladu. Foto: Vladimír Hájek

Jako stavební inženýr má mnohaleté praktické zkušenosti z projekční činnosti a výstavby, snadno si tak odvodil optimální rozměry chalupy, nejen co se týče potřeb rodiny, ale i náročnosti výstavby. „V územním generelu Horní Stropnice je přesně dané, kde může dům stát a jaký má mít vzhled, to znamená sklon střechy, barva střešní krytiny, ale díky tomu, že jej dobře znám, věděl jsem přesně, co si můžeme a nemůžeme dovolit,“ nastiňuje Zdeněk požadavky stavebního úřadu. „Sami jsme velice přemýšleli o tom, jak sem stavbu zasadit citlivě.“ Radka se přidává: „Hodně cyklistů, co tudy projíždějí, se nás ptá, jestli je to zrekonstruovaná chalupa, stejně jako rybník, což bereme jako důkaz, že se nám to povedlo.“

Výstavbu realizovali s pomocí subdodávek s partami, které má Zdeněk ověřené z realizovaných staveb, nebo s místními řemeslníky. Vleklým problémem se ukázalo připojení na elektrickou síť. Vyřešení trvalo dlouhých 10 let, protože se nedařilo domluvit na vedení přes okolní pozemky. Nakonec sem elektřinu přivedli podél silnice až z obce. „Stavěli jsme jen s elektrocentrálou a teprve, až když byla chalupa hotová, tak nás připojili k síti. Bylo to dobrodružné.“

Z předsíně je vstup do skladu dřeva, z něhož se obsluhuje krb. Foto: Vladimír Hájek

Chvála jednoduchosti

Jako vyznavači minimalismu kladli majitelé důraz na jednoduchost a funkčnost jak stavby, tak vybavení. Chalupa má klasický tvar se sedlovou střechou, jako krytinu tradiční pálenou tašku, konkrétně Tondach Figaro, jejíž původní červeň se ukrývá pod šedým nátěrem, který s čistými liniemi stavby lépe koresponduje.

Železobetonové schodiště dostalo obklad v dezénu dřeva. Foto: Vladimír Hájek

„Protože jsem tenkrát hodně kreslil roubenky, má i naše chalupa podobnou konstrukci, tzn. přesah střechy, pozednici a nadezdívku,“ seznamuje nás Zdeněk s konstrukčním řešením a pokračuje: „Strop je dřevěný trámový se záklopem, s izolací minerální vatou Steprock HD, kterou svrchu zakrývají OSD desky a na nich leží prkenná podlaha. Na trámy, ale i další dřevěné prvky jsme použili dřevo vytěžené přímo na pozemku, takže se zase zapracovalo zpět.“

K originálnímu designu stolku z ovocných dřevin přispěl dřevokazný hmyz. Foto: Vladimír Hájek

Přízemní část je kompletně zděná, stěny mají vápennou štukovou omítku, v podkroví jsou pro odlehčení konstrukce příčky ze sádrokartonu, ale s finálním vzhledem omítaného zdiva.

Decentní barevnost bílé omítky, šedé krytiny a přírodního dřeva zajímavě oživují plastová okna v barevném provedení řecká modrá. Inspirací k výběru byla skutečnost, že ač není pouhým okem vidět, všude kolem chalupy je voda. Právě z důvodu její vysoké spodní hladiny, ale i té, která se při dešti nebo po tání sněhu valí z louky nad chalupou, museli zvýšit základy. „Pro vstupní dveře a vrata do garáže už jsme volili dub v přírodním tónu, aby chalupa nevypadala jak šmoulí domeček, ono se s barvami musí opatrně, aby to bylo vkusné, vysvětluje Radka.“

Ložnice jsou vybaveny nábytkem z IKEA. Foto: Vladimír Hájek

Se zelení za okny souzní květinové závěsy. Foto: Vladimír Hájek

Promyšlené a úsporné kombinace

Interiérové dveře jsou z Bauhausu. Truhláři, kteří vyráběli na zakázku vstupní dveře, byli natolik slušní, že jim poradili, aby koupili hotové, protože od nich by jedny stály kolem dvaceti tisíc. Takto je pořídili za pět včetně obložkové zárubně.

Všechno dřevo od krovů po nábytek dostalo jednotný nátěr tenkovrstvou lazurou Xyladekor v odstínu zlatý dub. Dalším sjednocujícím prvkem je keramická dlažba s dřevěným dekorem. Obloženo je jí i železobetonové schodiště. „Co se týče barevného ladění či vybavení, s manželem se vždy shodneme, ukážu mu návrhy a on řekne jen dobrý, blbý, ale většinou řekne dobrý. Manžel zase řeší technické záležitosti a já mu je schválím.“ přibližuje dělbu práce Radka.

Veškerý nábytek v přízemí je vyroben na zakázku. Jídelní stůl, konferenční a televizní stolek z třešňového dřeva získaly osobitý dekor. Zhruba před dvaceti lety Zdeněk pokácel na jiném pozemku ovocné stromy a nechal je vysychat. Jak se ukázalo, mezitím na nich pracoval brouk. „Myslel jsem si, teď jsou k ničemu, můžu je akorát prohnat komínem, ale truhlář řekl, ať je přivezu, že mi z nich udělá efektní kuchyň i stoly. Dřevo se jen muselo dát na tři týdny do sušičky, aby se brouků zbavilo. Zvláštní struktura vyzněla díky kombinaci hladkého nenapadeného dřeva a jednoduchému tvaru nábytku. Nízké stolky dostaly ručně kované nohy korespondující s černou barvou krbu.“

K jídelnímu stolu dobře pasují opravené thonetky. Foto: Vladimír Hájek

Hledání vhodných židlí k jídelnímu stolu ukončil Radčin náhodný pohled na staré thonetky, které sloužily provizorně během výstavby jejich rodinného domu v Budějovicích a pak chalupy. „Když tu tak stály, říkala jsem si, proč my budeme kupovat židle, vždyť tyhle se sem výborně hodí. Stačilo nahradit poškozený výplet dřevěnými sedáky.“

Zelený strážce

Radka se Zdeňkem se shodují i v tom, že nechtějí plot: „Se všemi tady dobře vycházíme, nikdy se nám nic neztratilo, ani ozdobné květináče před vchodem. Chalupu hlídá zabezpečovací systém, a na lavičku ať si klidně kdokoliv sedne, když neudělá nepořádek.“ V rozhodnutí je trochu viklá nečekaný nezvaný host – vydra, jež chodí na pstruhy nasazené v rybníčku, ale pokud nebude příliš nenasytná, oplocení řešit nebudou.

Rybníček přidal chalupě na atraktivitě. Foto: Vladimír Hájek

Část pozemku okolo chalupy pomalu kultivují. Největším počinem je zmíněný koupací a zároveň chovný rybníček s písečnou pláží. Na ni navazuje venkovní sezení, jemuž velkorysý stín poskytuje koruna lípy, která tu bdí jako impozantní strážce nad domem. Spolu s ní tu chtějí ponechat také letitou jabloň pamatující jistě původní majitele.

Lípa poskytuje venkovnímu sezení přirozený stín. Foto: Vladimír Hájek

Ke zpevnění ploch posloužila žulová dlažba. Foto: Vladimír Hájek

Za domem Radka buduje od podzimu skalku, aby bylo okolí domu barevnější. Využila na ni velké kameny nalezené v suti při kopání základů. Placáky zase našly využití při výstavbě cestičky. Na chodníčky podél domu, parkovací stání a místo pro venkovní sezení použili odolné žulové dlažební kostky. Ty tvoří i výplň gabionů, z nichž je vystavěna opěrná zídka. Tím rozsah zvelebování končí. „Je tu divoká příroda, takže stačí skalka a tráva, kterou poseču za dvacet minut, a už můžu jít na houby nebo na ryby,“ shrnuje závěrem výčet zahrádkářských aktivit Zdeněk.

TEXT: Zuzana Ottová
FOTO: Vladimír Hájek

Chalupa rodině na míru