Zateplovat lze i zevnitř
Někdy je lepší, rychlejší a levnější zateplit stavbu zevnitř. Způsob montáže izolačních desek či rohoží se přitom neliší od zateplování zvenčí. Je hlavně nutné správně instalovat parozábranu, aby nepronikala do izolace vlhkost z interiéru.
Zateplování zevnitř má své výhody, například možnost výrazného snížení nákladů, urychlení zateplovacích prací či omezení tepelných mostů. Někteří odborníci tvrdí, že když zateplíte novostavbu domu zevnitř, vkládáte okna a dveře rovnou do tepelného izolantu a zbavíte se tak ještě účinněji tepelných mostů. Vnitřní líc okna je totiž v jedné rovině s vnitřním povrchem stěn. Izolace zevnitř řeší i problém studené stěny, na které může kondenzovat vlhkost.
O míře výhod, nevýhod či případných rizik se vede mezi stavaři dlouholetá debata a častým závěrem bývá doporučení zateplovat především starší stavby spíše zvenčí, protože to bývá jednodušší a účinnější.
______________________________________________________________________
Další články Speciálu Vnější a vnitřní izolace:
Kompletní zateplení se vyplatí
Foukaná izolace
Postup zateplení minerální vlnou
Izolace půdy, podkroví a střechy
Dřevité izolace
S polystyrenem pozor na chyby
Zateplovací systémy
Jak izolovat dřevostavbu
Proti hluku kroků
Zateplení pěnou
________________________________________________________________________
K zateplení zevnitř se obvykle přistupuje v případě, že chcete např. z důvodu památkové ochrany zachovat původní fasádu, nebo máte společnou zeď se sousedem či na hranici pozemku, nebo je zeď pod úrovní terénu a je zvenčí nedostupná.
Kondenzace vlhkosti
Pro optimální vnitřní pohodu je nejvhodnější masivní zateplení obvodových stěn. Omezuje se tak kondenzace, která se vytlačuje směrem z konstrukce a zároveň je kondenzátu méně. Platí to zvláště při plánech na montáž izolace ve starých chalupách, u nichž venkovní izolace často vůbec nepřicházejí v úvahu.
Existuje však velké riziko snížení životnosti dřevěných trámů zkondenzovanou vlhkostí a zároveň tepelné mosty v místech napojení vnitřních stěn a stropů mají vyšší pravděpodobnost poruch.
Alternativou k tradičním izolantům v podobě ohebných desek z různých materiálů (minerální vata, polystyren, dřevovlákno, konopí) mohou být někdy i tepelně izolační vnitřní omítky, které se velmi dobře snášejí třeba i s roubenkami. Některé z nich mají tepelnou vodivost blízkou dřevu, tedy dvojnásobnou proti polystyrenu nebo vláknitým materiálům, a dají se nanášet do tloušťky až 6 cm (ve dvou vrstvách). S nimi stěna tolik neprochládá a její povrch je teplejší, příjemný na dotek. Tyto omítky mají zároveň schopnost nabrat do sebe i trochu vlhkosti – a zase ji odpařováním vypustit. To je stejně podstatné jako jejich tepelně izolační vlastnost.
Izolace na vnitřním povrchu stěn má i tu výhodu, že když se zatopí, místnost se rychle vyhřeje. Ale pak také rychleji vychladne. Je však nutné počítat s tím, že když zateplíte vnitřní plochy venkovních stěn, vznikají v místech jejich kontaktů se stropy a příčkami neodstranitelné tepelné mosty. Řešením je instalace izolačních límců. Jde o zhruba 30 – 50 cm široké pásy izolačního materiálů (o poloviční tloušťce), které umístíme návazně na příčky, na strop i do podlahy. Pokud to neuděláme, bude naopak v místech těchto kontaktů docházet k vysokým únikům tepla a povrch přilehlých konstrukcí se podchladí.
Je rovněž velmi užitečné izolovat stěny oddělující světnici od síně, vždy z chladné strany, tedy ze síně. Díky tomu se sníží spotřeba tepla, povrch této stěny je příjemný a lze ji využít v plné šíři.
Doporučený postup
Zateplení zevnitř nejčastěji spočívá v montáži tepelné izolace na stěny, včetně doizolování ostění oken a zatažení izolace až pod okenní rám. Při tomto způsobu zateplení se vyplatí izolace o síle 4 až 10 cm. Kvůli vlivu tepelných mostů, které způsobují stropy, příčky a stropní trámy nemá silnější izolace efekt.
Už zmíněný problém, který může při použití vnitřního zateplení vzniknout, je hromadění vlhkosti pod tepelnou izolací. Ta závisí na množství srážek v místě stavby a propustnosti tepelné izolace. Tady je rozhodující volba materiálu pro zateplení. Problematické jsou například materiály, které jsou difuzně otevřené a neumí vlhkost převést k vnitřnímu povrchu a odvětrat. Takovým materiálem je minerální vlna, kterou bez parozábrany nepoužívejte.
Důležité je, aby nekondenzovala vlhkost v rozích místností, proto je třeba vytvořit návaznost mezi tepelnou izolací obvodových a vnitřních konstrukcí, například zaizolováním podlahy v přízemí, které se napojí na izolaci stěny. A vždy udělat uvedené izolační límce.
Kritické místo je v napojení oken na tepelnou izolaci, kde musí vnitřní izolace zaběhnout až pod rám okna. Jinak bude v rohu u rámu okna teplota nižší než teplota rosného bodu a roh bude plesnivět.
Jednotlivé části domu
Zásady platí obecně, tedy pro novou výstavbu i dodatečné zateplení starších domů. A platí i princip, že zateplujeme-li vnitřní konstrukce, dáváme tepelnou izolaci vždy z chladné strany. Chceme-li tedy například zateplit místnosti, sousedící se spíží, která má větrací okénko ven a v zimě prochládá, musíme přidat izolaci na chladné straně, to znamená ve spíži. Koupelna sousedí většinou s chladnější předsíní, má však nárazově vyšší teplotu a také vyšší vlhkost. Zateplujeme ji tedy z vnější strany čili z předsíně a zádveří. Do zádveří se umísťují také izolace obytného prostoru. Sousedí-li obytný prostor s garážemi, které se ve starých chalupách často dělají z bývalých chlévů, vrstvíme izolace na stěnu garáže. Její strop vůči neobývanému podkroví zateplovat nemusíme, ale pokud je obývané, opět izolujeme z chladnější strany garáže, tedy v podhledu.
Ve starším stavení musíme respektovat tradiční konstrukce. Bývá problém s prostorem, zejména se světlou výškou. Nejhezčí a nejjednodušší varianta u stropů je zateplení shora, z podkroví. Pokud tam jsou ploché cihly (půdovky, topinky), kladené do hlíny nebo do jílu, nebudeme je v žádném případě vyhazovat. Cihly, které plní zejména funkci akumulační, sejmeme a vložíme pod ně polystyren nebo vrstvu tuhých minerálně-vláknitých desek. Může být poměrně tenká, tedy do 10 cm. Záleží na materiálové skladbě konstrukce – mohlo by dojít k změně vlhkostních poměrů a následně k vnitřní kondenzaci. Správně kombinované vrstvy mohou vlhkost zcela vytlačit, v izolaci nevhodně vrstvené se naopak může držet. Platí pravidlo, že by difuzní odpor konstrukce měl klesat směrem ven, do chladna. Difuzní vlastnosti materiálů bývají vnímány méně než ty izolační, takže je nutné nechat si optimální kombinaci spočítat specialistou na zateplení.
Roubené stěny
Chceme-li zateplit srubovou stavbu, zvažme v první řadě vlastnosti dosavadní konstrukce. Staré roubenky měly vynikající izolační vlastnosti již samy o sobě. Rozhodneme-li se tedy pro ještě důkladnější ochranu před chladem, budeme se asi snažit zachovat vnější vzhled domu. Izolační hmota, kterou proto budeme přidávat zevnitř, by měla mít vlastnosti velmi podobné dřevu. Půjde vlastně o rozšíření původní vrstvy. Nový materiál by měl mít raději lepší akumulaci a vyšší difuzní odpor než dřevo. Mohlo by například být přizděné lehčené keramické zdivo nebo sádrovláknité desky. Zevnitř by měla být stěna uzavřena vrstvou, která málo dýchá (a když už dýchá, tak dovnitř), to znamená štukovou směsí blízkou vápenocementové omítce. Na tato zdiva se vyrábějí speciální omítkové směsi. Dále je třeba velice pečlivě vážit, zda mezi nové zdivo a roubení dát ještě nějakou izolaci. Vkládání tepelných izolací k vnitřnímu povrchu nedoporučujeme. Snahou o vylepšení můžeme zejména v místech, kde navazuje strop, vytvořit kondenzační zónu.
Akustická izolace
Při izolaci stropu zkontrolujeme na půdě po sejmutí nášlapné vrstvy dřevěné prvky nosné části konstrukce a ošetříme je vhodným prostředkem proti hmyzu a plísním. Je-li třeba, poškozené části vyměníme. Rovněž všechno nové dřevo je třeba proti hmyzu pečlivě ošetřit. Výhodné je jako první použít speciální izolaci, která akusticky chrání přízemí, a navíc je stlačitelná. Odstíní další vrstvy, takže se do spodní konstrukce nepřenáší ani chvění. Izolace musí být souvislá: při stěnách ji vytáhneme až do výšky celé příští podlahy. Pokud jsou stropy dřevěné, dává se pružná vrstva rovněž na záklop a na ni desky tuhého tepelného izolantu (například polystyren nebo tuhé minerální vláknité desky).
Potřebujeme-li strop odlehčit, pak položíme na tepelnou izolaci dřevovláknité nebo dřevoštěpkové desky. Chceme-li na dostatečně únosný strop beton, je třeba dát na pružnou izolaci separační vrstvu (například silnější balicí voskovaný papír, anebo asfaltovou lepenku), která zabrání jejímu prolití cementovým mlékem. Jinak by izolace ztratila pružnost, a tedy i smysl. Stejně chráníme také tepelnou izolaci. Vždy se vyplatí konzultovat s odborníkem konkrétní záměry a stávající stavbu, kterou uvedenými způsoby hodláte zateplit.