Stračka, květina se zvířecím jménem
Vzpřímena důstojně shlíží z dvoumetrové výšky hroznovitého květenství svýma nejčastěji modrýma očima na okolní rostliny jako královna na své poddané. Zatímco lidový název odkazuje na podobnost květu s ptačí nožkou, botanici sáhli po vzletnějším příměru s ladným tělem delfína.
Foto: Shutterstock
Rod stračka (Delphinium) se řadí do rozsáhlé čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) s oblastí původu na severní polokouli. Jméno získala stračka díky „ostruze“ na květech i poupatech, ale nebyla jediná. Stračí noha se ve středověku začalo říkat více rostlinám s takto tvarovanými květy. Klasická trvalka venkovských zahrádek našich prababiček, viktoriánských zahrad, ale také zámeckých parků by mohla nést označení „květina všech sociální vrstev“, neboť na rozdíl od pivoněk nebo hortenzií neupadla u vrchnosti v nemilost, když se rozšířila mezi chudé obyvatelstvo.
V létě z celkem nenápadného trsu dlouze řapíkatých dlanitodílných listů vyrazí vzhůru lodyha, na níž se objeví nebesky modré, jindy fialové, růžové či méně často bílé květy uspořádané v latě dlouhé několik desítek centimetrů. U šlechtěných odrůd je skutečně majestátní, u některých je navíc docíleno zajímavého efektu v podobě výrazného černého nebo bílého středu květu, jenž vytváří dojem, že tu právě usedla včela nebo čmelák.
Vyšlechtěné kultivary mívají fantastické zbarvení. Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Která je která
Foto: Shutterstock
Náš domácí a dnes již silně ohrožený druh, dvoumetrový dlouhán Delphinium elatum, česky stračka vyvýšená, s modrými až modrofialovými květy má podíl na zrodu většiny dnes pěstovaných zahradních kultivarů s plochými jednoduchými, poloplnými či plnými květy.
Svým dílem přispěl také východoasijský druh stračka velkokvětá (Delphinium grandiflorum). Vyznačuje se rozvětvenějším květenstvím, a co získala na velikosti květu, to jí bylo ubráno na výšce, která je nejvýše 1 metr. Pro většinu anglických odrůd, které z ní byly vypěstovány, není u nás příznivé podnebí, špatně rostou a vymrzají. Mnohem lépe si vedou hybridy ze skupiny Belladonna. Mají miskovitý tvar květů a jsou vhodné jak k výsadbě na záhony, tak k rychlení, hodí se také k řezu. Dnes se dostávají na trh ještě podstatně nižší odrůdy se vzrůstem maximálně 50 cm a silně větvenými stonky, které jsou určeny zejména pro pěstování v nádobách.
Foto: Shutterstock
Při porovnání s plotem je dobře patrná výška květenství. Foto: Shutterstock
O oranžovou a červenou rozšířily barevnou paletu odrůdy vyšlechtěné z původního severoamerického druhu Delphinium nudicaule, který je nižšího vzrůstu. Na rozdíl od naší původní stračky potřebují na zimu kryt, přesto však často vymrzají. Současně jsou velmi citlivé na přemokření, na což je třeba dávat pozor především v zimních měsících. Vysazujeme je do lehčích půd.
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Pěstitelské nároky
Stračkám vybíráme slunečné a vyšším druhům i závětrné stanoviště, kde budou jejich lodyhy s těžkým květenstvím chráněny před polámáním. K němu může dojít také v důsledku silnější závlahy, po níž lodyhy ztěžknou. Zabránit tomu lze jejich přivázáním k opěrným tyčkám, jakmile dorostou zhruba do 30 cm.
Jméno dostaly stračky podle ostruhy na květech. Foto: Shutterstock
Co se týče nároků na půdu, zahradní odrůdy vyžadují do hloubky zrytou dobře propustnou humózní půdu. Během vegetačního období jsou poměrně náročné na přísun živin, pro bohaté kvetení je třeba je dvakrát měsíčně přihnojovat tekutým hnojivem. Rovněž nároky na vláhu jsou vyšší, ale nesmí dojít k přemokření půdy. V příliš vlhkém prostředí, zejména zůstává-li po dešti či zálivce voda na listech, mohou rostlinu napadnout padlí a slimáci. Vyvarujeme se proto večerní zálivky a proud vody směřujeme přímo na půdu, nikoli na listy.
Na podzim po odumření lodyh seřízneme celou rostlinu těsně u země. Během zimy dbáme na to, aby se půda zbytečně nepromáčela. Choulostivějším odrůdám zajistíme vzdušnou přikrývku z chvojí.
Foto: Shutterstock
Jak si stračky namnožit
Stračky se rozmnožují vegetativně i generativně. Pro vegetativní množení je nejvhodnějším obdobím únor až březen. Trsy rozdělíme ostrým nožem tak, aby každá část měla alespoň jedno očko a několik neporušených kořínků. Řezné plochy je vhodné ošetřit nanesením podrceného dřevěného uhlí, aby byly chráněny před napadením houbovými chorobami.
Při množení semeny je největší šance jejich vzejití při výsevu bezprostředně po sběru anebo hned na počátku nového roku, tj. od konce prosince do března. Klíčivost semen je téměř stoprocentní, je ovšem třeba počítat s tím, že některá vyklíčí se zpožděním, a nelikvidovat proto výsevní misku hned po přepíchání prvních vzešlých sazenic. Klíčení zastavuje světlo, semena proto nad sebou musí mít dostatečnou vrstvu výsevního substrátu.
Méně časté je něžně růžové či bělavé zbarvení květů. Foto: Shutterstock
Dvakrát a kvalitně
- Bohatého květenství dosáhneme redukcí vyrůstajících lodyh na tři, maximálně jich ponecháme sedm.
- Opětovného nasazení na květ v téže sezóně docílíme seříznutím odkvetlých lodyh. Rostlina se nevysiluje tvorbou semen, ale má tendenci zajistit si je opětovným kvetením.
Kultivar ‘Kestrel’ dorůstá do dvoumetrové výšky a lata poloplných květů dosahuje téměř metrové délky. Foto: Shutterstock
Zmatky v názvech
Stračka není ostrožka, i když se můžete setkat v nabídkách zahradnictví s obojím označením, případně dvouslovným názvem stračka ostrožka či ostrožka stračka. Je to z důvodu, že ostruhy mají květy rostlin obou rodů, proto byla do rodu straček donedávna přiřazována jednoletá ostružka čili stračka polní (Consolida regalis), pro niž bylo latinské synonymum Delphinium consolida, a ostrožka zahradní (Consolida ajacis) se synonymem Delphinium ajacis.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Pixabay a Shutterstock
Stračka, květina se zvířecím jménem
