Barevné roubenky
Míjíte-li při cestách českou krajinou roubené chalupy, většinu z nich poznáte z dálky podle hnědých dřevěných trámů a obílených spár. Mezi nimi pak obzvlášť pohádkově působí ty, jejichž roubení kryje barevný nátěr.
Dřevěné roubení se nejdříve nijak neupravovalo a jeho tmavou barvu měly většinou zpravidla na svědomí povětrnostní vlivy. Dřevo tak získávalo tmavě hnědý až šedavý nádech. Pokud se přece jen trámy dočkaly nějakého nátěru, pak jím byla směs z hovězí krve a vápenného mléka, jehož použití však není tak rozšířené, jak se dnes traduje.
Bílé roubenky
Od konce 18. století se téměř na celém území Čech roubení i spáry natíraly světlým vápenným nátěrem. Zřejmě se tak dělo jak z hygienických, tak i estetických důvodů, neboť světlé stěny evokovaly honosnější zděnou stavbu. Vápenný nátěr mohl být buď čistě bílý, nebo tónovaný některým z dostupných pigmentů, například šmolkovým, okrovým, růžovým či šedým. Dnes už je tato povrchová úprava poměrně vzácná a setkáme se s ní spíš u památek lidové architektury či hospodářských budov, u nichž bylo bílení vápnem součástí pravidelné údržby.
Kde vládnou barvy
V horách při severním okraji republiky se oproti jiným lokalitám častěji vyskytují roubenky s výrazným barevným nátěrem stěn. Jde hlavně o oblast Krkonoš, Jizerských, Lužických a Orlických hor. Barevné chaloupky jsou ale rozeseté i v podhůří a řídčeji je nalezneme třeba i v Českém ráji. Trámy roubenek se tímto způsobem začaly upravovat od druhé poloviny 19. století. Přesněji datovat jednotlivé vrstvy není snadné. V oblastech, kde se stavěly hrázděné domy, se dřevěné části domu barevně natíraly také. Úchvatné stavby s překrásnými vícebarevnými štíty najdeme třeba na Chebsku.
______________________________________________________________________
Další články Speciálu Barvy na chalupu:
Barvy mají svou logiku
Omítky a barvy na fasádu
Fasádní barvy
Fasádní barvy pro starý dům
Dekor na fasádě
________________________________________________________________________
Pojivem těchto barev byla lněná fermež, což jim dávalo mimořádnou odolnost vůči zdejším drsným klimatickým podmínkám. Nejčastěji se používaly odstíny červené a červenohnědé, okrové, hnědé, zelené, šedé a vzácněji i modré a černé. Spáry mezi roubením zůstaly většinou kontrastně bílé, není to však striktním pravidlem, a tak najdeme i chalupy dvou- či vícebarevné.
Nejen roubení
Pestrými barvami se ale nenatíralo jen roubení, a tak kromě něj tyto chalupy zdobil i barevně natřený štít, dveře, okna, šambrány či jiné doplňky stavby. Stejné povrchové úpravy se zpravidla dostávalo i bedněnému dřevěnému obkladu stěn, ať už svislému, či horizontálnímu, a zpravidla se ještě kontrastně natíraly úzké krycí lišty.
Pro oblast Krkonoš a Jizerských hor jsou pak typické i některé barevné kombinace, kdy červenohnědé roubení doplňovaly tmavé kleštiny a zelené či bílé obložky. Vzácněji se i na chalupách na Jičínsku či v Podkrkonoší objevují jednoduché ornamenty na čelech stěnových trámů.
Zachránit dědictví
I když je v současnosti nejžádanější povrchovou úpravou trámů průsvitná hnědá lazura, která odhaluje strukturu přírodního dřeva, barevné roubenky patří ke kulturnímu dědictví daných regionů, které bychom měli opatrovat a zachovávat i pro další generace.
Jakou barvu roubení?
Při rekonstrukcích chalupy byste se měli snažit zachovat stávající úpravu dřeva. Pokud si nejste jistí, informujte se na odborném pracovišti místního památkového ústavu nebo v místním muzeu. Na webových stránkách Národního památkového ústavu jsou rozděleni pracovníci podle krajů.
Text: Veronika Cerhová
Foto: Shutterstock