Kotle a kamna na dřevo

Rubrika: Domácí spotřebiče, Interiér, Příprava palivového dřeva, Stylový interiér

Kamna či krb mohou být skvělou volbou pro romantiky, ale topení dřevem uspokojí i příznivce komfortu a pohodlí, které někdy od klasických topidel na polínka odrazuje pracnost. Dřevem lze topit i v moderním kotli.

Tradiční krbová kamna lákají zejména pohledem na žhnoucí oheň

Zatímco nízkoenergetické a kvalitně zateplené domy nepotřebují zbytečně velký výkon otopné soustavy, u starších domů je naopak nutné počítat s dostatečným výkonem na jejich komfortní vytápění. Nadměrně výkonný kotel není žádoucí, protože se příliš často spíná a nepracuje v optimálním režimu. Kotel s příliš nízkým výkonem naopak nebude požadované intenzitě vytápění stačit a v domě bude zima. Výpočet, který vám umožní zvolit optimální výkon kotle, zahrnuje kromě velikosti vytápěných prostor i řadu dalších faktorů včetně velikosti tepelných ztrát. Můžete využít například různé kalkulačky na odborných internetových serverech (vytapeni.tzb-info.cz), vypočtení parametrů často nabízejí i prodejci kotlů.

______________________________________________________________________

Další články Speciálu Příprava palivového dřeva:

Nejlevnější palivo

Příprava dřeva na topení

Sekery vás nezklamou

Využijte dřevní odpad

Kozlík a koza na řezání

Polínka v suchu

Topíme a vaříme

________________________________________________________________________

Kotel vybírejte i podle druhu tuhého paliva, které se chystáte používat nejčastěji. Nejlevnější je stále kusové dřevo. Chcete-li však využít výhod kotlů s automatickým přikládáním, budete spalovat spíše dřevní pelety nebo uhlí. Ne všechny kotle ale umožňují tato paliva střídat. Ideální, i když při pořizování obvykle dražší, je varianta kotle, který spaluje nejen pelety či uhlí, ale umožňuje přenastavit spalování i na kusové dřevo. U řady kotlů to lze udělat pomocí jednoduché úpravy spalovací komory, do níž se vloží pouze rošt. Ověřte si při výběru u jednotlivých kotlů také možnost regulace výkonu v závislosti na druhu paliva a intervaly přikládání.

I kotle na tuhá paliva potřebují dostupné připojení na elektřinu, protože obvykle používají zplyňovací spalování. To vyžaduje ventilátor, který se stará o přísun čerstvého vzduchu do hořáku a zabezpečuje plnou kontrolu nad spalovacím procesem. Elektřinu vyžaduje i regulační elektronika a v případě automatických kotlů i pohon přikládacího systému. Příkon automatických kotlů pro domácí použití se pohybuje kolem 60 či 70 W, při plném zatížení kotle 180 W.

Materiály a životnost

Životnost kotle ovlivňuje především materiál a konstrukce tepelného výměníku. Ten by měl být vždy vyroben z kvalitního kotlového plechu. Kotle se dále dělí na výrobky s pláštěm z oceli a z litiny. Litinové kotle jsou vhodnější ke spalování méně kvalitního nevysušeného tvrdšího dřeva, ale nejsou ideální pro drobné dřevo a dřevní odpad. Mají účinnost kolem padesáti procent, tedy nejnižší ze všech kotlů na dřevo. Bývají poměrně levné a využijete je nejlépe, pokud spalujete větší množství kusového dřeva rozdílné kvality.

Ocelové kotle mají účinnost kolem 65 procent a lépe si poradí i s drobnějším dřevem včetně větví a dřevního odpadu. Mezi těmito typy kotlů najdete nejčastěji kotle se zásobníkem, do něhož se sype palivo ve formě dřevních briket nebo pelet a mechanismus kotle pak zajišťuje jeho postupné odebírání.

S úvahami o pořízení kotle z hlediska druhu tuhého paliva souvisí i volba mezi manuální a automatickou obsluhou. Méně peněz za kotel bez jakékoli automatiky znamená časté přikládání. Například automatické kotle na dřevo mají zásobník paliva s podavačem. Ten ovládá automatická regulace, která samočinně řídí výkon kotle v závislosti na teplotě snímané termostatem. Obsluha kotle je pak omezena na nastavení požadované teploty v místnosti nebo teploty vody v otopném systému a na občasné doplnění zásobníku paliva.

Způsob spalování

Podle způsobu spalování se kotle dělí na prohořívací, odhořívací a zplyňovací. Za trend se považují zplyňovací kotle. Tyto typy kotlů dosahují vyšší úrovně spalování řízeným přísunem spalovacího vzduchu ventilátorem. Přestože některé zplyňovací kotle umožňují spalovat také uhlí, je dominantním palivem pro tento kotel kusové dřevo, brikety, pelety a štěpky.

Proces zplyňování se odehrává ve všech typech kotlů, ale u zplyňovacích je podporován ventilátorem. Regulátor provozu kotle tak může přesněji regulovat průběh spalování i jeho výkon. Tyto kotle mívají spalovací komoru vytvořenu ze žárobetonových tvarovek, které ještě zlepšují kvalitu hoření. Technologie rovněž umožňuje dosahování přísnějších emisních limitů, takže se na vývoj zplyňovacích kotlů zaměřují i výrobci.

Existuje však i prohořívací způsob spalování. Kotle s touto konstrukcí spalují volným hořením bez podpory ventilátoru. Palivo prohořívá postupně a spaliny procházejí do komína přes vrstvu paliva. Tyto kotle bývají konstrukčně nejjednodušší, snadno se čistí a obvykle v nich lze spalovat dřevo i uhlí.

U odhořívacího kotle palivo odhořívá postupně ve spodní části násypky. Hoření můžete do jisté míry regulovat uvolňováním popela z roštu. Odhořívací kotle využívají palivo o něco lépe než kotle prohořívací.

Kachlová kamna

Díky sálavému teplu má vytápění klasickými kachlovými kamny mnoho zdravotních plusů. Sálavé teplo se šíří všemi směry, nejprve je předáváno stavebním konstrukcím, předmětům i živým tvorům a od nich se následně ohřívá vzduch, čímž získáme téměř rovnoměrně vyhřátý prostor. Tepelný poměr mezi tělem a vzduchem je díky tomu vyrovnaný, tudíž nám není ani příliš horko, ani zima, vzduch si udržuje optimální vzdušnou vlhkost mezi 40 až 60 %. Na rozdíl od konvenčního vytápění nedochází v tomto případě k víření prachu, což nejvíc ocení alergici a astmatici.

Všechny tyto plusy samozřejmě platí pouze tehdy, když kamna fungují, jak mají, a jsou správně dimenzovaná, což znamená, že jiný výkon kamen bude potřeba k vytopení kamenné chalupy a jiný pro nízkoenergetickou stavbu.

Co přikládáme

Volbu vhodných kachlových kamen lze začít výběrem topného systému nebo topiva. I když si pod kachlovými kamny představíme téměř bezvýhradně taková, v nichž se topí dřevem, není to jediná možnost.

Za klasická kachlová kamna lze považovat taková, kde topné médium ohřívá plášť z keramických kachlů nebo bloků do teploty 60 °C, které následně předávají sálavé teplo do prostoru přes předměty, lidi, zvířata a rostliny. V tomto případě mluvíme o akumulačních kamnech. I ta dnes stavěná vycházejí z původního způsobu vytápění, jen v menší či větší míře využívají k dosažení kýženého tepelného výkonu moderní technologie a materiály, například keramické tahy pro vedení topných plynů jsou vyzděné šamotovými cihlami nebo deskami či nověji deskami z expandovaného vermikulitu a anorganického pojiva.
Sálavé plochy akumulují velké množství tepla, tím se prodlužuje interval mezi přikládáním na 12 či dokonce 24 hodin. Podle schopnosti akumulace se kamna dále dělí na lehká, středně těžká a těžká.

Lehká kachlová kamna produkují teplo téměř okamžitě po zatopení, zároveň však vychládají ve chvíli, kdy přestávají topit, resp. kdy spotřebují dodané palivo. Vzhledem k rychlému startu jsou vhodná pro víkendové objekty, případně hostinské pokoje.
Stejně tak polotěžká kachlová kamna budou dobře sloužit v rekreačních chatách a chalupách a dalších prostorech, které není třeba vytápět průběžně. Teplo začnou vydávat za několik desítek minut po zatopení, díky akumulační vyzdívce ho budou předávat ještě několik hodin po ukončení topení.

Pro trvale obývané stavby se hodí těžká kachlová kamna, u nichž se sice doba „zahřátí“ počítá na hodiny, ale po ukončení topení předávají teplo 12 i více hodin, což znamená, že je do nich třeba přiložit pouze jednou nebo dvakrát denně. Prostě na začátku topné sezóny se kamna roztopí a vychladnout se nechají až na jejím konci.

Kachlová kamna se také vyrábějí nebo staví v teplovzdušné verzi, u níž je prioritou rychlý zisk teplého vzduchu a jeho předání do obytného prostoru. Studený vzduch nasávaný z místnosti je zahříván na povrchu vestavěné topné vložky, která může být doplněna teplovzdušným výměníkem, a přes průduchy je vracen zpět do místnosti, případně do dalších prostor. Z popisu systému nám ovšem vyplývá, že se jedná o konvekční způsob, tudíž se zde nejedná primárně o vytápění sálavým teplem. Kachle pouze zlepšují topné vlastnosti předáváním tepelné energie sáláním, kdy se teplo částečně akumuluje do keramického pláště. Především mají za úkol dodat topidlu estetický vzhled.

Třetím typem je kombinace teplovzdušných a akumulační kamen. Pod kachlovým pláštěm kamen je instalována topná vložka s vestavěným systémem tahů ze šamotu. Horké kovové plochy vložky zahřívají vzduch v prostoru konvekčním způsobem, zatímco kouřové plyny vedené systémem tahů zahřívají keramický plášť tak, jako u akumulačních kamen. Zájem o kamna s topnou vložkou s prosklenými dvířky se zvyšuje, protože umožňuje pozorovat hru ohně, a má efektivnější spalování díky rozdělení spalovacího prostoru na spalovací komoru a zplynovací zónu.

Existují i typy vytápěné elektřinou (staré známé akumulačky), zemním plynem, případně lehkými topnými oleji (LTO). Patří sem i kamna bez ohniště a odtahového systému, která jsou vytápěná kotlem přes teplovodní výměník umístěný v jejich nitru. Sice se v nich netopí klasickým způsobem, přesto systém předávání sálavého tepla z keramických ploch je stejný jako u klasických kachlových kamen. Vytápění je tak ještě čistší, do vzduchu v místnosti se nedostávají žádné částečky popela, kouř atd.

Co se týče čistoty vzduchu, ale i absence nepořádku vznikajícího při obsluze topeniště, je možné toto vyřešit také a mít přístupová dvířka třeba na chodbě.

Něco navíc

K co nejlepší tepelné pohodě, ale i ekonomickému provozu kamen přispívá automatická regulace spalování či možnost elektronické regulace i přes mobilní aplikace nebo internet.
Kachlovými kamny lze vytápět celý dům. Na výběr je tzv. hypokaustní vytápění, kde se jedná o soustavu uzavřených kanálů, jimiž proudí horký vzduch, anebo teplovodní výměník, kdy je teplo získané spalováním předáváno do vody, která je z výměníku prostřednictvím topné soustavy distribuována do radiátorů či podlahového topení.

Krbová kamna

Při rozhodování, jaká krbová kamna vybrat, hraje hlavní roli výkon a způsob, jak chceme chalupu vytápět. Na zřetel je nutné vzít také možný tah komína, průměr kouřovodu a velikost prostoru, který budeme vyhřívat. Důležitý je i fakt, nakolik stavba dokáže udržet teplo.

Hlavní versus doplňkové teplo

Nejdůležitějším kritériem výběru je ale rozhodnutí, zda kamna budou hlavním, nebo doplňkovým zdrojem tepla. Topení dřevem je v posledních letech stále oblíbenější. Lákavá je jak jeho poměrně nízká cena, tak jednoduchá manipulace s poleny. Moderní krbová kamna nabízejí vysokou účinnost, snadnou obsluhu i možnost kamna dobře regulovat. Díky tomu lze topit efektivně, aniž bychom museli neustále přikládat.

To se týká hlavně kamen se zplyňujícím spalováním, většinou jde o dvoukomorové spalování. Tato kamna nabízejí více než 80% účinnost, minimum popela, intervaly přikládání mezi 6 a 12 hodinami (dle typu výrobku), ale především jde o vysokou úsporu paliva. Je to možné díky tomu, že dřevo nehoří jen ve spodní komoře, ale vznikající dřevoplyn je spalován také v horní komoře, přes kterou musí procházet.

U jednokomorových kamen tento způsob spalování podporují externí přívody vzduchu vedené z různých míst (podle typu kamen) do spalovací komory. U některých výrobců to způsobuje již sekundární přívod vzduchu. U dalších to je třetí – terciární – přívod vzduchu. Tento vzduch podporuje úplné spálení plynných částic ve spalovací komoře a zajišťuje tak dokonalé spalování.

U klasické konstrukce krbových kamen se počítá s hodinovou přikládkou. U bezroštových kamen můžeme počítat s přibližně 6hodinovou přikládkou, ale záleží na typu konstrukce.

Vzduch, nebo voda?

Dále bychom se měli rozhodnout mezi teplovzdušnými a teplovodními kamny. Teplovzdušná krbová kamna jsou určena především pro lokální vytápění místnosti. Trubkový systém, v němž proudí teplý vzduch, jej umožňuje rovnoměrně rozdělit nejen do prostoru, kde stojí kamna, ale jsou-li opatřena výměníkem, jde teplý vzduch také do dalších místností. Pokud mají tato kamna ještě ventilátor, poté, co je výměník teplý, rozhání ventilátor teplý vzduch do systému. Dosahujeme tím až 87% účinnosti.

K nejvýkonnějším produktům patří kamna pyrolytická s jedinečnou technologií zplynování dřeva. Tento způsob spalování je velmi efektivní, má vysokou účinnost a nízké hodnoty emisí. Díky tomu spotřebuje méně dřeva a šetří tak životní prostředí. Uzavřením komínové klapky horní primární komory vznikající dřevoplyn začne proudit přes spodní trysku, kde je okysličen předehřátým sekundárním vzduchem a spalován za velmi vysoké teploty přes 1000 stupňů Celsia ve spodní sekundární spalovací komoře. Skvělé je, že se proces spalování obejde bez spalinového ventilátoru a funguje na tah komína.

Základem teplovodních krbových kamen je možnost jejich napojení na původní nebo nový teplovodní rozvod. Díky tomu se mohou stát hlavním zdrojem tepla. Větší část výkonu se přitom přenáší do ohřevu vody, menší část do ohřevu vzduchu. I tato kamna obecně využívají účinné sekundární či terciární (podle výrobce) spalování, které snižuje spotřebu dřeva.

Kombinace vytápění

Můžeme si zvolit i kombinace vytápění. Kamna nabízejí možnost spojit vytápění domácnosti a ohřev teplé vody. Při instalaci takových kamen jako primárního zdroje vytápění samostatně či v systému s akumulační nádrží si zákazníci mohou nakombinovat připojení na další zdroj (například na solární systém, na plyn, elektřinu a podobně) a vytápět domov nejlevnějším možným způsobem. Popřípadě je možné také ohřívat teplou užitkovou vodu pro kuchyni nebo koupelnu.

Trendem však není ukládat teplo jen do vody, ale i do dalších akumulačních prvků, u kterých se využívá jejich schopnost akumulace tepla (například akumulační výměník 07 AKU – 001). Teplo, které by se jinak nevyužilo a odešlo by komínem, se uloží do akumulace. Dochází k efektivnějšímu využití tepla a ke zvýšení účinnosti kamen.

Podle prostoru

I v případě, že jsme pro umístění kamen zvolili největší místnost v domě, nemusíme nutně kupovat největší model kamen. Je ale potřeba mít na paměti, že pro vytopení starší stavby budeme potřebovat dvakrát větší výkon než u novostavby. U starších objektů obvykle uteče větší část tepla zdivem. Proto kamna s nízkým výkonem prostor nedokážou vytopit. Jestli ale výkon naddimenzujeme, objekt zbytečně přetápíme.

Pak může dojít k tomu, že při snaze zvýšit výkon tak, že dlouhodobě otevřeme všechny přívody vzduchu, zatížíme konstrukci kamen a snížíme tak jejich životnost. A značně vzroste spotřeba paliva. Naopak příliš vysoký výkon kamen a s tím související přetápění prostoru zase vedou k tomu, že přívod vzduchu do kamen omezujeme, a tak se díky nedokonalému spalování kamna a komín zanášejí dehtem a rostou tím náklady na jejich čištění.

Vyplatí se konzultace s odborníkem, který posoudí všechny potřebné faktory, navrhne optimální řešení a pomůže nám při volbě konkrétního typu topidla. Na nás pak již zbude vybrat si design a materiál vhodných kamen. Ta mohou být například z ocelových plechů, z litiny, s kachlovými či kamennými obklady. A mít můžeme i krbová kamna závěsná či otočná.