Upevněte sloupky a kůly

Rubrika: Dílna, Materiály, rss-feed

Sloupky do betonu, kůly do země, na patky nebo do hlíny, zatlouct nebo vložit a obsypat zeminou. Aby plot dobře držel a dlouho vydržel, nesmíte práci se sloupky a kůly podcenit.

Plotové sloupky, které se dnes nejčastěji používají v podobě poplastovaných kovových trubek, se zpravidla kotví do betonového lože, jež by mělo být v díře vykopané do nezámrzné hloubky. Vzhledem k různé délce prodávaných sloupků, kterou volíte podle plánované výšky pletiva, je dobré zjistit od výrobce či prodejce doporučené parametry kotvení (betonování) a další údaje, mezi něž patří například vzdálenost mezi jednotlivými sloupky, která může ovlivňovat kvalitu napnutí různých typů pletiva.

Víceméně nezničitelná kombinace zabetonovaných kovových sloupků a tzv. podhrabových desek z betonu (Foto: Pletiva Dobrý)

Sloupkový rychle tuhnoucí beton, který není nutné předem míchat, je vhodný zejména pro betonování ocelových plotových sloupků (Foto: Bauhaus)

Samotné betonování je jednoduché, směs by měla být spíše sušší. Kombinovat ji lze s kamenivem, je dobré ji v průběhu betonování udusávat klackem a důležité je i hlídat svislou rovinu sloupku pomocí vodováhy. I proto je betonování sloupků snazší dělat ve dvou.

Zajímavým typem je použití suché betonové směsi, která se obvykle prodává jako sloupkový beton. Ta se po deseticentimetrových vrstvách přisypává k patě sloupku do díry, aniž by se předtím musela rozmíchávat ve vodě. Jednotlivé vrstvy se pak zalévají doporučeným množstvím vody. Směs je dražší než běžné suché směsi, ale vyhnout se procesu míchání znamená pohodlnější a rychlejší práci.

Patky a šrouby pro dřevěné kůly

Koupit lze i hranaté ocelové poplastované sloupky s patkou, která se přišroubuje k betonovému základu (Foto: Rapera)

U dřevěných kůlů je vždy zásadní otázkou délka jejich životnosti. V zemi nebo spíše v části, kde dřevo vystupuje ze země a je nejvíce vystaveno vlhkosti a odstřikující vodě, je dřevo zranitelné a po čase uhnívá. Dá se to řešit několika způsoby a od toho se odvíjí i varianta ukotvení.

V současné době se velmi často používá kotvení na různé druhy ocelových patek, do nichž se dřevěné kůly či sloupky šroubují. Ideální je kotvení na patku, kterou lze do dřeva zapustit. Podle průměru a tvaru dřevěného sloupku (kulatý, hranatý) lze vybírat z různých typů patek a také zvolit, zda se bude dřevo šroubovat na kovový díl zapuštěný do betonu, nebo se použijí patky, které se do betonového podkladu šroubují na závitové tyče. Ty se do vyvrtaných otvorů zpravidla upevňují pomocí chemické kotvy. Případně lze použít tzv. zemní nebo půdní vruty, což jsou vlastně patky se závitem, které se nebetonují, ale „zašroubují“ nebo zatlučou do země. Jakákoli ocelová kotevní patka drží dřevo v dostatečné výšce nad zemí a sloupek je tak chráněný proti destruktivnímu působení vlhkosti.

Zemní (půdní) vrták je pro zapouštění sloupků a kůlů skvělý pomocník, který usnadní vytváření děr pro betonování, ale i zapouštění opálené kulatiny. Foto: Shutterstock

S respektem k přírodě

Existují i další způsoby, jak se zničujícímu působení vlhkosti snažit zamezit a jak přitom ušetřit poměrně značné náklady na pořizování ocelových kotvicích patek. Dá se použít dřevo, které vlhkosti odolává, což je v českých podmínkách zejména akát.

Sloupky z akátu se prodávají většinou štípané a mohou sloužit bez jakékoli další úpravy či ošetření povrchu. Akátové sloupky nebo kůly prodávají firmy, které se zabývají stavbou ohrad. Zajistí i jejich profesionální zatlučení a postarají se v případě potřeby i o další součásti ohrazení či oplocení, ale vyplatí se to spíše farmářům nebo lesním hospodářům. Nakoupit nezničitelné akátové dřevo a kůly zatlouct nebo zapustit do děr vyvrtaných půdními vrtáky samozřejmě může každý.

Někdy se vyplatí nákup soustružené kulatiny připravené k zatloukání. Povrch dřeva je však nutné ošetřit nátěry či opálením. Foto: Shutterstock

Méně odolné dřevo lze přinejmenším v části, která půjde do země a těsně nad zem, ošetřit různými impregnačními či ochrannými nátěry. Ty sice nezajistí nezničitelnost, ale mohou životnost dřevěných kůlů či sloupků prodloužit. Použít můžete různé asfaltové (bitumenové) ochranné nátěry, ale nemá příliš smysl plýtvat penězi například na silnovrstvou lazuru, která může na vzduchu chránit dřevo velmi dobře, ale v zemi její ochranná vrstva fungovat nebude. Odborníci to vysvětlují destruktivním vlivem alkalických složek zeminy.

Ochranné nátěry s dostatečnou výdrží jsou v každém případě tak trochu alchymie, zkoušejí se různé věci a zkušení stavitelé ohrad či například dětských hřišť pro veřejnost se obvykle shodují v nutnosti používat biologicky odbouratelné přírodní oleje nebo například dřevní tér (dehet), který se v různých poměrech ředí terpentýnem. Rozhodně se vyhněte kdysi oblíbenému vyjetému motorovému oleji, jehož používání je protizákonné. Kromě toho byste kvalitě půdy či spodní vody na svém pozemku obsahem škodlivin z tohoto nebezpečného odpadu opravdu neprospěli.

Do země a do půdy je nutné používat biologicky odbouratelné oleje nebo dřevní tér

Opalování plamenem

Opálit dřevo tak, že jeho povrchová vrstva zuhelnatí, je metoda ochrany před vlhkostí tradičně používaná v Japonsku. Opalovat lze fasádní desky, ale i kůly či sloupky, které půjdou do země. Zuhelnatělá vrstva vytvoří bariéru proti nadměrnému pronikání vlhkosti a destruktivnímu působení už zmíněných alkalických složek zeminy. Opalování je vhodné udělat tak, aby nebyl zuhelnatělý jen povrch na části dřeva, která bude pod zemí, ale alespoň i kousek (cca 20 cm) nad povrchem. Tloušťka opálení vrstvy by měla být zhruba 1 cm. Tradiční „zálesáci“ na Aljašce opalují kmeny v ohništi, dělat to však lze i hořákem připojeným k propanbutanové bombě. Jde o metodu pracnou, ale vyzkoušenou a účinnou.

Víte, že…

Vyjetý motorový olej, který se často používal jako nátěr ke konzervaci dřeva, podle zákona o odpadech (§ 92) spadá do kategorie nebezpečného odpadu. Může kontaminovat půdu i spodní vody hlavně kvůli látkám, které se do něj dostávají při spalování paliva v motorech. K likvidaci lze vyjetý olej odevzdat ve sběrných dvorech.