Lehké stavební tvárnice
Snadná přeprava, rychlé a přesné zdění i možnost kombinace s jinými stavebními materiály, to vše dělá z moderních lehkých zdicích tvárnic zajímavý materiál i pro rekonstrukce.
Tvárnice, ale i ztracené bednění z pórobetonu či z jiných lehčených směsí jsou pro různé opravy či dozdívání třeba při výměně oken nebo dveří vhodné z mnoha důvodů. Lze je snadno nakoupit i po kusech, vzhledem k hmotnosti přepravíte menší množství takového materiálu v kufru auta, zdění „na lepidlo“ vás zbaví nutnosti míchat velké množství malty. Docílit přesných rozměrů, často potřebných právě při zapravení do stavebních otvorů nebo při rekonstrukcích koupelen, lze u těchto materiálů pomocí pily, kterou se bloky snadno a přesně nařežou.
Jak upravit rozměr
Výhodou lehkých tvárnic je kromě jiného možnost velmi přesného zdění, takže je možné je využít třeba i při vytváření nebo při opravách různých říms, parapetů, nik a schůdků v koupelně a podobně. Na jednotlivé tvárnice lze vzít běžně dostupnou ruční pilu na pórobeton, na stavbě se vyplatí zakoupení nebo vypůjčení speciální pily, případně použití úhlové brusky a řezného kotouče. Ovšem při zásazích pilou nebo jiných nástrojů je třeba počítat s poměrně prašnou prací.
Do pórobetonových a jiných lehčených tvárnic se snadno vysekávají nebo vyřezávají i drážky pro instalace. Řezání je přesnější než sekání, využít můžete speciální frézku nebo oscilační nářadí (např. Dremel), pro osazení elektroinstalačních krabic nebo pro vytvoření prostupů na odpadní roury poslouží vykružovací vrtáky.
Práci s tvárnicemi často usnadní možnost použít systémové výrobky v rámci jednotlivých značek a řad těchto materiálů. Patří mezi od standardních tvárnic odlišné konstrukční prvky, jako například různé oblouky, příčkovky či překlady. U těch je nutné vědět, zda jde o překlady samonosné, nebo zda se při zazdívání musí podepřít a vyztužit. Informace bývají dostupné na webu výrobce.
Lehká tvárnice v obvyklých rozměrech podle výrobců nahradí jedenáct klasických pálených cihel
Spojování a zdění
Tvárnice se zdí na stavební lepidlo, některé lze spojovat i vrstvou PU pěny. Navazujete-li tvárnicí na klasickou pálenou cihlu, lze také nanášet lepidlo, ale je nutné povrch cihly dokonale očistit a zbavit případných nerovností a prachu, aby byl spoj dostatečně pevný a stabilní.
Jednou z předností práce s tvárnicemi je možnost spojovat je pouze tenkou (2–3 mm) vrstvou stavebního lepidla. Snižuje se tak spotřeba pojiva a práce je výrazně „čistší“ než při používání klasické malty. Lepidlo se nanáší zubatou stěrkou, v některých případech usnadňuje práci speciální dávkovací zubatá lžíce, která se dá obvykle koupit v rámci ucelených zdicích systémů od jednotlivých výrobců. Lepidlo je před zděním nutné vymíchat ručně nebo elektrickým míchadlem do homogenní pastovité konzistence bez hrudek. Tvárnice se před natažením lepidla zpravidla nevlhčí.
Napojení příček
Lehké tvárnice jsou kromě jiného ideální k dodatečnému budování příček, což může být na chalupě při rekonstrukci jednou z nutných prací. Napojí-li se však tvárnice na původní cihlové zdivo špatně, vznikají později v rozích viditelné praskliny a příčka může být nebezpečně nestabilní. Řešením je zabudování speciálních nerezových kotev do obvodových stěn. Kotvicí pásky jsou perforované a do tvaru L, přivrtají se k obvodové stěně a k příčkovce se přimaltují. Po vyzdění vznikne mezi stropem a příčkou mezera, která se vyplní montážní pěnou. Tak by měla příčka po napojení na stávající zdivo získat dostatečnou stabilitu. Kotvy jsou například součástí systému příčkovek Ytong.
Víte, že…
Na pero a drážku
Zajímavou možnost poskytují některé typy lehkých stavebních tvárnic, které se dají spojovat systémem „pero–drážka“ a u těch postačí natáhnout lepidlo na ložnou spáru. U tvárnic, které na pero a drážku spojovat nelze, je potřeba lepidlo natáhnout na styčnou spáru.
Text: Richard Guryča
Foto: Shutterstock