Pivoňky, růže bez trní
Začalo se jim tak říkat ve starověké Číně, kde se těšily císařské ochraně. Dnes ochranu potřebují mnohé původní druhy v přírodě. V zahradách to těmto nepřehlédnutelným kráskám naštěstí svědčí, pokud jim zajistíme odpovídající podmínky.
Pivoňky (Paeonia) jsou dlouhověké vytrvalé byliny, polokeře či keře, původ mají ve Středomoří, na Kavkaze a v Číně. Ať už dáme přednost kterékoliv z nich, krása jejich květů nejlépe vynikne, umístíme-li je jako solitéry, ve skupině s méně výraznými trvalkami anebo před vyšší keře a stromy.
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Bylinné druhy
Jedná se o trvalky, které na zimu zatahují. Nejznámějším zástupcem je pivoňka lékařská (Paeonia officinalis), která pochází z alpských oblastí jižní a střední Evropy. Dorůstá do výšky 35 až 60 cm. Kvete od dubna do června, příjemně vonící velké plné květy mají růžové, fialové, vínové, purpurové, méně často bílé či krémové zbarvení. Při dobrých pěstebních podmínkách se z ní můžeme těšit desítky let.
Nejznámějším druhem je pivoňka lékařská. Foto: Shutterstock
Oblibě se těší i čínská pivoňka. Foto: Shutterstock
Od druhé poloviny 18. století jí v evropských zahradách roste silná konkurence v podobě pivoňky čínské neboli bělokvěté (Paeonia lactiflora). Ani skalky nemusí být ochuzeny, rozkvést na nich může pivoňka úzkolistá čili tenkolistá nebo též koprolistá (Paeonia tenuifolia). Patří k nejotužilejším pivoňkám, odolá mrazu až do ‒40 °C.
Čínská pivoňka posloužila při šlechtění mnoha variant se zajímavými květy. Foto: Shutterstock
Bylinné pivoňky by neměly chybět v žádné venkovské zahrádce. Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Dřevité pivoňky
Nazývají se též křovité a jsou to opadavé keře dorůstající okolo 2 metrů výšky. Vzhledem ke své dlouhověkosti s růstem nespěchají. V domovské Číně existují rostliny staré 300 až 400 let. u nás se dožívají 50 i více let.
Některé kultivary dřevitých pivoněk ozdobí žíhané květy. Foto: Shutterstock
Nejznámější z nich je pivoňka křovitá neboli keřovitá (Paeonia suffruticosa), někdy též označovaná podle místa vyšlechtění jako japonská. Vytrvalý keř dorůstá 1,5 až 2 metry výšky a 2 až 3 metry do šířky. Nepřehlédnutelné zpravidla plné květy s průměrem i víc než 20 cm se na koncových větvích objevují v květnu či červnu. Mohou mít i zvlněné, zubaté či třepenité okraje. Barevná škála je široká, od čistě bílé přes krémovou, žlutou, oranžovou, různé odstíny růžové, červené a vínové po sytě fialové. Vyšlechtěné jsou i kultivary s květy žíhanými.
Foto: Shutterstock
Druhým nejčastěji vysazovaným druhem je pivoňka žlutá (Paeonia lutea) a její kultivary. V dubnu až květnu se na nových výhonech rozzáří drobnější jednoduché, výjimečně dvojité květy citrónově žluté barvy a příjemné vůně.
Pivoňka křovitá vytvoří v dospělosti vysoký a košatý keř. Foto: Shutterstock
Zásady pěstování
Všechny pivoňky si potrpí na chráněné slunečné stanoviště, ale snesou i pohyblivý polostín. V našich podmínkách jsou mrazuvzdorné, u dřevitých druhů je ověřená mrazuvzdornost do ‒29 °C.
Výsadbová jáma by měla mít obvod 50 × 50 cm a hloubku 50 až 70 cm. U těžkých hůře propustných půd dáme na dno štěrkovou drenáž. Spodní části jámy vysypeme vápenitou humózní hlinitopísčitou zeminou promíchanou s kompostem či hnojivem, na ni přidáme vrstvu zeminy zabraňující, aby kořeny přišly do styku s hnojivem. Pro výsadbu bylinných druhů je nejvhodnějším časem konec srpna až začátek října. Kořeny mají být nejvýš 3 cm pod povrchem půdy, aby mohla rostlina dýchat. Hluboko zasazené pivoňky slabě rostou a špatně kvetou.
Foto: Shutterstock
Dřevité pivoňky potřebují oproti bylinným druhům půdu přiměřeně vlhkou s mírně zásaditou až neutrální půdní reakcí. Do výsadbové jámy se sazenice ukládá šikmo, místo srůstu roubu s podnoží by mělo být 15 cm pod povrchem půdy, což zaručí více kolmo rostoucích větví a zabránění růstu planých výhonů. Než se pivoňka rozkošatí a bohatě pokvete, bude to trvat tři roky.
Vysazené pivoňky musíme pravidelně zalévat, aby se uchytily. Při delším jarním suchu potřebují zálivku i staré rostliny, jinak hrozí zasychání poupat. Na konci léta přihnojíme bylinné pivoňky fosforečným a draselným hnojivem, dřevité minerálními hnojivy pouze s obsahem fosforu.
Pivoňka lékařská se používala v lidovém léčitelství, měla mimo jiné harmonizovat srdce, možná také proto byla nezbytnou součástí nápoje lásky. Používala se při výrobě parfémů i jako barvivo do sirupů.
Foto: Shutterstock
Lehká přikrývka
Na zimu potřebují mladé rostliny vzdušnou přikrývku, nejlépe z chvojí. Vyvarujte se neprodyšných materiálů, jako je listí či bublinková fólie, pod nimiž by rostliny mohla napadnout hniloba.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock
Pivoňky, růže bez trní
