Chalupa pod Kamenným vrchem

Jde o jeden z vrcholků Orlických hor, který spolu se Šerlichem a Velkou i Malou Deštnou shlížejí dolů na obec Deštné. Ta nabízí možnost užít si letní výšlapy i zimní lyžovačku nejen místním, ale i přespolním. Předloni se nabídka ubytování rozšířila o komfortní chalupu Jonáš.

Nabízí se, že tu fešnou poloroubenku postavil pan Jonáš, ale je to trochu jinak. Majiteli jsou Zuzana a Luboš Felgrovi a Jonáš je jméno jejich šestiletého syna. Právě když se narodil, uzavřeli jeho rodiče kupní smlouvu na pozemek v Deštném v Orlických horách. Byly na něm zbytky základů chalupy, kterou tu chtěl postavit předchozí majitel. Jenže zemřel a jeho rodina dala parcelu do dražby.

Teráska je situována k jihozápadu, zděné vstupní zádveří k severovýchodu. Zahradní domek na nářadí časem poroste popínavá zeleň. Foto: Jiří Štarha, Petr Wagenknecht

„Vydražil ji manželský pár z Prahy. Ani oni však s úpravami stavby nezačali. Pán z realitky v Rychnově nad Kněžnou, s nímž jsme spolupracovali, se zničehonic ozval, že by majitel vzhledem k rodinným problémům parcelu v Deštném prodal,“ nastiňuje Luboš cestu k získání krásného pozemku.

Z terasy je pěkný výhled do krajiny a na nedaleké sjezdovky. Foto: Jiří Štarha, Petr Wagenknecht

U velkého stolu na terase sedávají lidé hlavně v podvečer

Dvacet let na Perle

Manželé Felgrovi bydlí v Ústí nad Orlicí a volba lokality, kde by chtěli trávit volný čas, byla jednoznačná. Dvacet let totiž jezdí Luboš do Deštného do chalupy, která původně patřila textilce Perla. „Protože se mi v obci i v chatě líbilo, vyráželi jsme tam pak s manželkou i na dovolené,“ vypráví dál Luboš.

Pozemek, který před šesti lety Felgrovi koupili, je shodou okolností pouhých 300 metrů nad Perlou. Pan Novák z rychnovské realitky jim doporučil dvě firmy, které už v této lokalitě chalupy stavěly. „Zvolili jsme Dřevozpracující družstvo Hradec Králové. Bylo to dobré rozhodnutí, inženýr Záruba, jeho šéf, nám pomohl i při jednání na úřadech a vyřídil veškeré papírování,“ pochvalují si majitelé.

Povlaky na polštářky a část závěsů ušila paní domu sama, se zbytkem jí pomohla místní krejčová. Foto: Jiří Štarha, Petr Wagenknecht

Na vlastních základech

Základy, které tady zůstaly po prvním pokusu stavět, noví majitelé nevyužili. Osmnáct let do nich pršelo, sněžilo a pražilo slunce, odpady byly ucpané a ve stavební budce občas přespal nezvaný host. Kromě toho měla mít nová chalupa jinou dispozici i půdorys.

„Mysleli jsme, že pro odstranění základů bude stačit jen ohlášení, ale museli jsme zpracovat projekt a sehnat snad třináct razítek. Získali jsme demoliční výměr, firma mého kamaráda skelet zbourala a teprve pak jsme mohli zažádat o stavební povolení,“ vypočítává majitel a dodává, že zatímco samotná stavba trvala jen něco přes rok, příprava na ni celé tři.

Ke smrkovému jídelnímu stolu se pohodlně vejde osm strávníků. V záběru je i celá kuchyňská sestava v retro stylu. Foto: Jiří Štarha, Petr Wagenknecht

O venkovské chalupy a zákonitosti jejich výstavby se Felgrovi začali zajímat, až když se rozhodli koupit pozemek. „Já jsem sice studoval stavební průmyslovku, ale nikdy jsem v oboru nepracoval. Jsem manažerem v otcově firmě, která se zabývá kovovýrobou a výrobou motocyklů FGR,“ vysvětluje Luboš. Paní Zuzana má uměleckoprůmyslovou školu a její estetické cítění bylo při tvorbě a zařizování chalupy velmi užitečné. Společně dospěli k rozhodnutí, že si postaví poloroubenku, sami si nakreslili základní skici a vydali se s nimi za panem Zárubou.

„Měli jsme připravený rozpočet na menší stavbu, ale on nás přesvědčil, že pro naše potřeby je optimální chalupa jedenáct krát sedm metrů,“ pokračuje Luboš. Díky tomu, že je parcela ve staré zástavbě, bylo možné napojit ji na vodovodní řad a kanalizaci. Navíc majitelé nechali kus od zahradního domku vykopat dvanáctikubíkovou retenční nádrž, což byla podmínka pro získání stavebního povolení. Na jejím kamenném poklopu trůní velký květináč. „Všechno, co naprší na chalupu a na zahradní domek, jde tam, takže zahradu zaléváme dešťovou vodou,“ dodává náš průvodce. Ale to jsme trochu předběhli…

V zádveří je dostatek místa pro venkovní oblečení i pro sportovní potřeby. Foto: Jiří Štarha, Petr Wagenknecht

Se zděným srdcem

Poloroubenka, tedy chalupa se zděným srdcem, jak Felgrovi říkají, je velmi pohledná, ale musí se počítat s poněkud vyšší cenou a delší výstavbou. Nejprve se postaví zděná část, zakončí se pozedním věncem a na něj se napojují roubené stěny. Když stojí roubení, přijde zase stavař a obě části propojí. Pokud jde o syrové dřevo, musí se samozřejmě počítat s jeho sedáním.

„Zárubovi jsou specialisté na dřevo, zedníky si sjednávají. Já mám nedaleko kamaráda stavaře, který nabídl, že nám udělá zděnou část a taky střechu,“ informuje Luboš. „Jenže byl konec podzimu a najatá externí firma mu utekla stříkat sníh na polskou stranu, a tak jsme museli nedokončenou střechu rychle zakrýt a pokračovalo se až na jaře.“

Dodejme, že se stavělo ze smrkového dřeva, které dva roky vysychalo v povětrnostních podmínkách. Prý bude ještě asi třináct let sedat, ale jenom nepatrně, tudíž nebylo třeba nechávat rezervy. Parta z Dřevozpracujícího družstva si zjara postavila dřevěnou část přízemí nanečisto „doma“, označila si spoje, a jak slezl sníh, sroubila ji v Deštném. „Chtěl jsem si postup nafotit, ale ráno mě cosi zdrželo, přijel jsem o půl desáté – a řemeslníci už měli patro téměř hotové!“

Ve finské sauně se mohou vyhřívat 3 až 4 lidé. Foto: Jiří Štarha, Petr Wagenknecht

Prostor přízemní koupelny s navazující saunou je vskutku famózní. Foto: Jiří Štarha, Petr Wagenknecht

Zařizování je radost

Na běžkařské tratě je to od stavení pouhých 100 metrů, na sjezdovky 900 metrů. Právě v tom směru situovali majitelé velkou světnici, aby měli pěkný výhled. Posezení je tedy poblíž oken, kachlový krb logicky na druhé straně u zdi, v níž je komín. Kuchyňské „elko“ přisedá jednou částí ke zdivu, druhou, tou s nízkými skříňkami, k roubení, kde je nad linkou okno.

„Diskutovali jsme o tom, odkud povede schodiště do podkroví, zda ze světnice, nebo z chodby,“ říká pán domu. „Rozhodli jsme se pro chodbu. Známe tady nedaleko chatu, kde mají schodiště v obytné místnosti. Když dají děti spát, ruší je hluk, který se přenáší nahoru. Navíc takhle může každý návštěvník podle chuti přijít třeba z hospůdky a jít rovnou nahoru,“ vysvětluje.

Pod bezpečným točitým schodištěm do patra jsme obdivovali zelenou malovanou truhlu. Foto: Jiří Štarha, Petr Wagenknecht

Chalupa, která stála víc, než počítali, se totiž zatím pronajímá, aby se podařilo rychleji splatit úvěr. Nahoře jsou tři pokoje, dva s manželskými postelemi, další, dětský, má čtyři samostatná lůžka. Není nad hlavní místností, ale u zadního štítu, takže děti mají opravdu klid. V interiéru je pár kousků nábytku připomínajících chalupářskou tradici, truhla, zdobená lavice i nějaké drobnosti z antiků, ale většina zařízení je moderní.

V celém přízemí je dlažba a v podkroví nechali majitelé položit korkovou podlahu

„Nemohli jsme najít slušného truhláře, proto jsme něco objednali z IKEA a něco z Polska, ale pak jsme všechno rušili a vraceli zpět. Ve Vlkově, kousek od Jaroměře, jsme totiž objevili velmi šikovného truhláře Luboše Zajíčka, který má firmu Ná-byteček. Dělal nám kuchyň, jídelní set, rohovou skříňku, ve které máme skrytou televizi, dále botníky, šatní skříň, veškerý nábytek do ložnic, držáky na lyže, na kola,“ vypočítává Zuzana.
Ve světnici převládají bílé povrchy, v ložnicích je zařízení ve třech barvách: v bílé, pastelově modré a světle zelené, což avizují i srdíčka na dveřích. Ty jsou všude v šedomodré a ladí s medovým roubením. Dělali je truhláři z Dřevozpracujícího družstva pana Záruby. Dřevěná eurookna dodala firma Okna Langer z Ústí nad Orlicí.

V pokoji se čtyřmi lůžky má dorost na uskladnění oděvů místo skříně šikovnou komodu. Foto: Jiří Štarha, Petr Wagenknecht

V celém přízemí je dlažba a pod ní podlahové topení, nahoře jsou přímotopy a na podlaze korek. „To vymyslela žena,“ prozrazuje Luboš. „Původně jsme uvažovali o prknech, ale bylo by tam s palubkovým obložením dřeva moc.“ Oba chalupáři hovoří o zařizování s velkým zaujetím, je zřejmé, že je těšilo. „Než se narodily děti, chtěli jsme dokonce dělat designový nábytek, ale pak začaly úplně jiné starosti a radosti,“ usmívají se.

Chytrá chalupa

Felgrovi stavěli a zařizovali svou chalupu jako pro sebe, i když už věděli, že nějaký čas si ji budou užívat jiní. „Měli jsme dilema, zda chalupu vybavit standardním nábytkem, aby nás nebolelo, když se něco poškodí. Nakonec jsme se ale rozhodli pro kvalitnější a propracovanější, a tedy i dražší vybavení. „Hostům sice vysvětlíme, jak se co ovládá, jak se topí v krbu, ale občas trochu při přebírání chalupy trneme. Chalupa je naše srdcovka a občas k nějakým karambolům dojde,“ přiznává Zuzana.

Krov ponechali majitelé v pohledové části, i když se musela střecha kvůli nadkrokevní tepelné izolaci o něco zvednout. Foto: Jiří Štarha, Petr Wagenknecht

Velký průšvih se tady stát nemůže, protože majitelé nechali instalovat systém Chytrý dům. „Můžeme samozřejmě na dálku ovládat topení, ale je tady taky zabezpečovací systém, který mi pošle informaci, kdyby se sem někdo chtěl vloupat, jsou tu požární hlásiče i čidla v podlaze kuchyně a technické místnosti, kdyby lidi nechali téct vodu nebo třeba praskl ventil u pračky. Voda v celém domě se hned zavře a já dostanu taky zprávu. Vidím i spotřebu energie ve všech místnostech,“ naznačuje Luboš, co všechno nabízí systém, který jim dodala společnost Eaton.

Ale nemysleme na problémy a dodejme, že se Felgrovi už moc těší, až budou chalupu užívat sami, eventuálně ji pronajímat pouze známým a stálé, osvědčené klientele.

Foto: Jiří Štarha, Petr Wagenknecht

Kdo tu bydlí

Zuzana, Luboš, Jonáš a Julie Felgrovi
a jejich hosté

Kde

V Deštném v Orlických horách

Text: Marie Rubešová
Foto: Jiří Štarha, Petr Wagenknecht

Chalupa pod Kamenným vrchem