Káraný

Území na soutoku Labe s Jizerou bylo obýváno již v době kamenné. S dostatkem ryb, zvěře, úrodné půdy a příznivými klimatickými podmínkami i se strategickou polohou se tato oblast stala významnou v naší historii.

Vedla tady mezinárodní cesta do Polska a dále až do Litvy. Rozvoj nastal především díky přívozům, ale také dřevěnému dvoumostí nad soutokem již za krále Karla IV. Ten stejně jako císař Rudolf II. Habsburský hojně využíval zdejší lesy především k lovům zvěře.

Takhle původně vypadala většina chat. Jednalo se o postupné rozšiřováním o „přílepky“. Foto: Robert Virt

Rekreace na dosah ruky

Mimo letních sídel pražské meziválečné honorace budovaných od Toušeně až po Káraný tady vznikaly i trampské osady. Velký podíl na jejich vzniku měl skautský oddíl ze Kbel. Podél levého břehu Jizery je osada Arádo, ta volně přechází v Komáří vrch, dále proti proudu vznikla samostatná osada Kotlík.

Často se toto území změnilo v ostrovy obklopené zatopenými loukami s lužními lesy. Příznačný název pro osadu Komáří vrch neodradil zájemce od dalšího rozšiřování osad. Ti si cenili koupání v Jizeře, ale i v nedalekých slepých ramenech Labe. Lákadlem bývalo i množství hub, sportování na osadních hřištích a dobré dopravní spojení s Prahou. Na Labi fungovalo několik přívozů do Čelákovic či Toušeně a obec Káraný dostala v roce 1936 přes řeku silniční most.

Někde se objevují jen malé prosklené verandy. V tomto případě je to naopak, přehled z chaty o okolí je do tří stran. Foto: Robert Virt

Chata stojí na břehu řeky, a proto je chráněna vysokou podezdívkou. Foto: Robert Virt

Prosklená veranda, otevřená lodžie, lehce zvýšená podezdívka a vzadu přisazený dřevník jsou charakteristickými znaky českých chat. Foto: Robert Virt

Osadní život

Mimo budování a přestavování chat měli osadníci až do osmdesátých let mnoho společných rituálů. Po příjezdu to byla nutnost dojít k pumpě pro vodu. Osady jsou tak dodnes protkány mnoha pěšinami. Typické byly i kadibudkové háječky.

Nezbytná bývala i jízdní kola. Na nich se jezdilo na nákup i pro nezbytné propanbutanové bomby. V letních měsících se osadníci vzájemně družili především na louce u Jizery. Tam je koryto hlubší a tím vhodné pro plavání. Krátkému úseku se říká Malá splávka.

Důležitou součástí chaty je i střecha. Původní „térák“ byl nahrazován různými plechy či eternitem. Vlnité provedení je docela obvyklé. Foto: Robert Virt

Večer se všichni scházeli u ohýnků anebo se vyráželo za zábavou, ve třicátých až padesátých letech především do restaurace Jizerka u mostu v Káraném. Tyto říční lázně bohužel od šedesátých let postupně ztrácely prvorepublikové genius loci a jejich současná podoba bohužel zdaleka nedosahuje elegance a slávy tehdejší doby.

Za zábavou se chodilo i do letních kin v Houštce nebo v Čelákovicích. Do Čelákovic se muselo přes řeku a je s podivem, že se cestou nepotopil přívoz. Starý převozník jen kontroloval, zda se už voda nepřehupuje přes okraje, a přenechal točení klikou některému ze zájemců. Děti i dospělí točili tak náruživě, že loď přeplula Labe za pár minut a už se běželo do fronty na vstupenky a nezbytné pivo a párek.

Některé chaty svým designem připomínají alpskou architekturu. Rozhodně to nevadí, svým provedením obohacují zdejší osady. Foto: Robert Virt

Kina bývala zaplněna do posledního místa, a to jak na „turbíně“, tak i dole „na dece“. Tehdy bylo neuvěřitelné, že jen zhruba jeden film musel být tendenční, aby to prošlo, jinak zde zářily italské a francouzské komedie, americké westerny a kriminálky.

Každoroční tradicí byly přípravy na slavnost v polovině letních prázdnin složenou z dětského odpoledne a večerního táboráku. Zvolený výbor se šerifem zajistili zábavu i občerstvení pro všechny příchozí. Sousední osady měly možnost společného družení, ale zúčastňovaly se i klání v nohejbalu či volejbalu. Jeden z táboráků na Komářím vrchu se koncem sedmdesátých let stal nezapomenutelným, neboť dámy byly na vystoupení přestrojeny za harémové tanečnice ve vlastnoručně ušitých kostýmech.

I jinak běžný život byl v této době velmi pestrý. Jen málokdo měl tehdy televizor připojený na autobaterii, a tak na všech společných akcích byla vždy plná účast všech chatařů i mnohých místních.

Typická konstrukce prkenné chaty. Foto: Robert Virt

Dřevěné chaty

První stany a boudy byly rychle nahrazeny jednoduchými chatami učenými především jen pro přespání. Teprve těsně před válkou se začaly stavět přízemní prkenné stavby s otevřenou verandou, ložnicí a kuchyňkou. Postupem času se verandy začaly zasklívat, chaty dostaly „áčkové“ střechy, ložnice se přestěhovaly do patra. Mimo malých kamen se objevily i vnitřní krby. Od šedesátých let mnohé chaty byly částečně omítnuty a začaly se více zateplovat.

Velký zlom nastal na začátku osmdesátých let se zavedením elektřiny. Osadní život přestal být komunitní, víkendy se skládaly z vrčení nářadí a večery ozařovalo modré světlo televizorů. Už málokdo zašel do Káraného na pivo k Řehákům. Tato nádherná secesní stavba z roku 1910 zpustla…

I u malé chaty musela být veranda dominantní. Foto: Robert Virt

Nejistá budoucnost

Zvláštním specifikem osad je absence oplocení. Důvodem je, že veškeré pozemky jsou v pronájmu od státních lesů. Osady zatím s touto situací nemají problém, ale jednou za čas chataři s hrůzou zjišťují, že okolní les je pryč a místo něj vzniká nová lesní školka či lom na těžbu písku.

Pryč jsou časy, kdy se do Káraného chodilo hrát tenis se sourozenci Kodešovými nebo tancovat na Jizerku, ale naštěstí zůstala příroda typická pro tuto oblast: písčité pěšiny spojující osady a slepá ramena Labe navazující na nově zbudované lávky směrem do Čelákovic. Proto je zdejší malebná krajina s borovicovými lesy přecházejícími směrem k Jizeře v dubové hvozdy staré stovky let především rájem pro cyklisty.

Na kolech lze bezpečně jezdit nejen po obou březích Labe či Jizery, ale také po území mezi oběma řekami. Foto: Robert Virt

Když se řekne

Osada

Jedna nebo několik menších a stavebně nesrostlých lokalit současně zastavěného území obce mimo jeho hlavní sídelní část. Osadám zpravidla chybí veřejný prostor.

Vodárna pro Prahu

Moderní historie je spojena s rekreací obyvatel z nedaleké Prahy, ale také s typickým fenoménem Káraného, s pitnou vodou. Těsně před první světovou válkou tady vznikla na tehdejší dobu gigantická vodárna pro Prahu využívající dostatek vodních zdrojů z artézských vrtů. Dodnes jsou v lesích směrem k Lysé nad Labem využívány obrovské betonové nádrže pospojované s Káraným podzemním potrubním systémem.

Text a foto: Robert Virt

Káraný